V provozních podmínkách na zemědělském podniku SPU ve slovenské obci Kolíňany bylo prováděno hodnocení dlouhodobého zkoušení a vlivu na půdu u systému řízeného pohybu strojů. Na parcele o výměře 18 hektarů byl praktikován běžný osevní postup s převahou obilovin, doplněný o ozimou řepku a hrách. Půda byla zpracovávána bezorebně. Používaný rastr pro stanovení trvalých kolejových řádků byl šestimetrový a plnění zásobníků či překládání zrna ze sklízecích mlátiček na odvozní soupravy probíhalo na souvratích a mimo pozemky.
Sklízecí mlátička měla záběr devíti metrů, tažený postřikovač a nesené odstředivé rozmetadlo pracovaly se záběrem 24 m. Další závěsné stroje měly záběr šesti metrů. Traktory s rozmetadlem a postřikovačem se tak mohly pohybovat ve stopách traktorů s půdozpracujícími a secími stroji s vynecháváním tří jízd. Sklízecí mlátička měla vlastní stanovené stopy, také díky většímu rozchodu kol.
Pokus probíhal od roku 2009. Celý tým SPU se pořádně zapotil při stovkách měření utužení půdy pomocí penetrometru a odběrech vzorků i za horkého počasí. Již po šesti letech vyplynuly z prováděných měření následující hodnoty: utužená plocha jedním pojezdem činila 14,6 % z celkové výměry, vícenásobnými pojezdy 21,6 %, a celkem 63,8 procenta plochy nebylo utuženo pojezdy vůbec. To je velmi pěkná hodnota, a poměr neuježděné plochy k uježděné by mohl být ještě větší, pokud by byl praktikován modul s roztečí permanentních kolejových řádků devět a dvanáct metrů – vůbec nepoježděných by bylo téměř 80 procent plochy pozemku.
