Prstový kondicionér s ozubeným hřebenem je již dlouhou dobu starým známým. Jiné řešení spočívá v nasazení válce s rýhovaným profilem. Výkonnost obou způsobů provedení testovali pracovníci Vysoké školy v Kolíně nad Rýnem přímo v provozu. Některé z výsledků přinášíme formou následujícího článku.
Pro zemědělský podnik s vysokými požadavky na kvalitu krmiva a koncentraci živin je současný požadavek zřejmý : žací stroj s kondicionérem. Totéž platí i o podnicích, u nichž je tvořen velký podíl krmiva jetelovinami nebo jetelotrávami z vlastní produkce. Při jejich zpracování je potřebné poměrně objemný materiál pokosit šetrně, ale intenzívně zpracovat.
Před vlastní sečí ale vyvstane otázka: jaký kondicionér je nejvhodnější pro místní podmínky a při jakém nastavení má pracovat? Jak přizpůsobit válce mačkače, aby bylo dosaženo podobného efektu jako u prstového rotoru? Projeví se intenzita mačkání na energetické náročnosti? Pro získání konkrétních odpovědí na tyto otázky byly současně nasazeny oba typy při sečení porostu pícní trávy a vojtěšky.
První měření se týkala energetické náročnosti: u žacího stroje KUNH FC 302 G s prstovým rotorem byla značně vysoko. Přitom rozdíly spotřeby energie v rámci stálé rychlosti a rozdílného nastavení kondicionéru od nejnižší k nejvyšší intenzitě čechrání se ukázaly jako nízké.
Energetická náročnost válcového kondicionéru (mačkače): tato varianta žacího stroje je poněkud příznivější. Dále bylo provedeno srovnání v porostu vojtěšky. I zde se ale ukázalo, že potřeba energie obou typů kondicionérů se pohybovala na podobné úrovni. Rozhodující nebyla struktura nebo charakter povrchu píce, ale přímo celkové množství hmoty, procházející strojem.
Z toho lze také odvodit vysokou potřebu energie. Především: žací mačkače mají vysoké požadavky již při běhu naprázdno. Kromě toho je třeba při práci v porostu udržet v pohybu velké množství píce. A to vyžaduje sílu.
Pro zjištění průběhu zavadání byly oba stroje provozovány ve dvou variantách sklizně. Poprvé při sečení s rozhozem na široko a podruhé s následným obracením. Zajímavé jsou výsledky obou strojů při sečení vojtěšky. Zatímco měl prstový rotor v travním porostu navrch, ve vojtěšce byly jasně zřetelné výhody válcového provedení. Při středním a těsném nastavení válců byl zřejmý zcela rovnoměrný průběh zavadání. Střední stlačení píce je možné doporučit jako standardní seřízení mačkače. Energetická náročnost a urychlení zavadání jsou v tomto případě v optimálním poměru.
U prstového rotoru je tomu zcela jinak. Na rozdíl od výsledků v travní píci se ve vojtěšce efekt úpravy se vzrůstajícím množstvím hmoty silně snižuje. Rozdíl nebyl viditelný ani v případě variant s obracením pokosu.
Z těchto výsledků lze pro prstový kondicionér vyvodit jasné doporučení: jeho výhody se jednoznačně projeví při sečení travní píce. Zde se jeho výkonostní potenciál zhodnotí i při výrazně vzrůstajícím množství materiálu. A to jak při standardním rozhozu naširoko v rozmezí od 2 do 2,10 m, tak i při následném obracení. Ukazuje se, že výborného urychlení zavadání při relativně příznivé potřebě energie se zde dosahuje při středním nastavení intenzity čechrání.
Kombinace prstového rotoru a ozubeného hřebene láme stonky píce velmi kvalitně, takže žací stroj odkládá kyprý a rovnoměrný koberec hmoty s velkým povrchem. Tím je umožněno vysýchavé působení slunce a větru. Při zpracování jetelovin jsou výsledky negativně ovlivněny především ztrátami odrolem.
Doporučení pro válcový kondicionér: ne nadarmo je tento stroj využíván při sklizni jetelovin v první linii. Při středním nastavení intenzity mačkání ve vojtěšce se odmění poměrně příznivou spotřebou výkonu; pro sečení travní píce je naopak nejvhodnější maximální tlak. Šetrný přístup ke krmivu je jasně patrný.
Při srovnání varianty širokého rozhozu a varianty s obracením travní píce byly zjištěny vysoké rozdíly v obsahu sušiny. Posečená hmota leží sice rovnoměrně a široce rozprostřena na strništi, plochá vrstva je však poměrně neprodyšná. To není pro zavadání zrovna příznivé. U vojtěšky se pohybují zjištěné výsledky obou variant těsně u sebe. Následné použití obraceče není proto z ekonomických důvodů doporučováno.
Závěr
Oba žací mačkače mají vysokou energetickou náročnost – ať s prstovým, nebo válcovým kondicionérem. V provedení s prstovým rotorem a ozubeným hřebenem nelze zjistit rozdíly v potřebě výkonu v závislosti na různém nastavení intenzity čechrání. Vesměs lze říci, že energetická náročnost není závislá na typu píce, ale na jejím výnosu.
Žací stroj s válcovým kondicionérem vyžaduje sice méně výkonu na vývodovém hřídeli traktoru ; avšak při nasazení v travním porostu se objeví jeho omezení, plynoucí ze samotného principu úpravy píce. Při nízkém výnosu je jeho účinek ještě akceptovatelný, při velkém kvantu hmoty již nikoli.
Ze zahraničních materiálů zpracoval Petr Beneš.
