Potřeba hnojení je na různých místech polí různá, závisí do značné míry na obsahu humusu a jílu v půdním profilu. Svou roli ale hraje taktéž podloží. Čím výnosnější určitá část pole je, tím větší objemy živin jsou rostlinami v průběhu jejich vegetace vyčerpány a ve formě komodit odvezeny z pole. S lokálně variabilní aplikací živin je možné vyrovnat rozdíly v zásobenosti živin. Anebo je možné jít i druhou cestou, která se v poslední době ukazuje jako zajímavější – v úrodných částech pole podpořit vývoj rostlin pro dosažení vyššího výnosu.
Kdo che začít s lokálně variabilní aplikací živin, musí si nejprve dotčené pozemky rozdělit do dílčích ploch, orientovaných na podstatné rozdíly v půdních podmínkách, vývoji rostlin a výnosu. Pro takové rozdělení je možné využívat data z rozličných zdrojů. Kromě známých výnosových map jsou užitečné též satelitní snímky, snímky z dronů, výsledky měření elektrické vodivosti půdy, mapy výnosu a složení píce z řezaček. Tyto podklady ukazují rozdíly na jednom poli většinou s velkým rozlišením. Nicméně nevedou k nalezení pravých příčin heterogenity podmínek na poli. Ty může často doplnit přímo zemědělec, který na polích po dlouhou dobu hospodaří. Své umí vyjádřit také údaje o bonitě půdy.
