Jednoho krásného podzimního dne za doby Rakouska - Uherska dorazil do Vídně žebřiňák plný švestek prokládaných slámou. To proto, že jejich cesta sem byla dlouhá a mohly by se otlouci. Obyvatelé, tenkrát hlavního města, si pochutnávali na výborných švestkách, ale jen málokdo z nich tušil, že toto ovoce pochází až z české země ze sadů rozkládajících se na úpatí železných hor z okolí obce Bílé Podolí.
Možná je to jen smyšlená povídačka, ale možná se zakládá na pravdě, každopádně dnes když touto oblastí projíždíte, jistě si všimnete, nejednoho sadu. Skladba ovocných stromů je bohatá a i dnes byste zde našli slivoně. Nejčastěji ale potkáte jabloňové sady.
Užší spony
Aby bylo možné v sadu nasázet co nejvíce stromů, bylo třeba zužit spony výsadby. Dříve se například jabloně sázely ve vzdálenosti 6 m od sebe. Dnes je tato vzdálenost 4 m. To má samozřejmě dopad i na techniku, která v „uličkách“ mezi stromy jezdí. Dříve tuto práci zastávaly klasickými Zetory, ale dnes už by se Zetor do sadu nevešel. Respektive možná vešel, ale očesal by jablka i s větvemi a to ještě v nezralém stavu. Proto se před deseti lety začali v Bílém Podolí poohlížet po malých, úzkých traktorech, sadařských speciálech. Problém byl, ale i v tom, že v Bílém Podolí potřebují nejen aby byl traktor „prťous“ale aby měl i dostatečný výkon. Přeci jen pozemky společnosti se rozkládají i v kopcovitém terénu a pokud je traktor agregován s rosičem a musí kromě jízdy do kopce roztočit i lopatky ventilátoru, nesmí to být žádné „tintítko“. Nabídka sadařských traktorů byla pestrá, ale nakonec vyhrál dobrým poměrem cena - výkon traktor Landini DT 80 L. Ten se poprvé do sadů společnosti vypravil v roce 2002. S osmdesátkou koní pod kapotou, úzkým rozchodem kol, obratností díky malému poloměru otáčení a plazivými rychlostmi se prostě pro sad narodil. Komfortní i bezpečností prvky jakými je klimatizace nebo uhlíkové filtry byly dalším benefitem, který vykoupil i menší pracovní prostor na který si obsluha přesedlající z velkého traktoru musela zvyknout. V Podolí vidí jako výhodu i to, že Rex není přeplácaný elektronikou, která by se stejně v sadu neuplatila a zbytečně by traktor prodražila, případně ztížila servis a opravy.
Povedená je převodovka s třemi okruhy rychlostí včetně plazivých. Pomalé rychlosti se uplatní zvláště ve chvíli kdy traktor pracuje v součinnosti s lidmi. Ty jdou za ním a bez problému stroji stačí. Naopak pokud je třeba rychle odvézt například sklizené ovoce, zvládne to Rex díky možnosti dosáhnout až 40 km/h v „cukuletu“.
Zkrátka traktor se osvědčil a tak přijala společnost Sady spol s.r.o. modré Landini za svou stáj. K průkopníkovi přibyla během sedmi let další trojce traktorů do sadů z nichž posledním je model Rex 90F. Ten patří spolu s dalšími čtyřmi modely do rodiny tradičních sadařských a vinařských speciálů z nichž nejsilnější Rex 110F byl v roce 2011 na výstavě EIMA oceněn titulem „Nejlepší specializovaný traktor roku 2011“
Zkrátka zatímco jinde bývá u plotů zahrad napsáno „Tady hlídá Rex“ na ploty sadů v Bílém Podolí by se hodila cedulka „Tady jezdí Rex...a ne jeden.“
Protože traktory Landini se ukázaly jako dobrá volba, byly kromě sadařských speciálů zakoupeny i traktory Landini na polní práce. Nicméně dva z nich byly opět upraveny tak aby mohly pomáhat i „Rexíkům“ v sadu.
