Na dnešním trhu se nabízí sklízecí řezačky se stále vyšším výkonem motoru. Každý praktik ale ví, že sklizňový řetězec musí být vzájemně dobře sladěn, takže výkonnost dopravních souprav musí být v korelaci k průchodnosti řezačky. Zároveň jsou zapotřebí i odpovídající kapacity na silech. Na výkonnosti při rozhrnování a dusání píce závisí výkonnost celé sklizňové linky.
Pro zdárný průběh silážního procesu je důležité provést účinné utužení řezanky ve žlabu s dokonalým vytěsněním vzduchu. Dnes je kladen důraz na vysoký tlačný výkon u strojů, používaných k rozhrnování řezanky. V závislosti na typu a výbavě pak provádí tentýž stroj zároveň i dusání, anebo je tento úkol svěřen jiné technice.
Pásové nebo kolové traktory pracující při rozhrnování píce bývají většinou vybaveny čelní radlicí se šířkou 4–5 m a závažím v zadním závěsu o hmotnosti 2 až 2,5 t. Profesionální radlice jsou buď na stranách hydraulicky sklopné anebo teleskopické.
Systémový traktor pracuje s otočným řízením a rozhrnovací radlici v zadním závěsu. Navíc může využívat výhody krabího chodu.
Pro dokonalé vytěsnění vzduchu na sile je třeba zvolit co možná nejmenší délku řezanky, zhruba do 5–10 mm. Při sklizni za horších podmínek lze využít souběžné aplikace přípravků pro zlepšení silážovatelnosti.
Vývoj u řezaček přinesl především optimalizaci systému pohonu a snížení spotřeby paliva. Díky novým systémům řízení výkonu mohou být nové sklízecí řezačky vybaveny již jenom jedním motorem. Takže optimálního vytížení dosahuje motor například při 1800 otáčkách za minutu; pokud ale není stroj plně vytížen, postačoval by výkon motoru nižší. Řídicí jednotka rozezná, že stroj pracuje jen při dílčím zatížení a výkon motoru automaticky přizpůsobí.*
Více informací v Zemědělském týdeníku.