Součástí všech úvah o zefektivnění výroby cukrovky musí být dokonalá rozvaha o všech mechanizačních prostředcích použitých v daném technologickém postupu a vytypování nejvhodnějších z nich pro konkrétní podmínky.
Před rozhodnutím o volbě eventuálně nákupu sklizňové techniky je třeba nejdříve zodpovědět následující otázky:
bude se sklízet řepný chrást,
jakou plochu sklízet a jak výkonná má být technologie,
jaká je kapacita a nároky na návazné dopravní operace,
jak dlouhá jsou pole a jaké traktory jsou k dispozici pro tažený sklízeč,
jak ovlivní tento způsob sklizně pracovní špičku v podniku.
Tyto a některé další otázky při provozním ověřování technologických možností i jednotlivých strojů pro sklizeň cukrovky si museli v průběhu let pokládat i pracovníci VÚZT. Výsledky a odpovědi na ně jsou shrnuty do několika základních bodů charakterizujících trend dalšího vývoje řepařství ČR.
Ústup od sklizně chrástu
V západní Evropě došlo za posledních 30 let prakticky k oddělení chovu skotu a řepařství. Skot se přesunul do vyšších poloh s nižší cenou půdy a (vzhledem k vyšším a jistějším srážkám) s vyššími výnosy pícnin. Pokrok v řepařství byl na druhé straně spojen s nutností investovat do strojů. Stejný mechanizmus působí i u nás. Podíl zaorávaného chrástu rychle narůstá, u nás již více jak 95 %. Chrást obsahuje veliké množství živin. Ty se dostávají do půdy prakticky beze ztrát a zejména u dusíku a draslíku je nutno jejich přívod zohledňovat v dávkách průmyslových hnojiv.
Oddělení silničního transportu od transportu na poli meziskládkou
Nákladní automobily na poli způsobují veliké škody půdní struktuře, přímá vazba transportu na sklizeň znamená při každé poruše prostoje všech článků, meziskládka zakládá možnost dočištění řepy a transportování méně příměsí.
Nejpříznivější variantou je použití sklízečů se zásobníkem. Výrobci je dnes vybavují pneumatikami s malým měrným tlakem na půdu. Tam, kde sklízeč nakládá řepu do vedle jedoucího vozu, je nejvhodnější řešení traktor a návěs s tandemovou nápravou. U zásobníků se u nás často dostáváme do problémů s délkou pole. Jen málokdy je možné dělat hromady řepy na obou koncích a tak zásobník na dráhu „tam a zpět“ nestačí, musí se od sklízeče uprostřed pole odvážet a sklizeň ztrácí podstatnou výhodu (draze vykoupenou v ceně stroje) obsluhy jediným pracovníkem.
Silniční transport není už většinou problémem pěstitele. Pro cukrovary je transport řepy podstatným nákladem, který se snaží minimalizovat:
zvýšením cukernatosti přepravované řepy,
snížením transportovaných příměsí (zeminy),
koncentrací pěstování cukrovky do nejbližšího okolí cukrovarů.
Přechod k víceřádkovým a zásobníkovým sklízečům
Důvodem je tu především snaha o zvýšení produktivity práce, pokud možno stav, kdy jeden člověk sklízí i transportuje řepu na meziskládku.
Kolem roku 1989 – 90 se začínají i u nás uplatňovat zásobníkové sklízeče dovážené od firmy Holmer, později u nás vyráběné, a dále od dalších firem Kleine, Moreau, Gilles, Stoll, Herriau. Z hlediska technologie sklizně se u všech těchto strojů jedná o jednofázový způsob sklizně, bez sklizně chrástu a s využitím zásobníků pro sklizené bulvy. Pracovní záběr těchto strojů je obvykle šest řádků, velikost zásobníku se pohybuje obvykle podle typu stroje od 10 do 18 m3 (až 25 m3). Výkonnost těchto strojů je zhruba stejná, cca 1 ha za hodinu. Výrazné rozdíly v kvalitě práce (zejména poškození bulev a jejich ztrát) nejsou.
