S naším vstupem do EU bude nutné přijmout řadu předpisů, které by měly výhledově ovlivňovat chod našeho národního hospodářství. Jednou z rozporuplných směrnic, vzniklých politickým rozhodnutím pod tlakem ochránců zvířat podporovaných vlivnými lobistickými skupinami, které očekávají od její realizace značné dlouhodobé zisky, je Směrnice Rady EU 1999/74/EC, stanovující minimální standardy pro ochranu nosnic.
Rozporuplnost této Směrnice je nejen v tom, že z celé škály vlivů působící na nosnice klade největší důraz pouze na ten, který omezuje jejich pohyb a možnost vykonávání instinktů (hřadování, popelení, mávání křídly apod.), ale že zcela ignoruje vlivy, které zvětšují jejich strádání (sociální stres, nutnost krácení zobáků, kanibalismus, výskyt vnitřních a vnějších cizopasníků, větší možnost poranění apod.). Také ignoruje i další Směrnice EU týkající se kvality potravin a nutnosti snižování emisí.
Ustanovení uvedené v této Směrnici budou mít za následek nutnost přebudování celého systému výroby konzumních vajec s vysokými investičními náklady, které povede k výraznému zvýšení nákupních cen vajec, zvýšení dovozu mražené vaječné melanže, sušených vajec, i potravin s jejich vyšším obsahem. Ty budou většinou pocházet z vajec od nosnic chovaných v klecích při vyšší hustotě osazení, než je tomu dosud u nás i v členských státech EU.
Směrnice počítá sice s tím, že stávající typy klecí by bylo možné montovat do konce roku 2002 a využívat až do konce roku 2012, ovšem za předpokladu, že se v nich zvýší podlahová plocha připadající na jednu nosnici na 550 cm2. Minimální výška klece, kterou některé starší typy klecí nedosahují, má být na 65 % prostoru klece minimálně 40 cm a ve zbývající části nesmí poklesnout pod 35 cm. Klece mají být doplněny zařízením umožňujícím obrušování drápů.
Jednotlivé kapitoly Směrnice se týkají všech technologických systémů a chovů slepic na výrobu konzumních vajec, ve kterých je umístěno více než 350 nosnic. Požadavky v ní uvedené mají být realizovány nejpozději od roku 2003, přestože některé zavedené systémy se ještě potýkají s řadou provozních potíží a část z nich se provozuje s řadou negativních připomínek dosud pouze v prototypových zařízeních.
Důležitým požadavkem Směrnice jsou články 7 a 8 kapitoly IV, ve kterých „Členské státy (a požadavek byl, aby i ČR, která pro to nemá schválenou legislativu) zajistí do 1.1. 2002, aby chovy, na které se vztahuje rozsah Směrnice, byly příslušným úřadem zaregistrovány a označeny rozlišovacím číslem, které bude prostředkem pro sledování vajec umísťovaných na trh pro spotřebu. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že příslušný úřad provede kontroly shody s ustanoveními této Směrnice“.
Ve Směrnici dochází k rozporům v termínech zavádění jednotlivých opatření se zněním článku 10, který uvádí: „Nejpozději 1. ledna 2005 předloží Komise Radě zprávu sestavenou na základě názorů Vědeckého veterinárního výboru o různých systémech chovu nosnic, zvláště těch, na něž se vztahuje tato Směrnice, přičemž vezme v úvahu jak patologické, zootechnické, psychologické, tak etologické aspekty těchto různých systémů, a jejich dopad na zdraví a životní prostředí. Tato zpráva bude rovněž sestavena na základě studie společensko-ekonomických důsledků těchto různých systémů a jejich vlivů na hospodářské partnery Společenství. Dále bude doprovázena příslušnými návrhy beroucími v úvahu závěry zprávy a výsledek jednání Světové organizace obchodu. Rada o těchto návrzích rozhodne předepsanou většinou hlasů do dvanácti měsíců od jejich předložení“.
