Sklízecí řezačky se používají především ke sklizni objemných krmiv, vyráběných z různých druhů polních plodin. Kromě této možnosti najdou uplatnění také při sklizni rychlerostoucích dřevin.
Řezačky podléhají neustálému vývoji, a to jak z hlediska jednotlivých konstrukčních prvků, tak z pohledu jednotlivých kategorií. V různých částech světa se můžeme setkat s nasazením nesených a závěsných modelů, zatímco podmínkám většiny zemí střední a západní Evropy vévodí samojízdná sklízecí technika.
Nicméně ještě v nedávné minulosti se řada evropských výrobců zaměřovala na vývoj modelů vyžadujících agregaci s tažným prostředkem. V současné době někteří výrobci opět zvažují výrobu nesených řezaček určených pro agregaci s výkonnými nosiči nářadí a kolovými traktory s otočným řízením.
Vývoji a výrobě samojízdných řezaček se věnují především renomovaní a kapitálově silní výrobci zemědělské techniky, kteří se ve většině případů zaměřují také na výrobu sklízecích mlátiček.
Využití samojízdné techniky
Samojízdné řezačky využíváme k přímé sklizni silážních plodin, kam řadíme zejména kukuřici nebo čirok, ale setkáme se také se silážováním dalších plodin. Kukuřice a čirok se sklízí s využitím adaptérů, které označujeme také jako modely určené pro sklizeň silnostébelných plodin. Mimo sklizně celých plodin se sklízecí řezačky rovněž využívají ke sklizni tzv. LKS, kdy sklízíme pouze směs listenů a palic. Pak agregujeme řezačky s klasickými odlamovacími adaptéry. Před časem, a to zejména s rozvojem bioplynových stanic zažila v našich podmínkách poměrně rozsáhlou renesanci sklizeň obilnin na siláž, nebo senáž. Pro tuto sklizeň (tzv. GPS) nabízí jednotliví výrobci speciální adaptéry, které využívají diskových žacích lišt, nebo speciální modely adaptérů s integrovaným přiháněčem a prstovou žací lištou, či obilní žací adaptéry. Budeme-li využívat řezačky pro sklizeň rychle rostoucích dřevin, je nutné speciální provedení adaptéru, jehož konstrukce zahrnuje pilovité pracovní orgány.
Současné řezačky pracují zpravidla s plošnými adaptéry pro sklizeň kukuřice, které zcela nahradily ještě v nedávné minulosti dodávané řádkové adaptéry. Sklizeň obilovin a obdobných plodin na siláž je prováděna s využitím diskových žacích adaptérů. Sběr nejen zavadlé píce z řádků je prováděn pomocí různých typů a provedení sběracích adaptérů.
S druhem sklízených plodin a následným využitím konzervovaného krmiva souvisí využití určitého typu řezacího bubnu. Při sklizni kukuřice se využívají tzv. kukuřičné nože a protiostří, ostatní druhy plodin jsou zpracovávány v systému řezání tzv. univerzálním typem nožů a protiostří. Různé typy řezacích bubnů rozlišujeme též z hlediska struktury řezanky. Jedná se o standardní provedení určená pro sklizeň klasických druhů krmiv, přičemž poměrně oblíbenou variantou je také tzv. bioplynový buben, který se využívá při sklizni hmoty za účelem zajištění konzervovaného materiálu pro bioplynové stanice. Oproti standardním typům umožňuje dosahovat jemnější struktury řezanky při zachování běžných sklizňových rychlostí. Někteří výrobci nabízí speciální bubny vyvinuté za účelem sklizně biomasy pro energetické využití.*
Celý článek ing. Filipa Javorka najdete v Mechanizaci zemědělství 3/2021.
