Půdoochranné technologie, kde je orba nahrazována mělkým kypřením, se stále častěji začínají uplatňovat při zpracování půdy a zakládání porostů. Kromě výhod, které můžeme zavedením technologie dosáhnout, vyvstávají i problémy, které řešila orba. Právě při využití těchto technologií zpracování platí, že pěstování následné plodiny začíná již při sklizni plodiny předešlé.
Pro mělké zpracování je typické ponechání rostlinných zbytků na povrchu půdy, případně jejich ponechání ve zpracovávané vrstvě. Právě rostlinné zbytky mohou sehrát významnou roli při zakládání porostů.
Z hlediska sklizně předplodiny se ukazuje, že velmi důležitou roli hraje příčná rovnoměrnost rozmetání slámy i plev. Obsahem tohoto příspěvku je proto sledování příčné rovnoměrnosti rozmetání slámy a plev u axiálních a tangenciálních sklízecích mlátiček při běžných provozních podmínkách. Následně byl sledován vliv této rovnoměrnosti na rozložení rostlinných zbytků na povrchu půdy a ve zpracovávaném profilu půdy po podmítce radličným kypřičem.
Zkoušené stroje
Kvalita rozptylu slámy a plev byla zjišťována vhodnou metodikou po celé šířce záběru sklízecí mlátičky v intervalu 0,5 m. Zároveň bylo hodnoceno také rozložení ztrát.
Měření bylo uskutečněno na sklízecích mlátičkách Case IH 2188 s neupraveným a upraveným rozmetadlem plev a na sklízecí mlátičce John Deere 2266 se zapojeným rozmetadlem plev a drtičem slámy. Tak bylo možno porovnat kvalitu práce axiální i tangenciální sklízecí mlátičky. Úprava rozmetadla axiální sklízecí mlátičky (Case IH 2188) spočívala v prodloužení hřídelů pohonu rozmetacích kotoučů o 20 cm (obr. 1). Tím se snížila rovina rotace kotoučů tak, že při vhodné úpravě přívodu plev a úhrabků z čistidla sklízecí mlátičky mohly být kotouči rozmetány i tyto částice.
Pro hodnocení kvality rozptylu rostlinných zbytků bylo použito sloupcových diagramů a Christiansenova koeficientu, který procenticky hodnotí odchylku každého měření z jejich celkového počtu od aritmetického průměru za všechna tato měření. Pokud jsou tyto odchylky malé (kvalita rozmetání je lepší), blíží se koeficient hodnotě 1 (100 %) a naopak.
Po sklizni hlavní plodiny byl pozemek podmítnut radličkovým kypřičem. Intenzita zaplevelení vzešlým výdrolem byla stanovena pomocí obrazové analýzy.
K odběrům vzorků pro hodnocení vlivu podmítky na distribuci rostlinných zbytků byly využity shodné řady jako pro předchozí měření intenzity zaplevelení výdrolem. Vzorek se skládal ze dnou částí, které udávaly množství rostlinných zbytků po podmítce na povrchu půdy a ve zpracovávaném profilu.
Rovnoměrnost rozmetání rostlinných zbytků jednotlivými stroji
Pro každé z uskutečněných měření byl vypočten Christiansenův koeficient zvlášť pro slámu a zvlášť pro plevy. Protože existoval předpoklad, že kvalita rozmetání rostlinných zbytků bude také záviset na jejich okamžitém množství, bylo rozhodnuto sledovat hodnotu tohoto koeficientu také v závislosti na hmotnosti zkoumaného vzorku. Uvedené závislosti byly vyneseny do grafů. Hodnoty byly zpracovány zvlášť pro pšenici a řepku, vždy pro slámu a plevy pro všechny tři použité sklízecí mlátičky.
Ve všech případech bylo zjištěno, že rovnoměrnost rozmetání rostlinných zbytků vždy klesá se zvyšující se průchodností hmoty sklízecí mlátičkou. Tento jev byl pozorován jak pro slámu, tak pro plevy při sklizni pšenice i řepky. Na grafech je příklad porovnání zkoušených strojů z hlediska kvality rozmetání řepkové slámy (obr. 2) a plev při sklizni pšenice (obr. 3).