Chov nosnic na hluboké podestýlce
Pokud se jedná o zavádění nových alternativních systémů pro chov nosnic v ČR, jeví se jako nejjednodušší chov na hluboké podestýlce v kombinaci s roštovou podlahou. Pro něj Směrnice požaduje dodržení maximální hustoty osazení 9 nosnic na 1m2 podlahové plochy haly, 10 cm krmného prostoru u žlábkových a 4 cm u kruhových krmítek, 2,5 cm napájecího žlabu nebo 1 cm u kruhové napáječky. Při použití kapátkových nebo kalíškových napáječek musí připadat jedna napáječka na 10 nosnic. Pro 120 nosnic musí být zajištěn minimálně 1 m2 skupinových hnízd a 15 cm hřadu pro každou nosnici. Hřady nesmí být umístěny nad podestýlkou, která má zabírat nejméně jednu třetinu plochy.
Technologické systémy chovu nosnic na hluboké podestýlce v kombinaci s roštovými podlahami se u nás nejčastěji umísťují do hal o rozponu 12m. Hala je zpravidla ve střední části rozdělena 1 m vysokou konstrukcí na dvě poloviny, na níž jsou umístěny dvě řady skupinových hnízd se společným pásem na sběr vajec. Na ní v obou polovinách navazují rozebíratelné, kolem 3 m široké konstrukce, do kterých se vkládají plastové nebo drátěné rošty. Na roštech jsou umístěny dvě řady žlábkových krmítek a řada kapátkových nebo pohárkových napáječek. Na roštové podlaze, nad krmítky i rozvodu vody k napáječkám, jsou umístěny hřady. S ohledem na snadné čištění se jeví jako nejvhodnější hřady z pevných umělých hmot, případně kovové hřady potažené vrstvou tvrdé gumy. Méně vhodné jsou dosud nejvíce používané dřevěné hřady. Nosnice však využívají i kovové hřady. Vzhledem k tomu, že výrazně ochlazují běháky, se jejich používání nedoporučuje. Trus propadává do prostoru pod roštovou podlahou, kde zůstává po celý snáškový turnus, nebo může být odstraňován v týdenních intervalech pásovými dopravníky nebo mechanickými lopatami.
Snáška do hnízd a sběr vajec
Snášková hnízda jsou zpravidla plechová, rozdělená v metrových vzdálenostech příčnými přepážkami. Přední stěnu tvoří plachetky z umělé hmoty nebo gumotextilu s ponecháním volného otvoru do každého hnízda. Na šikmou podlahu hnízda z drátěného pletiva je položena rohož z „umělé trávy“, gumových prstů apod. Vejce se skulují na dopravní, zpravidla děrovaný pás, který je dopravuje do místnosti pro sběr. Tam se kontroluje jejich čistota a ukládají se do proložek. Pro zamezení nocování nosnic v hnízdech jsou použity zejména dva základní systémy jejich vyhánění upevněné na otočném hřídeli. Jeden z nich sestává z pozinkované sítě nebo tvarovaného plechu, který se pohybuje velmi pomalu od šikmé zadní stěny dopředu. Druhý pak vyklápí šikmou podlahu hnízda do svislé polohy. Tím se vyklopí z hnízda i uhynulé nosnice, které v něm při prvním způsobu vyhánění někdy zůstávají.
Velkým problémem chovů na podestýlce je naučit kuřice snášet vejce do hnízd. Při možnosti přístupu kuřic na podestýlku je nebezpečí, že někdy i značná část kuřic začne na ní snášet vejce i v případě, že halou neustále prochází ošetřovatel, který se je snaží plašit, případně i dávat do hnízd. Vhodným opatřením může být oddělení zaroštované části od podestýlky sítí, a kuřice v cca 16 týdnech umísťovat pouze na roštovou podlahu, kde mají k dispozici krmítka, napáječky i hřady. Vysoká hustota osazení (i když je v rozporu se Směrnicí) nevytváří klidná místa a nutí kuřice, aby si klidnější prostředí na snášku vyhledávaly v hnízdech. Po návyku snášky do hnízd je možné ve stáří nosnic cca 25-30 týdnů svinout síť ke stropu a nosnice pustit na podestýlku. Přestože se jedná o zlepšení podmínek, vyvolává to u některých nosnic stres, který je provázen i několikadenním snížením snášky vajec.
