Traktor by měl při práci mít ještě dostatečnou zálohu výkonu, a nepracovat „nadoraz“. V praxi se ukazuje, že traktory, pracující v optimálním provozním režimu a s optimální pojezdovou rychlostí, odvádí svou práci kvalitně a zároveň s nižší spotřebou paliva, než jejich předchůdci, kteří na shodných polích se svým nářadím ztěžka zápasili. Výsledkem jsou nižší náklady. Dále může být pořízení pásového traktoru i vhodnou investicí do budoucnosti podniku, kdy bude rozhodnuto změnit technologii zpracování půdy například směrem ke hloubkovému kypření pozemků.
Co se týká přenosu výkonu motoru a výsledného tahového výkonu, tak svůj vliv má také povaha půdy. Tento faktor má větší význam u kolových traktorů, než u pásových. Na těžké jílovité půdě je možné přenášet více výkonu motoru na půdu, než na půdách lehkých písčitých. Jak je ale každému praktikovi dobře známé, v různých typech půd jsou i nároky půdozpracujících strojů na tahový výkon odlišné. Těžké půdy sice dovolí traktoru pracovat s vyšším tahovým výkonem, ale zároveň zhruba o dvacet i více procent zvýší energetickou náročnost při tažení stroje na zpracování půdy.
Důležitá vlastnost pro efektivní využívání moderní techniky je její samostatnost v oblasti přejezdů mezi pozemky. Ta vyžaduje splnění limitu celkové šířky do tří metrů, daného legislativou o provozu na pozemních komunikacích. Moderní pásové traktory tyto podmínky splňují, mohou tedy kdykoli přejet na jiné pole bez nutnosti přivolání doprovodného vozidla. Samozřejmě podmínkou je také dodržení tohoto limitu u agregovaného půdozpracujícího stroje. Nicméně sofistikované systémy sklápění vedou k tomu, že i nářadí o záběru až 16 m má v transportní poloze celkovou šířku tři metry.
