Snětinův univerzální traktor

Orba vyžadovala a stále vyžaduje mnoho času a dostatek tažné síly. Její zpoždění či špatné provedení limituje další průběh polních prací. V českých zemích byla na počátku století nejrozšířenějším systémem parní orby dvojstrojová parní oračka. Tuto parní garnituru však bylo možné využít jen na velkých a rovinných pozemcích velkostatků. Jejich provoz byl poměrně drahý.

Pro středně velké zemědělské podniky s rozdrobenou půdní držbou se tato technika nehodila a proto byly i nadále jejich majitelé odkázáni na tažnou sílu zvířat.

Koncepce traktoru pochází z USA

Již začátkem století se však rýsovala reálná možnost využít v zemědělském podniku spalovací motor. Koncepce traktoru, jeho „všeužitečnost“, se zrodila v USA. Traktor měl být dobře využitelný po celý rok, tedy nejen k orbě, ale i k dalším polním pracím, k odvozu materiálu a také při pohonu stacionárních strojů. První prakticky použitelný traktor byl v USA postaven v roce 1901. Malé traktory s výkonností do 10 k se v praxi neosvědčily. Američtí farmáři požadovali stroje silnější (s výkonem 15 - 30 k). Tyto výkonnější typy však byly velmi těžké. Některé americké továrny své traktory vyvážely i do Evropy a tak se s touto novou technikou, nejen z tisku a doslechu, ale i v praxi, seznamovali již před první světovou válkou také evropští zemědělci. Evropané začaly traktory brzy nato napodobovat a vyrábět.

První evropské traktory

V Německu skonstruoval v roce 1907 Deutz automobilový pluh. V tomto roce se také objevily na trhu motorové nesené pluhy, které začal vyráběl R. Stock. Tyto Stockovy stroje pak výrazným způsobem ovlivnily další vývoj této techniky ve střední Evropě. O dva roky později sestrojil v Mnichově Otto Vonhols první německý traktor. Vývoj výroby se pak na čas ubíral oběma těmito směry, přičemž motorové pluhy byly oblíbenější.
Také u nás se spalovací motor v zemědělství uplatnil podobně jako v Německu. Rovněž u nás byl větší zájem o motorové nesené pluhy, které jako první začala vyrábět „Rakouská továrna motorových pluhů Laurin a Klement - R. Bächer“ v Mladé Boleslavi roku 1911 pod označením „Exelsior“. Ještě před I. světovou válku se tento pluh vyráběl ve dvou variantách s motorem 45 k a silnější s výkonem 70 k. Dalším výrobcem této techniky byla od roku 1913 „Českomoravská továrna na stroje v Praze“. Její pluhy nesly označení „Praga“. V roce 1912 začal vyrábět ve Slaném V. Michl automobilové pluhy.