Krmení nosnic
Krmení je z venkovních zásobníků dopravováno do haly flexibilními dopravníky, jejichž potrubí a oblouky jsou vyrobeny z oděruvzdorných plastů. Plochá spirála, vyrobená ze speciální oceli, poháněná motorem umístěným v zadní části dopravníku, umožňuje přepravu až 4500 kg krmiva na vzdálenost 25 m při maximálním stoupání 45o. Dopravníky s nižším výkonem umožňují zvýšit stoupání na 75o a dopravní vzdálenost až na 45 m.
Pro krmení se nejčastěji používají řetězová krmítka s plochým řetězem s posuvem až 36 m za minutu. Přestože celá krmná linka je zásobená směsí během několika minut, mají nosnice tendenci se přemísťovat tam, kde mají krmivo dříve k dispozici. Tomu lze odpomoci použitím krmítek s oběžnou spirálou nebo diskovým dopravníkem, která se pohybují stejnou rychlostí v polokruhovitém dnu krmného žlábku. Zachytávání spirály nebo disků o zobáky odrazuje slepice od příjmu krmiva v době, kdy jsou krmné žlábky plněny. S ohledem na nutnost instalace značné délky hřadů nad krmítky, napáječkami i nad roštovými podlahami nejsou v tomto systému používána misková krmítka, u kterých by docházelo ke znečišťování krmiva trusem.
S ohledem na značný pohyb nosnic v hale při krmení, průchodu haly ošetřovatelem, řadě vzruchů, ke kterým v průběhu dne dochází i náhlým shlukováním nosnic bez zjevných příčin, se doporučuje předělit haly příčnými přepážkami tak, aby v jedné skupině nebylo více než 1000-1500 nosnic.
Kombinované voliérové chovy
Voliérové chovy představují kombinaci chovu na podestýlce a v různých až čtyřpodlažních konstrukčních systémech bez dvířek a dělících přepážek. Podlahu jednotlivých etáží tvoří zpravidla rošty z umělé hmoty nebo drátěného pletiva, pod kterými se nachází trusný kanál s mechanickými lopatami nebo pásový dopravník s denním nebo několikadenním odstraňováním trusu z haly. Aby bylo možné podlahovou plochu voliéry připočítat k podlahové ploše haly a tím zvýšit její osazení, musí být světlá výška v jednotlivých etážích minimálně 45 cm a šířka podlah 30 cm.
Používaná žlábková, řidčeji misková automatická krmítka, kapátkové nebo pohárkové napáječky, jsou rozmístěny buď ve všech, nebo pouze v některých podlažích voliérové konstrukce. Hřady jsou umístěny nad žlábkovými krmítky, aby minimalizovaly zatrusení krmné směsi, nad roštovými nebo drátěnými podlahami, nebo na konstrukci klecí tak, aby umožňovaly slepicím přelézat nebo přelétávat z jednotlivých etáží voliér do jiných, do hnízd nebo na podestýlku s minimální námahou i minimálním nebezpečím zranění. Některé systémy používají k tomuto účelu v krátkých vzdálenostech od sebe rozmístěné žebříky, nebo spojují voliérové konstrukce a jednu etáž hnízd lávkou z roštů. Ta umožňuje nejen snadné přemísťování nosnic, ale tvoří i kontrolní uličku pro ošetřovatele. Říční písek, krátce řezaná sláma nebo hobliny, které slouží k hrabání a popelení nosnic, se rozmísťují většinou pouze v uličkách mezi hnízdy a voliérami. Někteří výrobci je doporučují rozmístit i pod voliéry a hnízda, jsou-li pod nimi dosti vysoké nevyužité prostory. V tomto případě do těchto prostor instalují další řady přídatných osvětlovacích těles. S ohledem na možnosti snižování emisí jsou některá zařízení vybavena rozvody vzduchu umístěnými vedle roštových podlah, které umožňují předsoušení trusu stejným způsobem jako v klecích.