Z hlediska podílu plev je čistidlo axiální sklízecí mlátičky (Case IH) zatěžováno při sklizni řepky vždy více, než je tomu u sklízecí mlátičky tangenciální (John Deere). To se patrně projevuje kvalitnějším rozmetáním plev u tangenciální sklízecí mlátičky vybavené rozmetadlem plev.
Přesně naopak je tomu však v případě rozmetání řepkové slámy. Protože do drtiče tangenciální sklízecí mlátičky přichází velké množství dlouhé slámy, je poměrně hodně zatěžován a kvalita jejího rozhozu je v průměru horší, než u sklízecích mlátiček axiálních.
Úprava rozmetacích kotoučů axiální sklízecí mlátičky spočívající v prodloužení hřídelů jejich pohonu se výrazněji projevila při sklizni pšenice, kde ji lze jednoznačně doporučit. Při sklizni řepky nebyl vliv této úpravy zvlášť výrazný.
Rozložení sklizňových ztrát
Z hlediska půdoochranných technologií je také velice důležité rozložení ztrát za sklízecí mlátičkou a to především při sklizni řepky. Kvalita distribuce ztrát byla hodnocena použitím sloupcových diagramů. Na (obr. 4) je sloupcový diagram průměrného rozložení ztrát při sklizni řepky.
Při sklizni řepky se u ztrát projevila nevýhoda jejich horší distribuce především u sklízecí mlátičky Case IH bez snížení roviny rotace rozmetacích kotoučů. Zde zůstává nejvíce ztrát ve středním pásu za sklízecí mlátičkou. Naopak stroje s rozmetáním plev rozmetají ztráty spíše ke kraji (protože jsou těžší), což je zvlášť patrné u sklízecí mlátičky John Deere.
Při sklizni pšenice nebyly z hlediska rovnoměrnosti rozložení ztrát pozorovány podstatné rozdíly mezi jednotlivými zkoušenými stroji.
Intenzita zaplevelení výdrolem a ztrátami
Naměřené výsledky intenzity zaplevelení výdrolem a ztrátami korespondovaly s výsledky měření rovnoměrnosti rozptylu slámy a plev sklízecích mlátiček. Pokus ukázal, že kvalitu rozmetání plev lze posuzovat z výsledků obrazové analýzy. Pro přesnější hodnocení je vhodné vycházet z počtu jedinců vzešlého výdrolu předplodiny, protože obrazovou analýzou tento počet nejde přesně určit. Rovnoměrnost rozložení vzcházejícího výdrolu je důležitá zejména pro dobrou účinnost následného chemického ošetření.
Rozmístění rostlinných zbytků po podmítce
Z grafů (obr. 5, obr. 6) jsou patrné rozdíly v rozmístění rostlinných zbytků po podmítce radličkovým kypřičem Horsch Concorde. Na obrázcích jsou porovnávány dvě varianty: John Deere s rozmetáním plev a Case IH bez rozmetání plev (tedy z hlediska rovnoměrnosti rozptylu slámy a plev při sklizni pšenice nejlepší a nejhorší sledovaná varianta). Z obrázků vyplývá, že nerovnoměrnost rozptylu rostlinných zbytků nemá vliv na množství rostlinných zbytků na povrchu půdy a tato frakce rostlinných zbytků zaujímá menší podíl z celkového množství rostlinných zbytků. Podstatná část zbytků je mělce zapravena do zpracovávané vrstvy půdy. Rostlinné zbytky na povrchu půdy jsou rozloženy rovnoměrně, kvalita rozmetání sklízecí mlátičky se proto projeví především v množství zbytků mělce zapravených pod povrch půdy. To v konečném důsledku může značně zkomplikovat zakládání porostu následné plodiny.
