Tak těmito slovy by se dala charakterizovat Itálie. Zde ve městě Jesi stojí montážní závod traktorů společnosti CNH. Sem jsme se vypravili se společností Agrotec Hustopeče, výhradním dovozcem strojů New Holland pro Českou republiku, která v návaznosti na podzimní prodejní akci pořádala pro své zákazníky návštěvu nejen tohoto závodu.
Třídenní zájezd se uskutečnil počátkem března na základě podpory prodejní akce traktorů New Holland TL a TS, které se vyrábí právě v montážním závodě Jesi. Čtyřicetičtyřčlenná skupina byla složená ze zemědělců ze všech koutů republiky. Účastnili se jí kromě dvou zástupců společnosti Agrotec a několika regionálních prodejců značky New Holland zákazníci, kteří zakoupili některý ze zmíněných typů, nebo stálí zákazníci firmy.
Už z programu, který jsme obdrželi ještě před uskutečněním akce, bylo zřejmé, že náplň bude opravdu zajímavá. Posuďte sami: První den přesun autobusem do Jesi v Itálii. Druhý den exkurze v montážním závodě traktorů New Holland Jesi. Třetí den návštěva muzea Ferrari v Maranellu a odpoledne návrat zpět domů. Ale zpět na počátek a pěkně popořadě.
Odjezd
Něco málo po páté 6. března byli již všichni účastníci pohodlně usazeni na svých místech komfortního zájezdového autobusu, takže hurá do Itálie. Zpočátku zamlklí, ale postupně navazující kontakty z okolím, tak by se daly charakterizovat první kilometry jízdy.
Jednotliví účastníci se postupně jeden od druhého dozvídali, odkud jsou, jakou obhospodařují výměru a kolik mají v podniku strojů New Holland. A že řeč nestála, dokládá i to, že se téma rozhovoru během výpravy stáčelo k praktickým zkušenostem se stroji a zemědělstvím vůbec. Vedené rozhovory se dotýkaly i zřizování odbytových družstev a těžké situace v cukrovarnictví. To už se ale před námi rozprostíraly úrodné roviny Itálie. A protože je na polích v Itálii vidět jeden vinohrad za druhým, připravili i zástupci Agrotecu na palubě autobusu malou ochutnávku – tentokrát však moravských vín.
Malou chvíli po setmění jsme dorazili do městečka Jesi, resp. nádherného hotelu Federico, kde jsme strávili první noc našeho zájezdu.
Historie a současnost
Druhý den jsme se vypravili do zmiňovaného montážního závodu. Ještě před samotnou prohlídkou montážních linek nás pan Jens Lommatzsch seznámil s historií závodu, celého koncernu a chronologií vzniku jednotlivých společností až po CNH.
Historie firmy začíná roku 1870, kdy byla ve Francii založena firma Braud, jež se do současnosti zabývá výrobou sklízečů hroznů. V té době Braud vyrábí stacionární mláticí stroje. Roku 1895 vzniká v Pennsylvánii společnost na výrobu zemědělského příslušenství New Holland.
Ford Motor Company konstruuje roku 1907 prototyp samojízdného zemědělského traktoru. V roce 1910 se v továrně Leona Claeyse v Belgii začínají vyrábět žluté sklizňové stroje, v létě 1952 jsou představeny první evropské samojízdné sklízecí mlátičky této značky.
Ještě předtím, přibližně od první třetiny 20. století, dochází k spojování jednotlivých výrobců zemědělské techniky.
Společnost New Holland vzniká v roce 1991 spojením firem Ford a Fiat a na podzim 1999 tato společnost přebírá 100 % podíl akcií firmy Case IH, čímž dojde ke vzniku nové společnosti CNH. Na trhu však stále zůstávají dvě samostatné linie New Holland a Case/Steyr. Díky tomuto spojení vzniká největší světový výrobce zemědělských strojů a třetí největší výrobce stavebních strojů.
Jen samotný New Holland má po celém světě 20 výrobních závodů, prodej je uskutečňován prostřednictvím přibližně 200 importérů a 6000 obchodních zástupců. Zaměstnává více než 19 000 přímých zaměstnanců a dosud investoval 380 mil. dolarů do inovačních a vývojových programů.
Montážní traktorový závod Jesi
V továrně v Jesi se vyrábí traktory New Holland a dnes i Case od 35 do 110 koní. Především je to řada TL, viniční a sadařské traktory řady TN, TND a speciální pásové traktory. Dále se zde montují traktory pod označením 100/90 v původních barvách Fiat, což jsou starší modely určené pro rozvojové trhy. Roční produkce závodu činí 35 000 traktorů. Z linky sjíždí každých pět minut nový kus, vyrobený vždy přesně podle objednávky a dané specifikace. Protože se jedná o závod montážní, kompletují se zde některé funkční celky a následně celý traktor. Obrobky a motory jsou dodávány z jiných závodů, převážně z Modeny.
Pracovní doba běžného zaměstnance má osm hodin, z toho je padesát minut pracovních přestávek, které jsou rozloženy do celé pracovní doby tak, aby se nemusel omezovat takt montážní linky. Aby to bylo možné, pracují dělníci ve skupinách – mohou se střídat. Dělník „u pásu“ si vydělá mezi 800 a 900 eur čistého za měsíc. Mzdu je však třeba vztáhnout k běžným cenám v Itálii, pak ji lze teprve správně posoudit. Každý zaměstnanec má také nárok na 32 dnů dovolené. Celkem v Jesi pracuje 870 zaměstnanců, z toho asi 12 % žen, což je na italské poměry nezvykle vysoké procento.