Vzhledem k vyšší koncentraci nosnic v hale (až 17 ks/m2) nemusí být voliérové haly v mrazivých dnech vytápěny. Pro možnost dalšího zlepšování pohody nosnic doporučují některé firmy přistavět z obou stran stávajících hal přístřešky s nízkou boční stěnou, nad kterou zůstává volný prostor zakrytý pouze ručně nebo automaticky zdvihatelným závěsem a s podestýlkou Do těch mohou mít nosnice přístup za každého počasí. V případě potřeby mohou být nosnice z přístřešků vypouštěny i do výběhů.
Pokud by tyto chovy byly evidenčně vedeny jako výběhové, muselo by připadat na každou nosnici umístěnou v hale 2,5 m2 výběhu.
Tříetážové klecové baterie
Kuřata odchovávaná v klecích nebo na hluboké podestýlce po přemístění do voliérových hal jen obtížně nacházejí krmítka a napáječky umístěné ve vyšších etážích voliérových zařízení. To zpravidla vede ke zvýšenému úhynu kuřic po přeskladnění, oddálení snášky a v řadě případů i k jejímu výraznějšímu snížení. Aby potíže vznikající po přesunu kuřic do snáškových hal byly co nejmenší, vyvinula firma Big Dutchman systém odchovných zařízení, který je kombinací odchovu v klecích a pozvolné výuky využívání podestýlky, hřadů i krmítek a napáječek v různých etážích.
Odchovné zařízení je řešeno jako tříetážová klecová baterie. V jejích dvou spodních etážích opatřených dvířky, střední dělící přepážkou a bočními přepážkami umístěnými v několika metrových vzdálenostech, výškově regulovatelnými krmítky, napáječkami a osvětlovacími tělesy, jsou odchovávána kuřata v prvních 3-4 týdnech. Horní etáž voliéry bývá tvořena pouze roštovou podlahou a hřady, střední dělící přepážka v ní dosahuje až ke stropu haly. Pod každou etáží tohoto zařízení je umístěn pásový dopravník pro odkliz trusu a vzduchový kanál, umožňující předsoušení trusu.
Na dělících přepážkách, vzdálených cca 1,2 metru od vnější hrany odchovného zařízení, které rozdělují dvanáctimetrovou halu na tři samostatné části, jsou umístěny sklopné hřady. V uličce mezi stěnou a odchovným zařízením je na podlaze podestýlka. Po otevření dvířek klecí si kuřata postupně zvykají přelétávat na hřady, vyhledávat podestýlku a vracet se zpět do jednotlivých etáží mají-li hlad nebo žízeň.
Komfortní klece podle požadavků Směrnice
Pokud se týká používání komfortních (obohacených) klecí, požaduje Směrnice, aby všechny klece vyráběné v tomto provedení, zajišťovaly již po 1. lednu 2002 přinejmenším následující požadavky:
Klece pro nosnice musí mít o podlahovou plochu nejméně 2000 cm2, o minimální výšce 45 cm a sklonu podlahy do 14 %, s nejméně 750 cm2 prostoru klece na nosnici, z čehož 600 cm2 bude využitelných (hnízdo se nepovažuje za využitelný prostor). Výška klece, která je jiná než ta, která je nad využitelnou plochou, bude v každém bodě nejméně 20 cm. Každá nosnice musí mít minimálně 12 cm krmného prostoru, dvě přístupné kapátkové nebo kalíškové napáječky s přiměřeným počtem k velikosti skupiny, 15 cm délky hřadu, přístup do hnízda a prostoru, ve kterém je takové stelivo, které jí umožňuje klování a hrabání.
Méně nosnic v klecích?