Závěry
Nejdůležitějším zjištěním při hodnocení kvality práce rozmetadel rostlinných zbytků je skutečnost, že příčná rovnoměrnost rozmetání slámy i plev závisí na okamžité průchodnosti stroje a se zvyšující se průchodností se vždy zhoršuje. Pro praxi lze doporučit, aby nastavení rozhozu rostlinných zbytků při drcení slámy a rozhazování plev byla věnována náležitá pozornost zvláště při sklizni plodin o vysokých výnosech, kde lze počítat s větším množstvím rostlinných zbytků. Pro obsluhu stroje tedy již přestává platit, že její hlavní starostí je sklidit co nejčistší zrno s minimálními ztrátami. Přibývá zde také požadavek kvalitního seřízení drtiče slámy a rozmetadla plev. Všechny drtiče slámy u tangenciálních sklízecích mlátiček mají možnost seřízení směrovacích plechů a také postavení rozmetadel plev se dá zpravidla měnit. Při sklizni je proto třeba věnovat maximální pozornost nejen všem mechanismům sklízecí mlátičky, jak bylo běžné i dříve, ale zabývat se také nastavením rozptylu rostlinných zbytků. Zde je třeba podotknout, že tangenciální sklízecí mlátičku s drtičem slámy bez rozmetadla plev pro půdoochranné technologie nelze doporučit. Rozmetadlo plev se u tangenciálních sklízecích mlátiček používaných v zemědělském podniku hospodařícím v některém způsobu bezorebného zpracování půdy stává nutností.
Výhodnost úpravy axiální sklízecí mlátičky firmy Case IH pro lepší rozmetání rostlinných zbytků se projevila především při sklizni pšenice. Při sklizni řepky nebyl sledován podstatný rozdíl mezi prací axiální sklízecí mlátičky s úpravou a bez úpravy. Zde se úprava projevila pouze na lepším rozložení ztrát.
Axiální sklízecí mlátičky díky svému technologickému procesu práce narušují slámu více, než sklízecí mlátičky tangenciální. Na drtiče tangenciálních sklízecích mlátiček jsou proto kladeny vyšší požadavky. Naopak, u axiálních sklízecích mlátiček může většina zbytkovéího materiálu opouštět mlátičku po čistidle. To se může projevit především při sklizni řepky. Zde u tangenciální sklízecí mlátičky představuje větší problém rovnoměrnost rozhozu slámy.
Z hlediska rozdělení ztrát lze na základě získaných výsledků konstatovat, že stroje využívající rozmetání plev mají tendenci těžší částice (v tomto případě zrno) odhodit spíš ke krajům pracovního záběru. Při sklizni řepky však z hlediska rozložení ztrát pracovaly všechny stroje poměrně uspokojivě s tím, že nejlepších výsledků bylo dosaženo u tangenciální sklízecí mlátičky s rozmetadlem plev.
Výsledky hodnocení intenzity zaplevelení ukazují, že rovnoměrnost rozložení rostlinných zbytků byla pro obě sledované varianty (sklízecí mlátička Case IH bez úprav a sklízecí mlátička Case IH se snížením roviny rozmetacích kotoučů) relativně dobrá, i když stroj s úpravou dosáhl lepších výsledků.
Z hlediska rozmístění rostlinných zbytků ve zpracovávaném profilu půdy se ukazuje, že jejich rozmístění na povrchu půdy je po podmítce téměř rovnoměrné. Větší část rostlinných zbytků je však zapravována do půdy a zde se nejvíce projeví kvalita práce při rozmetání rostlinných zbytků. Tomuto problému bude potřeba věnovat v následujících letech velkou pozornost s ohledem na stále rozsáhlejší používání půdoochranných technologií.
Všechny publikované výsledky byly získány při řešení dílčí etapy grantového úkolu NAZV QD 1213.
Ing. Dr. František Kumhála
Ing. Milan Kroulík
Ing. Zdeněk Kvíz
Ing. Jiří Mašek
ČZU v Praze
