V čase sklizně věnujeme zvýšenou pozornost konzervaci pícnin, abychom pro zvířata zajistili krmivo na celý rok. Naším úkolem není vylepšit kvalitu krmiv, ale jejich kvalitu uchovat. Z tohoto jednoduchého důvodu je alfou i omegou úspěšné konzervace vstupní kvalita sklízených pícnin. Jakou technologii použijeme, je až druhořadou otázkou.
U pícnin se během jejich růstu mění obsah živin, nutriční hodnota i stravitelnost. Na vybraných parametrech jsme to názorně zobrazili v grafech 1 a 2, z nichž je zřejmé, že přesné určení vhodného termínu pro sklizeň je klíčovým bodem nutriční i energetické hodnoty vyrobeného krmiva. Termín sklizně však nelze určovat pro všechny pícniny univerzálně, ale vždy a zásadně s individuálním přístupem. Je třeba zohlednit druh pícniny, její fyziologické vlastnosti, rychlost zrání a vývojové stadium v závislosti na aktuálních agrometeorologických podmínkách.
Obsah sušiny
Významným technologickým faktorem, který vstupuje do procesu fermentace, a tedy i výsledné kvality a stability vyrobené siláže, je obsah sušiny. Zvyšováním obsahu sušiny při uvadání trav a jetelovin se zvyšuje osmotický tlak v buňkách rostlinných pletiv, čímž dochází ke zvyšování koncentrace živin a hlavně cukrů. Cukry jsou předpokladem rychlého nástupu fermentačního procesu. Z toho důvodu se dá říci, že vyšší obsah sušiny pozitivně ovlivňuje množení bakterií mléčného kvašení a brání rozvoji většiny nežádoucích mikroorganismů. Tím vytváří lepší podmínky pro správný průběh konzervačního procesu. Význam obsahu sušiny přímo úměrně narůstá se zhoršováním silážovatelnosti krmiva.
Kromě příznivého účinku snižování obsahu vody v objemném krmivu je však nutné si uvědomit i existenci rizik s tím spojených. Dlouhodobé vadnutí rostlin je doprovázeno degradačními procesy živin, proto by nemělo trvat déle než 24 hodin. V extrémně teplém počasí může dojít k přesušení krmiva. Vysoký obsah sušiny, resp. nízký obsah vody, zpomaluje rozvoj bakterií a při fermentačním procesu se z tohoto důvodu tvoří málo kyselin, které mají mít na krmivo konzervační účinek. Siláže pak mají vysoké pH podporující rozvoj klostridií a dalších nežádoucích mikroorganismů. Dalším problémem při silážování příliš suchého krmiva je, že se těžko utlačuje a nedostatečně se z něj vytlačí vzduch, resp. kyslík, který je spouštěčem sekundární fermentace. Oba tyto faktory (nízký obsah fermentačních produktů a existence kyslíku uvnitř siláže) jsou důvodem nízké stability takové siláže a výskytu kvasinek a plísní.
Při silážování krmiv s nízkým obsahem sušiny vzniká riziko nekontrolovaného průběhu fermentace a vzniku octového nebo máselného kvašení, ale i riziko vysokého obsahu fermentačních produktů (kvasných kyselin). To se odráží na vysoké kyselosti, vysokých fermentačních ztrátách a ztrátách živin vznikajících odtokem silážních šťáv. Dlouhodobé krmení zvířat nadměrně zkvašenou siláží bývá příčinou acidóz, poklesu užitkovosti, sníženého příjmu krmiva a využití dostupných živin, omezeného vstřebávání vápníku atd.*
Celý článek Ľubice Rajčákové najdete v Mechanizaci zemědělství 6/2021.
