Po počáteční fázi ověřování a hledání vhodných způsobů začlenění do stávajícího provozu jsme v současné době svědky razantního nástupu nákladních automobilů v zemědělské dopravě. A to jak podvozků s nástavbou, tak sedlových tahačů, vždy v různé konfiguraci náprav. Nákladní automobily umožňují práci v náročném terénu a zvládají tlak na maximální výkonnost díky vysokému užitečnému zatížení a velké přepravní rychlosti.
Tahače mohou přepravovat ještě větší objemy materiálů či kapalných hnojiv; mohou být v provedení dvou- či třínápravovém. Dvounápravové provedení s větším rozvorem náprav dovoluje i větší zatížení sedlové spojky, ovšem je na úkor manévrovacích schopností automobilu.
K nejčastějším provedením sedlových návěsů patří velkoobjemové verze pro přepravu objemných krmiv či cisterny pro dopravu kapalných organických hnojiv na pole. Pokud je velký objem těchto přepravních prostředků například jeden a půl násobkem objemu nádrže u samochodného aplikátoru kejdy, přináší to z provozního pohledu výhody.
Sedlové návěsy se mohou vyprazdňovat buď sklápěním do jedné či do dvou stran, pokud to podmínky dovolují. V případě, že je třeba náklad skládat v omezených prostorech, přichází ke slovu sedlové návěsy s gumovým pásem v podlaze anebo s výtlačným štítem. Jsou osazeny korbou o délce až 13,5 m. Vyprazdňování může probíhat řízeně.
U třínápravového tahače neznamená jedna náprava navíc oproti dvounápravovému provedení nějaké řádové navýšení užitečného zatížení. Automobil je možné naložit jen o dvě tuny více, a pokud se od této hodnoty odečte vlastní hmotnost třetí nápravy, znamená to, že pojme jen o jeden krychlový metr více kejdy či o jednu tunu více nákladu.*
