Pojezdová rychlost autonomního nosiče Robotti od firmy Agrointelli při setí silážní kukuřice byla nastavena na maximálně pět kilometrů v hodině. Stroj hladce směřoval od jednoho okraje pozemku ke druhému. Na drobných korekcích v natočení jednotlivých kol bylo patrné, že navigace udržuje stroj přesně v jeho stopě.
Pneumatiky se šípovým vzorkem měly šířku na to, aby se i při setí na rozteč řádků 45 cm odvalovaly bez přimačkávání zasetých řádků. Pohybovaly se vždy v meziřádkovém prostoru. Za jízdu tam a zpět zanechával robot dvě stopy; kdyby setí probíhalo na meziřádkovou vzdálenost 75 cm, tak by zanechával jen stopu jednu. Vždy však pojedou kola v meziřádkovém prostoru. Při hmotnosti zhruba 2500 kg plus 700 kg secího stroje působí Robotti na půdu ve srovnání s traktorem minimálním měrným tlakem.
Před koncem každé jízdy si robot zpomalí, a na hranici souvratě samočinně zastaví. Poté svým tříbodovým závěsem zdvihne secí stroj ze záběru. Je přitom pozoruhodně stabilní – také díky uložení pístnic zdvihu na opačné straně, než je nářadí. Se zdviženým secím strojem pak robot zahájil obracecí manévr, a to do podoby ležaté osmičky. Sám si řídil natočení kol i vhodně přizpůsobil pojezdovou rychlost.
Po otočení dokázal dojet hned na začátek následující jízdy, kde si zastavil, pomalu spustil secí stroj do záběru a opět se rozjel. Pokud by se na trase jízdy vyskytovala překážka, tak ji robot identifikuje prostřednictvím Lidaru. Tento laserový scanner okolního prostředí byl usazen v držáku v přední části stroje. Abych si ověřil, že skutečně funguje, stoupl jsem si do dráhy rozjetého stroje.
Více informací v Mechanizaci zemědělství č. 6.*