Snětinův traktor

Ještě před I světovou válku se však i u nás objevili konstruktéři a výrobci, kteří uváděli na trh traktory. Prvním byl Václav Snětina z Přístoupimi u Českého Brodu.. Svůj stroj vystavoval již v roce 1911 na zemědělské výstavě v Praze. Tuto první verzi vyráběl V. Michl ve Slaném. Jeho zdokonalený typ pak vyráběla od roku 1912 firma A. Ungermann v Příbrami. Tento univerzální zemědělský traktor byl patentován a byl rovněž vystaven na hospodářské výstavě v Praze roku 1912 , kde jej odborníci v oboru strojních novinek ocenili stříbrnou státní medailí.
Václav Snětina byl rolníkem a proto velmi dobře znal slabiny zemědělské výroby. Potýkal se, tak jako ostatní majitelé statků, s velkým nedostatkem pracovních sil a jejich vysokou cenou i s rychle rostoucí cenou koní a krmiv. Těmito stále rostoucími náklady rostla jejich režie a tím se snižovala výnosnost půdy. Traktor, který Snětina vyvinul, měl větším rolníkům tuto stále rostoucí režii pomoci snížit do takové míry, aby se výnos z jejich statků opět zvýšil.
Snětinův traktor měl dostatečně velkou tažnou sílu, s níž bylo možné provádět veškeré těžké polní práce, stejně tak dobře, jako s koňským potahem, ale přitom rychleji. Při jeho použití došlo u některých pracovních operacích k snížení či dokonce k úplnému odstranění lidské práce. Snížila se tak nejen režie, ale současně se díky rychlejšímu provedení polních prací využilo i příznivé počasí.
Traktor byl vybaven těžkým benzínovým čtyřválcovým motorem „Praga“ o výkonu 35 k. Jeho výkon bylo možné podle potřeby regulovat a tím úměrně stoupala či klesala spotřeba benzínu. Motor byl umístěn ve středu stroje. Ovládání Snětinova traktoru bylo z obou stran a tak neměl přední ani zadní část.
Řidič mohl použít tři druhy řízení. K běžné jízdě po silnici, k ostrým zatáčkám o poloměru 2,5 m, nebo pro šikmé pojíždění vpřed i vzad. Obě nápravy byly při tomto posledně uvedeném způsobu jízdy (tzv. „šejdrování“) vůči rámu v šikmé poloze, ale vzájemně vůči sobě byly rovnoběžné. Normální pojezdová rychlost traktoru byla 5 km/h, ale bylo jí možné plynule snižovat. Traktor byl vybaven třecí spojkou, proto bylo pojíždění plynulé bez trhnutí. Okamžitě se zastavil při vypnutí motoru.
Všechna čtyři kola traktoru o průměru 1 400 mm, byla poháněná. Měla železné ostruhy, jejichž záběr bylo možné, podle povahy půdy, měnit od nuly do 100 mm. S tímto traktorem se mohlo proto pracovat v rozbahněné půdě, v níž by se koně bořili, nebo jet po tvrdé hladké silnici, aniž by ji traktor svými ostruhami poškozoval. To byla jeho velká přednost, protože správy silnic tehdy brojily proti strojům, na jejichž kolech byly napevno připevněné různé obruče či ostruhy. To byl např. hendikep parních oraček, ale i traktorů od jiných výrobců. Při jízdě se Snětinovým traktorem se tak nepoškozovaly válcované silnice.
Váha tohoto traktoru byla ve srovnání s dováženými poměrně nízká, pouze 3,5 t. Dovážené stroje při stejné výkonnosti motoru vážily 5 - 9 t. Tím spotřebovaly značnou část svého výkonu na vlastní pojíždění a jen malou část mohly využít na samotnou práci. Snětinův traktor mohl tak jezdit díky své nižší váze i přes mosty a lávky lehčí konstrukce.
K obsluze traktoru bylo nutné zaměstnat dva dělníky, z nichž ten, který stroj řídil, měl být vyškolen v řízení stroje a měl také získat potřebné strojnické vzdělání. Tohoto specialistu zaškolil výrobce.
Snětinův traktor byl určen k orání všeho druhu. Jeho majitel s ním mohl při jedné jízdě současně kypřit, vláčet a sít. Hodil se i k sekání obilí a pícnin i k odvozu této posečené hmoty z pole. Uplatnil se i při vyorávání řepy a jejím odvozu do cukrovaru. Traktor byl rovněž vybaven řemenicí a proto se používal k pohonu stacionárních hospodářských strojů jako mlátiček, řezaček, mlýnků, šrotovníků nebo různých drtičů, čerpadel nebo okružní pily atd.
Uvezl náklad o hmotnosti 2 - 3 t. Při hluboké orbě do 30 - 40 cm a záběru 1, 05 m zoral 1 ha za 2 hodiny. Při této orbě byl vybaven dvěma symetrickými tříradličnými pluhy. Při mělké orbě se mohly použít až 8 radličné pluhy. Jeden pluh byl pravý a druhý levý a tím oba klopily ornici na stejnou stranu. Na konci brázdy se traktor neobracel, ale pouze popojel o šířku pluhu, přičemž zvedl zadní pluh, který právě oral a spustil do půdy pluh druhý, který byl při orbě tam, zdvižen do výše. Před dokončením orby se zoraly pruhy pozemku podél mezí na souvrati. Pole nebylo po orbě tímto traktorem nikde uježděné, což se stávalo při orbě parními oračkami či traktory jiných typů , nebo při orbě motorovými pluhy. Výrobce uváděl, že dosahuje vůbec nejnižší náklady na zoraný hektar půdy.
Traktor patent „Snětina“ stál 28 tisíc K. Vyráběl se ještě v roce 1913. Krátce po Snětinovi začala vyrábět traktory i továrna na zemědělské stroje „Antonín Dobrý“ v Dolním Cetně u Mladé Boleslavi. Její výrobek byl těžší a robustnější konstrukce, přičemž byl vybaven slabším motorem.
Po I. světové válce se u nás pozvolna snižoval zájem o motorové pluhy. Díky uzákonění pozemkové reformy a tím parcelaci velkostatků, klesal i význam parní orby. V praxi se stále častěji uplatňovaly traktory s univerzálním využitím.

Ing. Ctirad Růžička