Zpracování půdy na jaře se odvíjí od požadavků pěstované plodiny v osevním postupu. Na rozdíl od přípravy půdy pro ozimy je základní zpracování již hotové. Další výhodou je působení mrazu v zimním období, které obnovu struktury půdy usnadňuje. Kromě toho je třeba brát ohled také na citlivost půdy k utužení a na zachování vlhkosti pro rovnoměrné vzcházení osiva.
Kultury polních plodin začínají klíčit teprve tehdy, pokud půda v bezprostředním okolí semen dosáhne určité minimální teploty. Její hodnota je u různých plodin odlišná: zatímco obilninám postačují 3 až 4o C, tak teplomilná kukuřice vyžaduje již 10 až 12o C.
Pokud není po zasetí půda vysušená do hloubky, je přívod vody na seťové lůžko zaručen kapilárním vzlínáním ze spodních vrstev. Proto má zpevněné dno tohoto lůžka značný význam a důležité je, aby bylo v konstantní hloubce. Na zoraných pozemcích vzlíná voda k lůžku skrze slehnutím vytvořené půdní vrstvy, zatímco v bezorebné technologii z vrstev, které nebyly zpracováním půdy zasaženy.
Značné nároky na kvalitu práce půdozpracujících strojů klade také vrstva půdy nad lůžkem: má umožnit přívod tepla a výměnu plynů na jedné straně a zároveň klást minimální odpor při klíčení.
Aktivní nebo pasivní půdozpracující stroje působí při obnově půdní struktury tak, že vytváří směs z jemných i hrubých částic. Intenzita drobení a rozložení jednotlivých částic ve zpracovávaném horizontu jsou důležité veličiny, kterými se stroje jednotlivých značek i jednotlivých modelových řad odlišují. Svůj vliv má i nastavení stroje a pojezdová rychlost, daná výkonem tažného prostředku či možnostmi v daných podmínkách (hrubá brázda či upravený povrch).
Více informací v Zemědělském týdeníku.