Zajímavostí továrny byla neobvyklá čistota všech pracovišť. Vysvětlení bylo ale prosté. O úklid se stará podnikem najatá firma. Druhou zajímavostí, pro našince až komickou, ale v praxi asi osvědčenou, bylo barevné odlišení jednotlivých pracovních a manipulačních prostor a také barvy oděvů jednotlivých dělníků podle vykonávané práce. Jako správný Čech jsem si zapamatoval jen jednu barvu – kontrola nosí bílé montérky.
Montážní linky
Exkurzi jsme začali u převodovek. Jejich montáž a kompletace probíhá vždy o jeden den dříve proto, aby byl dostatek času na důkladné testování na speciálních diagnostických stolicích řízených počítačem. Test trvá u jednoho kusu převodovky od 60 do 90 minut. Testovací zařízení je využito ve třísměnném provozu, samotné montážní linky „jedou“ pouze na směny dvě, tzn. denní produkci přibližně 140 traktorů. Každá převodovka je smontována podle specifikace uvedené v průvodním listě, který putuje společně s výrobkem. Aby nedošlo k záměnám, jsou na každé montážní pracoviště dodávány pouze jen ty komponenty, které jsou potřebné v daném provedení.
Druhá linka určená na výrobu kabin byla spuštěna teprve nedávno. Není ještě využitá na 100 %, její kapacita činí zatím 120 kabin během dne (dvou směn).
Poblíž další linky, tentokrát určené na kompletaci celého těla traktoru, tzn. motoru a převodovky, se nacházel sklad motorů, kde je z důvodu možných výpadků zásoba na dva dny. Sklad ostatních dílů řízený počítačem a pracující v třísměnném provozu čítá 18 000 ukládacích buněk. Jeho kapacita byla rozdílná pro různé typy dílů. Součásti dodávané z Ameriky jsou zde uloženy s předstihem 30 dnů, ostatní dvou dnů. Výjimku tvoří díly vyráběné v Modeně, která se nachází poměrně blízko Jesi. Tyto díly jsou dodávány přesně podle potřeb výroby systémem just in time a ve skladu se vlastně ani neobjeví.
Po smontování motoru a převodovky je tělo traktoru dopravováno, a stejně tak i ostatní součásti, podvěsnými dopravníky do lakovny. I my jsme měli možnost tam nahlédnout, abychom se na vlastní oči přesvědčili, že i barva se může kus od kusu lišit – opět podle zadaných požadavků. Celkem se na jeden traktor spotřebuje průměrně 6,5 kg barvy, z toho je 5 kg naneseno na tělo traktoru.
Poslední linkou byly dva paralelní pásy, kde probíhala instalace kabiny a závěrečná montáž. Na jejím konci dostal traktor obutí a odjížděl po svých. Zcela poslední operací, kterou jsme v Jesi viděli, bylo závěrečné testování výrobků. Všechny traktory se testují na zkušebních válcích a celá operace je zaznamenávána a vyhodnocována počítačem. Pokud je vše v pořádku, dostane traktor známku OK a může opustit závod a vydat se na cestu za svým zákazníkem.
Imola
Po exkurzi následoval přesun do města Modena. Ještě před Modenou jsme se na malou chvilku zastavili na okruhu formule 1v Imole – k naší smůle těsně po ukončení tréninků vozů F3. I tak alespoň na mě – a myslím, že i na ostatní účastníky – dýchla ta správná atmosféra a každý si mohl při pohledu na hlavní cílovou rovinku a pootevřené garáže, představit závod podle svého.
Večer se opět odehrával v hotelu Federico, tentokrát ale v Modeně. Po výtečné večeři se rozpoutala debata o továrně, Imole a všichni se už těšili na ráno.
Muzeum
Třetí den ráno, když jsme stáli téměř přede dveřmi muzea Ferrari, které se nachází stejně jako závod na výrobu sportovních aut právě v Maranellu, se ozval typický zvuk formule. Takže zpět do autobusu a rychle k okruhu Fiorano. Zde jsem poprvé na vlastní oči viděl vůz F1 v akci. Neřídil ho sice ani jeden ze závodníků stáje Ferrari, ale tím jsme si zážitek zkazit nenechali.
V muzeu jsme pak viděli vývoj jednotlivých strojů od úplně prvních až po ty nejnovější formule i osobní vozy. Návštěva muzea v nás jen umocnila předchozí zážitky. Vrcholem programu byl oběd podávaný v restauraci, kam chodil sám zakladatel značky – Enzo Ferrari.
Protože ale bylo na co vzpomínat a o čem celou cestu debatovat, utíkala velice rychle. V brzkých ranních hodinách jsme již vystupovali v Hustopečích. Při loučení se zástupci Agrotecu Ing. Petrem Halamíčkem a Ing. Václavem Štursou nešetřili účastníci chválou a plní dojmů se rozjížděli ke svým domovům.
Text a foto Vladimír Skalický
