Robotické systémy byly součástí doprovodného programu polní výstavy v Nabočanech. Návštěvníci si na něm mohli vyslechnout teoretickou část v podání doc. Milana Kroulíka a doc. Václava Branta, prohlédnout názorné postery a nechyběly ani stroje, které používají prvky autonomie a robotiky. Některé se předvedly v názorných ukázkách.
Celosvětový nárůst populace znamená potřebu větší produkce potravin, a protože pěstební plochy se příliš nezvyšují, ba právě naopak, nezbývá, než na těch ostatních vyrábět s vyšší intenzitou. Zároveň však i s vyšší produktivitou, protože zájem o práci v zemědělství stále klesá. A díky tomu se v zemědělství začínají prosazovat automatizační i robotické systémy.
Je pravděpodobné, že v první fázi budou mít na starosti lehčí úkoly, jako je třeba setí, nebo plečkování. Ve druhé fázi už přijmou úkoly sofistikovanější, jejichž společným jmenovatelem bude precizní agrotechnika, výhledově až na bázi individuálního ošetřování jednotlivých rostlin.
Různé druhy robotů
Aktuálně jsou ve vývoji či dokonce sériové výrobě dva, nebo možná spíše tři druhy robotů. Jednak ty velké, které vycházejí z klasických traktorů a disponují spalovacím motorem, a pak roboty malé, které bývají často poháněny elektrickou energií uloženou v akumulátorech. Mezi tím je ještě taková střední kategorie, která se rekrutuje z techniky pro údržbu obtížně přístupných ploch. Tyto stroje jsou primárně konstruovány pro jízdu s dálkovým ovládáním, a tudíž obsahují i řadu bezpečnostních prvků a jejich uzpůsobení k autonomnímu provozu je tak jednodušší.
Zatímco velcí roboti pracují samostatně, tedy vykonávají práci podle předem přesně zadaného algoritmu, tak ti malí často naopak. Jak už to bývá, systém jejich práce je okoukaný z přírody a tak malí roboti pracují v hejnech nebo rojích a díky vzájemné výměně dat dokáží zvládnout práci efektivně a bez zbytečných přejezdů.
Celý článek najdete v týdeníku Zemědělec.*