V koncepci sklízečů bulev cukrovky je zřejmé, že i nadále se bude prosazovat jednofázová sklizeň samojízdnými sklízeči se zásobníky na sklizené bulvy a to i vzhledem k tomu, že v podmínkách českého řepařství došlo k poklesu ploch pěstované cukrovky až na současných cca 60 tis. ha. Tato plocha je však koncentrována do 4 – 5 oblastí pěstování na velkých plochách. Sklizeň těchto ploch probíhá v mnoha případech i formou služeb, kde využití vysoce výkonných sklízečů, jejichž pořizovací hodnota je také vysoká (obvykle cena tohoto sklizeče činí 10 – 15 mil. Kč), se při vysokém ročním využití stává i ekonomicky výhodné. Použití těchto jednofázových sklízečů je již prakticky rozhodující na výměře cukrovky v ČR.
Zde je třeba připomenout, že obdobný samojízdný zásobníkový nakládač byl ve VÚZT v rámci řešení výzkumného úkolu již v letech 1988 – 92 vyřešen a ověřen (viz obr.). Jednalo se o univerzální samojízdný podvozek s účelovými nástavbami. Jako první byla vyřešena nástavba pro sběr a čištění bulev cukrovky, dále cisterna se zapravovacím zařízením na kejdu. Dále bylo navrženo řešení pro sklizeň kukuřice na siláž, sběr slámy, rozmetání hnoje, minerálních hnojiv a další. Řešení samojízdného podvozku se vyznačovalo velmi nízkým měrným tlakem na půdu (do 200 kPa při všech provozních režimech rozdílného huštění a zatížení pneumatik).
Sklizňové období
Cukrovka dosahuje maximálního výnosu ve druhé polovině října. Časnější sklizní „podtrháváme“ výnos, pozdnější riskujeme vysoké ztráty i vysoké náklady na sklizeň. Na nově koupené sklízeče se počítá plný výkon na celé sklizňové období. Porucha nebo nepříznivé počasí zvrátí však tyto předpoklady, posune sklizeň daleko do podzimu a důsledkem je enormní nárůst nákladů a sklizňových ztrát. Raná a ještě více pozdní sklizeň snižuje zisk na méně než polovinu.
V podmínkách České republiky je rozumná délka sklizňového období 45 dnů (25.9. až 10.11.), pouze u extrémně drahých strojů (zásobníkové samojízdné šestiřádky) lze uvažovat až o šedesátidenním využití.
Skladovací ztráty cukrovky
Oddělením polního a silničního transportu, s hromadami řepy na okrajích polí, přešla na účet pěstitele větší část ztrát při skladování. Pěstitelé si často neuvědomují o kolik peněz tu běží a mezi cukrovarem a pěstitelem nebývají dost jasně dojednána pravidla účinně omezující tyto ztráty. Jde o zkrácení skladovací doby a sladění harmonogramů sklizně a odvozu řepy, Skladovací ztráty vznikají především jako prodýchání cukru v řepě. Prodýchání rychle roste s teplotou - na začátku sklizně jsou proto denní ztráty několikanásobně vyšší.
V grafu je znázorněn kumulativní nárůst ztrát při skladování řepy od 25. září, 15. října a od 5. listopadu. Předpokládaný výnos je 40 t.ha-1. Na řepě sklízené v září dosahují po 20 dnech ztráty kolem 1 800 Kč.ha-1, u řepy sklizené 15.10. dosahují ztráty po 20 dnech 1 300 Kč. ha-1.
Velký význam se v současné době přisuzuje i využití dočišťovacích nakladačů bulev cukrovky z přícestných dočasných skládek. K těmto operacím se využívají dovážené čisticí nakladače bulev od firem Ropa, Kleine, Holmer. Výkonnost těchto strojů je velmi vysoká, 150 – 200 t.h-1 vyčištěné a naložené řepy, a rovněž stupeň čištění bývá mezi 50 až 70 %.
Ekonomika pěstování a sklizně cukrovky
Náklady na výrobu může zemědělec ovlivnit jenom do určité míry. Možnosti spočívají ve vypracování sledu pracovních operací, ve správné volbě materiálů a zvolení jejich optimálních dávek, ve vysokém využití strojů a ve vysoké produktivitě práce. Zbývající náklady tvoří položky za nákup strojů, osiv, hnojiv a pesticidů a zemědělec je zcela odkázán na ceny těchto potřeb.
Ing. Jaroslav Skalický, VÚZT Praha
