Brambory se v rámci naší republiky pěstují v několika lokalitách, které souvisí s vhodnými přírodními podmínkami a jsou ovlivněny i užitkovými směry této komodity. Konzumní brambory se během posledních desetiletí do značné míry přesunuly do úrodných oblastí v nížinách. A s pěstováním brambor pro výrobu škrobu se často setkáme především v oblastech, kde jsou koncentrovány zpracovatelské kapacity. Část produkce je rovněž určena na vývoz.
Brambory můžeme označit jako plodinu zlepšující, už jen proto, že na polích, kde je pěstujeme, využíváme organického hnojení. Dále je pěstování brambor spojeno s intenzivním zpracováním půdy, což platí především pro oblasti, kde provádíme separaci hrud a kamene. Další specifickou vlastností této plodiny je pěstování širokého spektra odrůd, které se kromě užitkových typů liší také raností. V níže položených oblastech se pěstuje řada velmi raných a raných brambor, střední a vyšší polohy se pojí s plochami polopozdních a pozdních odrůd. Za standardních podmínek tak můžeme říci, že sklizeň probíhá od začátku června do konce října a nabízí prostor pro značné využití sklizňové techniky. Sklizeň rovněž ovlivňují půdní a klimatické podmínky, a proto se setkáme se širokou nabídkou sklizňové techniky, která nabízí rozličné možnosti nastavování pracovních funkcí.
Charakteristika sklizňové techniky
Na úvod můžeme konstatovat, že nejčastěji jsou používané závěsné modely, které se liší především počtem řádků, jež můžeme sklízet a také systémem separace hlíz. Na řadě evropských trhů hrají zásadní roli také samojízdné modely, přičemž některé z nich pracují i v podmínkách našeho zemědělství.
Z obecného hlediska můžeme rozdělit sklízeče na bunkrové, neboli zásobníkové modely, a na vyorávací nakladače. Mimoto existují také různá řešení, která do jisté míry kombinují vlastnosti obou typů, kdy se jedná o vyorávací nakladače, které jsou opatřeny mezizásobníkem. Na trhu jsou dále k dispozici sklízeče, které umožňují pytlování brambor nebo jsou opatřeny plošinou pro plnění beden. V obou případech jde o techniku určenou pro menší hospodářství nebo speciální podmínky, kam spadají především různé šlechtitelské stanice.
Přímo úměrné výkonnosti sklízečů je využití hydraulických a elektronických systémů. Zatímco základní technika pracuje zpravidla s mechanickým pohonem základních konstrukčních prvků, se zvyšující se výkonností se zvyšuje podíl komponentů poháněných hydraulicky.
V našich podmínkách se zpravidla setkáme s využitím jednofázové sklizně, kdy během jednoho přejezdu dochází k vyorání hlíz, separaci hrud, případně kamene a dalších příměsí a uložení brambor do zásobníku či na příjmový stůl překládacího dopravníku. Na vybraných trzích se setkáme také s dvoufázovou sklizní, kdy dochází k vyorání hlíz a jejich ponechání na povrchu půdy. Následuje druhá fáze sklizně, prostřednictvím některého z výše uvedených typů sklízečů.
Různé modely sklízečů můžeme využívat i ke sklizni dalších plodin, protože existují různé adaptéry určené pro nahrazení standardního vyorávacího ústrojí. Jedná se především o příslušenství určené pro sklizeň cibule, kdy se jedná zpravidla o dvoufázovou sklizeň, anebo se můžeme setkat s adaptérem pro sklizeň kořenové zeleniny, zejména mrkve. Z daného důvodu se někteří výrobci techniky pro sklizeň brambor zaměřují také na vývoj a výrobu technologií určených pro sklizeň kořenové zeleniny, přičemž využívají řadu společných komponent. Vrátíme-li se ke sklizni brambor, můžeme konstatovat, že již technika pro jejich sázení ovlivňuje také výběr sklizňové techniky. Brambory se zpravidla pěstují v řádcích vzdálených od sebe 750 nebo 900 mm. S těmito roztečemi koresponduje provedení vyorávacího ústrojí. To může být buď pevně nastavené nebo je konstruováno jako stavitelné. Svou roli hraje systém sázení i v případě, kdy se při odkameňování využívají záhony tvořené vždy dvěma řádky.*
Celý článek Filipa Javorka bude uveřejněn v Mechanizaci zemědělství 9/2020.
