Robotické dojení není úplnou novinkou. V České republice jsou již desítky farem, kde v dojírnách místo lidí pracují roboti. Jednou z nich je i farma Zemědělského družstva Ostaš. Robotizovaná stáj mléčné farmy byla postavena v roce 2006 a její realizace byla vložena do rukou firmy BD Tech, s. r. o. Zemědělské družstvo vlastní 550 dojnic, z nich čtyři sta bylo na jaře roku 2006 přestěhováno právě do robotizované stáje. Roboti tedy mají za sebou dva roky nepřetržitého provozu.
V Zemědělském družstvu Ostaš mají stáj pro dojnice, která na první pohled vypadá jako velký stan. Konstrukce je totiž bez sloupů, z žárově zinkované oceli. Kravín je vysoký 15,5 m, široký 34 m a dlouhý 113,5 m. Střešní krytinu tvoří nosná tkanina, která je ještě opatřena UV filtrem, antireflexní vrstvou, antifungicidní vrstvou a dvojitou vrstvou laku. Tkanina je světlá, což zajišťuje kravínu ve srovnání s jinými podobnými objekty mnohem větší světlost. Boční stěny objektu jsou otevřené, takže stáj se větrá příčně a krytina působí jako stín stromů. Navíc střecha s úhlem sklonu 30° a s hřbetní štěrbinou napomáhá také ke správnému větrání a redukuje množství vlhkosti. V případě průvanu lze boční stěny nafouknout a objekt tak uzavřít.
Podle předsedy družstva Zemědělského družstva Ostaš Ing. Jaroslava Láda existují nyní v České republice čtyři společnosti, jež nabízí automatické dojicí systémy. Systémy se kromě jiného liší v přístupu ke zvířatům. První z nich využívá systém volného pohybu. Dojnice vstupuje do stání dojicího robota jen v případě, když ona chce. Jako motivace přitom slouží granulované krmivo, které se jí při dojení nasype.
Druhý systém, pro který se ZD Ostaš rozhodlo, rozděluje celý prostor kravína na tři zóny: zónu klidu, zónu krmení a zónu dojení. Mezi zónou klidu a zónou krmení je instalovaná jednosměrná branka, takže ze zóny klidu se dojnice zpět ke krmnému stolu dostane pouze přes inteligentní branku, která jí buď pustí přímo ke krmení, nebo pokud má již kráva systémový čas na dojení, pošle ji k robotovi a odtud je teprve propuštěna do zóny krmení. Jednou z výhod nuceného pohybu je i fakt, že systém umí vytřídit krávy do separace. Zootechnik si tak pouze v počítači navolí, které krávy potřebuje vybrat ze stáda a ty pak systém vyčlení do separace.
V zemědělském družstvu Ostaš se rozhodli pro dojicího robota od firmy RMS. Tento automatický dojicí systém využívá systém nuceného pohybu a obsahuje čtyři stání. Ta obsluhuje jedna robotická ruka, která popojíždí od stání ke stání po kolejnicích. Jak uvedl Ing. Lád, v družstvu mají dva čtyřmístné roboty. Kráva je v první fázi identifikovaná podle identifikačního kódu v obojku. K zaměření robotu slouží jednak kamera s laserovým paprskem, jednak echolokátor. Nejprve kamera zaměří laserovým paprskem přední pravý nebo levý struk podle toho, z jaké strany se kráva dojí. Echolokátor je na robotické ruce přidržen mezi struky, roztočí se a změří tak rozteč mezi struky. Pak nastává asi nejtěžší a nejdůležitější úkol, a tím je vlastní nasazení strukových násadců. Nutný požadavek pro to, aby mohla být kráva robotem podojena je zejména to, aby měla vemeno 45 cm nad zemí, aby se pod něj robotická ruka dostala. Druhým kritériem je, vemeno bez chlupů. O chlupy by se totiž laserový paprsek roztříštil. V neposlední řadě je dojitelnost robotem závislá na souměrnosti vemena.
Vlastní dojicí stroj se skládá stejně jako jiné ze strukového násadce se strukovým pouzdrem a strukovou gumou, krátké pulsační hadička, krátké mléčné hadičky a pulsátoru. Princip dojení je také stále stejný, zjednodušeně řečeno – je založen na řízeném střídání atmosférického tlaku s pod tlakem. Tyto změny má na svědomí pulsátor. Zdrojem podtlaku jsou pak dvě vývěvy umístěné mimo objekt kravína. V zemědělském družstvu Ostaš mají vývěvy, které umí vyrábět přesně tolik podtlaku, kolik krav se dojí. Mléko se odvádí do mléčnice, ochlazuje a uskladní mimo objekt do venkovní věže o objemu 23 000 l. Tento objem zajišťuje dostatečný prostor ke skladování tak, aby mohlo být mléko odváženo obden. Pro dobu, kdy je mléko odčerpáváno z venkovní věže, je tato věž nahrazena věží menší, což zajišťuje nepřetržitou práci dojicích robotů. Roboti nepracují jen jednu hodinu denně, ta slouží k jejich automatické sanitaci, popsal automatické zařízení a odvádění nadojeného mléka Ing. Lád.
Samozřejmostí je měření konduktivity mléka a zaznamenání všech dalších dat, například množství nadojeného mléka nebo doba dojení. Data jsou ukládána, analyzována a obsluha s nimi může dále pracovat.
Zaměstnanci, nebo jen roboti?
Zemědělské družstvo Ostaš zaměstnává celkem třicet osob na stálý pracovní poměr, na zkrácený pracovní poměr dochází do podniku sedm pracovníků. Přímo na robotické stáji pracuje celkem šest lidí. Od jedné hodiny v noci do šesti hodin ráno na činnost stáje dozoruje jeden hlídač. Má za úkol sledovat, jestli robot funguje a dále pomáhá krávám při telení. V šest hodin nastoupí dva lidé zajišťující ošetření čerstvě narozených telátek, podojení dojnic, které se nepovedlo podojit roboticky, podojení čerstvě otelených krav a jiné ošetřovatelské úkony. Od 11 do 13 hodin se stáj ponechává pouze obsluze robotům. Od 13 do 18 hodin opět na chod dohlíží jeden hlídač a od 18 do 23 hodin tam jsou opět dva ošetřovatelé. „Lidský dozor je tedy stále nutný, ale produktivita práce je díky robotům mnohem vyšší,“ řekl Ing. Lád.