S ohledem na zhoršené výsledky v užitkovosti nosnic spojené s větším úhynem a kvalitou vajec zjišťovanou u různých typů klecí, ve kterých bylo umístěno 30-50 nosnic a byly vybaveny hřady i hnízdy, jsou v posledních letech vyráběny a v pokusných i provozních podmínkách ověřovány některé prototypy s počtem nižším než 20 nosnic v kleci.
Další možnosti chovu
Některé modely mají sklon podlah klecí do střední části rozšířené konstrukce klecové baterie, kde vytváří žlab pro pásový dopravník na sběr vajec. Druhý, výše položený pásový dopravník uložený v plechovém korytu, s vyššími bočnicemi, umožňuje při pohybu dopravu různých podestýlkových materiálů a v klidu slouží jako popeliště. V každé kleci je mělké snáškové hnízdo, které vyplňuje polovinu její délky. Před ním se však vytváří přes 30 cm široký prostor, který umožňuje nosnicím pohodlný přístup ke krmítkům. Ve volné části klece jsou nad podlahou umístěny souběžně s krmným žlábkem, nebo kolmo na něj, hřady. Jiné typy mají ve střední části konstrukce umístěny vzduchovody sloužící k přívodu vzduchu nosnicím a předsoušení trusu. Nad nimi je umístěn šnekový nebo spirálový dopravník na podestýlkové materiály, které jsou sváděny nad podlahy truhlíků pro popelení šikmými trubkami. Nad šnekovými dopravníky jsou ještě umístěny kapátkové napáječky. Mělká hnízda jsou rovněž umístěna u vzduchovodu, ale vejce z nich se při normálním sklonu podlahy vykulují přes prostor, ve kterém se pohybují nosnice, na pásy umístěné vně klece, pod krmným žlábkem.
V důsledku problémů, které vznikají s výběrem a zejména s dopravou vhodných podestýlkových materiálů i se snášením vajec do nádob pro popelení, které z tohoto důvodu bývají zpravidla po dobu snášky, tj. na 6-8 hodin uzavřené, instalují někteří výrobci na část podlahy hnízd pouze rohože z „umělé trávy“ používané v hnízdech, které mají sloužit nosnicím pro popelení. Jiní výrobci využívají možnosti Směrnice, která nekonkretizuje rozměry hnízda a zmiňuje se o něm jako o nevyužitelném prostoru, nad kterým může být výška pouze 20 cm, k tomu, že výšku části klece rozdělují na dvě poloviny, ze kterých dolní představuje hnízdo, horní pak prostor pro hrabání s popelením s doplňováním podestýlkových materiálů pomocí šnekového nebo spirálového dopravníku.
Vzhledem k tomu, že s každým z dosud používaných podestýlkových materiálů vzniká při skladování, dopravě i v důsledku jeho žraní a vyhazování celá řada těžko řešitelných problémů, je u některých prototypů dno popeliště vystláno „umělou trávou“, na kterou se dopravníkem nadávkuje minimum krmné směsi. Slepice se sice na trávě popelí bez efektů, které by jim mělo popelení poskytovat, ale nutí je to alespoň ke hrabání a zobání při minimálních ztrátách krmiva.
Někteří výrobci počítají i s určitou benevolencí při zavádění Směrnice a vyrábějí klecové baterie s předlisovanými otvory v dělících přepážkách. V případě potřeby je možné po jejich vylomení spojit několik klecí. V jedné z nich se pak umístí hnízdo a prostor pro hrabání včetně dopravníku na podestýlkový materiál. V ostatních bude možné snadno umístit i hřady.
Dosavadní výsledky pokusných i provozních ověřování však ukazují, že bude potřeba ještě mnoho práce a pravděpodobně i nutných ústupků i z požadavků Směrnice, aby nové typy klecí vyhovovaly lépe jak nosnicím, požadavkům uživatelů i kvalitě vyráběných vajec.
MVDr. Květoslav Košař, CSc., Výzkumný ústav živočišné výroby Praha-Uhříněves
