V minulém čísle týdeníku Zemědělec jsem se pokusil shrnout teoretickou část semináře o polní robotice. V tomto článku se na teorii pokusím navázat popisem praktických ukázek několika strojů, které prvky autonomní či robotické používají. Návštěvníci si tak mohli udělat představu o tom, že automatizace pohybu, variabilní agrotechnika, vzdálený přístup a nastavení strojů nebo telemetrie už jsou běžné věci, kterými výrobci vybavují moderní techniku.
Předvádění začalo ukázkou postřikovače John Deere 4140i se systémem pulsní regulace jednotlivých trysek, která kromě možnosti regulace aplikované dávky v širokém rozsahu a bez vlivu na kapkové spektrum, umí i jednotlivé vypínání trysek. To bylo demonstrováno při jízdě nad pozemkem, jehož povrch byl částečně zaplevelen. Stav nechtěného porostu byl nejprve nasnímán bezpilotním prostředkem, byla vytvořena aplikační mapa a ta nahrána do ŘJ postřikovače. Následná ukázka byla poměrně impozantní. Postřikovač projel po pozemku a aktivoval jednotlivé trysky jen nad zeleným porostem, a to s velmi dobrou přesností.
Při aplikaci kejdy
Dále byla stacionárně prezentována souprava traktoru John Deere s aplikační cisternou Annaburger vybavenou NIR senzorem. Ten umožňuje snímání obsahu základních makroprvků a následně variabilní aplikaci hnojiva, vytváření map aplikace, a tím přesné monitorování dodaných živin na pozemek, což dříve u statkových hnojiv nebylo možné.
Během rozmetání minerálních hnojiv
To, jak vypadá moderní rozmetadlo minerálních hnojiv, reprezentoval model Kverneland Exacta TL Geospread. Je plně ISOBUS kompatibilní a díky instalované váze a automatické regulaci dávky umožňuje variabilní hnojení, nebo udržování dávky hnojiva při změně pojezdové rychlosti. Díky možnosti rozdělení záběru do virtuálních sekcí po dvou metrech zvládne proměnlivé snižování záběru při dojíždění do klínu, možné je i automatické zapínání a vypínání rozmetání při otáčení na souvrati, nechybí možnost hraničního rozmetání. Vyšší preciznost rozmetání přináší přesnější aplikaci, a tím i úspory ve spotřebě hnojiv.
V teoretické rovině byl prezentován systém OptRex, což je plodinový senzor, jehož funkci jsme v Nabočanech mohli vidět před několika lety. Princip jeho práce je obdobný jako u ostatních systémů, které snímají stav porostu. V předním závěsu traktoru je instalovaný rám, na němž jsou senzory snímající pokryvnost a intenzitu zabarvení rostlin, podle těchto údajů je pak variabilně dávkováno dusíkaté hnojivo během přihnojení. Pokud jsou snímaná data doplněna údaji z výnosových map, zohlední se též dlouhodobý vliv stanoviště a efekt variabilní aplikace se tím zvýší.
V průběhu sklizně
Protože precizní zemědělství a autonomie provozu se nevyhýbají ani sklizňovým strojům, byly v rámci semináře prezentovány pokročilé elektronické systémy na sklízecích mlátičkách New Holland CR9.90 a Claas Lexion 6800. Provoz sklízecích mlátiček je spojen s bojem o zrno, jehož cílem je rychlá sklizeň s nízkými ztrátami i poškozením zrna či semen. K tomu je třeba spolehlivý a dobře seřízený stroj. Se spolehlivostí pomáhají telemetrické systémy, které dokáží servisu zaslat požadovaná provozní data, z nichž lze zjistit, nebo i predikovat poruchy. Dálkový přenos dat může pomoci i se seřízením kombajnu na dálku, pokud kombajnérovi nepostačují automatizační systémy, které provoz stroje optimalizují. A satelitní navigace či tvorba výnosových map, to už jsou dnes zcela samozřejmé věci.
Celý článek najdete v týdeníku Zemědělec.*
