
Zhutňování půdy představuje v moderním zemědělství jeden z negativních procesů vedoucích k degradaci půdní struktury. Tento jev je způsoben především pojezdy stále těžší techniky, často v kombinaci s nevhodnými povětrnostními podmínkami. Míra poškození půdy je velmi ovlivněna půdním druhem a nasycením vodou, ale také druhem pěstovaných plodin a samozřejmě tlakem, který pneumatiky na povrch půdy vyvíjejí.
Opakované přejezdy vedou k zhutnění půdy, v níž se snižuje množství vzduchu, zhoršuje se infiltrace vody a pronikání kořenového systému do hlubších vrstev, což způsobuje nižší odolnost rostlin vůči suchu a tím i snížení výnosů.
Souběžným a stejně závažným problémem těžké techniky, která se na poli nachází v nevhodný čas a je vybavena nevhodnými pneumatikami, je tvorba kolejí. Dopady tohoto jevu jsou pro hospodaření kritické: v místech vyjetých kolejí dochází k úplnému zastavení růstu plodin, což představuje přímou ztrátu výnosu. Navíc se v těchto prohlubních drží voda, jejíž vsakování je významně omezeno a může napomáhat rozvoji chorob. Z provozního hlediska vyjetá kolej funguje jako stabilní překážka, již musí pneumatika překonávat, což zpomaluje práci, kterou stroj vykonává a výrazně zvyšuje spotřebu paliva. Následné zpracování půdy musí být intenzivnější, aby se vyjeté koleje zase zarovnaly.
Základním opatřením pro snížení negativních dopadů zhutnění půdy je volba pneumatik se schopností minimalizovat tlak na podložku. Je prokázáno, že tlak huštění pneumatiky se v podstatě shoduje s průměrným tlakem vyvíjeným na půdu. Například tlak 100 kPa (1 bar) v pneumatice odpovídá tlaku přibližně 1 kg/cm² na povrch půdy. Vyšší tlak huštění tedy přímo koreluje s vyšší mírou zhutnění, které proniká do větší hloubky.
Pro omezené zhutnění půdy je tedy nutné rozložit hmotnost stoje na větší kontaktní plochu. Toho lze docílit využitím velkoobjemových pneumatik, dvojmontáží, nebo pásových podvozků, čímž se dosáhne mělčí stopy, omezí se zhutňování a zlepší záběrové vlastnosti.
Nebo lze využít pneumatik s inovativní technologií Michelin UltraFlex. Ta využívá specifickou, pevnou, ale flexibilní konstrukci kostry v provedení VF (Very High Flexion). Díky tomu mohou pneumatiky zvládnout vysoké zatížení při velmi nízkém tlaku huštění (při stejné rychlosti jízdy může být husticí tlak až o 40 % nižší, přičemž minimum je na hodnotě 60 kPa (0,6 baru) a v praxi se většinou používá minimální tlak 80 až 100 kPa (0,8 až 1 bar).
Snížení hustícího taku přináší vyklenutí bočnice pneumatiky, kterého není třeba se v provozu bát a pneumatiky jsou konstruované tak, že tento provozní stav bez problému vydrží a stejně tak není třeba se obávat, že by se protočily na ráfku. Pneumatika při použití nízkého husticího tlaku zvětší svoji kontaktní plochu a to především ve směru jízdy a tím se dostaví výše uvedený benefit nižšího tlaku na půdu.
Zavedení moderních technologií pneumatik přináší měřitelné výsledky. Pružná stavba kostry u technologie UltraFlex zvětšuje kontaktní plochu, což vede též k lepší adhezi a nižšímu prokluzu. Vyšší trakce (záběr) pak umožňuje pracovat rychleji a s nižší spotřebou energie.
Dlouhodobé studie prováděné renomovanými institucemi, jako je například Harper Adams University ve Velké Británii nebo univerzit v USA a Brazílii, potvrdily, že nasazení technologie Michelin UltraFlex vede ke zvýšení zemědělských výnosů o 2 až 6 %.
Kromě přímého nárůstu produkce těží zemědělci také z nižší potřeby následného zpracování půdy, což dále snižuje celkové provozní náklady. Správná volba obutí stroje se tak stává klíčovým faktorem nejen pro ochranu půdního fondu, ale i pro celkovou ekonomickou prosperitu farmy.
Společnost Michelin nabízí technologii Ultraflex v několika modelových řadách pneumatik, například AxioBIB 2, které jsou vhodné pro traktory s vysokým výkonem, nebo YieldBIB, určené pro kultivační traktory. Mezi další řady pneumatik s technologií Michelin Ultraflex patří EvoBIB, XeoBIB, AgriBIB RC, SprayBIB, CerexBIB 2, FloatxBIB, XP27 a TrailXBIB.*
