Na uplynulém ročníku Dne Zemědělce se jako exkluzivní historický exponát představila sklízecí mlátička SM-500 vyvíjená na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Agrostrojem Prostějov. Je to asi jedna z nejznámějších mlátiček tohoto výrobce, ale nebyla rozhodně jediná. V tomto příspěvku přinášíme přehled sklízecích mlátiček jejichž vývojem se Agrostroj Prostějov zbýval.
Vývojové práce na sklízecích mlátičkách byly v Agrostroji Prostějov zahájeny na konci čtyřicátých let, už v roce 1950 byly testovány první dva prototypy ŽM-18 s pracovním záběrem 1,8 metru. Při jejich projektování vycházeli konstruktéři ze zahraničních typů nasazených při sklizni roku 1949 v Československu.
Pro rok 1951 bylo postaveno dalších pět prototypů ŽM-21, největší úskalí v jejich konstrukci spočívalo v nevhodných motorech. V roce 1953 byly pro jejich provoz instalovány vzduchem chlazené motory Tatra T114 s výkonem 50 koní. Výsledky již byly přesvědčivé, ale tehdejší ministerstvo zemědělství požadovalo výrobu většího modelu S-4, poprvé nasazeného ve žních 1951 a tak byl vývoj těchto malých mlátiček přerušen.
V roce 1954 byly na základě ruské dokumentace postaveny dva prototypy ŽMS-4, jednalo se v podstatě o mlátičky S-4 vyrobené s několika úpravami v Agrostoji Prostějov. S-4 byla první tehdejší ruskou federací sériově vyráběná samojízdná sklízecí mlátička, na jejíž produkci byla zakoupena licence od americké firmy IHC pro typ 123SP. Její výroba se změněným umístěním motoru probíhala od konce čtyřicátých let souběžně v několika závodech, jednalo se o Taganrog, Krasnojarsk, Tulu a další. Měla čtyřmerovou žací lištu, čtyřdílná vytřásadla, zásobník zrna o objemu 1 700 litrů vyprazdňovaný samospádem a v pohonu benzínový šestiválec ZIS-5K o výkonu 53 koní.
S-4 se v průběhu padesátých let stala základem pro vývoj samojízdných mlátiček v některých státech tehdejšího východního bloku (RVHP). Z její konstrukce vycházely maďarské typy Emag AC/ACD, polské ZMS-4 z podniku FMZ, nebo východoněmecké Fortschritt E-171 až E-177.
Ještě roce 1954 byly v Agrostroji Prostějov vyrobeny na platformě ŽMS-4 první tři prototypy ŽM-300, hlavním rozdílem bylo zmenšení záběru žací lišty na tři metry a instalace tuzemských dieselových motorů Tatra T114 s výkonem navýšeným na 60 koní. Tyto prototypy vykazovaly ještě řadu nedostatků, které vedly k úpravám a v roce 1955 bylo vyrobeno pět nových prototypů ŽM-330 se zvětšeným pracovním záběrem na 3,3 metru. Ty během zkoušek dosahovaly vynikajících výsledků, u testovaných vzorků sezónní výkonnost přesahovala 300 sklizených hektarů, což bylo desetinásobně více ve srovnání s ŽM-300.
A tak byly v roce 1956 mlátičky ŽM-330, vybavené vzduchem chlazenými čtyřválci Tatra T924 o výkonu 60 koní, zavedeny do sériové výroby. Ta ovšem neměla dlouhého trvání, už v roce 1957 po zhruba čtyřech stovkách vyrobených exemplářů, byla na základě dohod RVHP převedena výroba do maďarského závodu Emag, odkud se k nám následně dovážely. Na začátku šedesátých let byly vzneseny požadavky na modernizaci, z kterých vzešel typ ŽMV-330 dovážený v roce 1962. Protože výrobce nenaplnil očekávání, byl dovoz ještě téhož roku zastaven.*
Celý článek Davida Jandy najdete v Mechanizaci zemědělství 7/2024.
