Při boji s plevely, živočišnými škùdci či houbovými chorobami kulturních rostlin se u nás prakticky až do pol. 20 stol., upřednostňovaly mechanické zpùsoby ochrany a agrotechnická opatření. Použití chemických přípravkù v porostech polních plodin bylo jen velmi omezené. Chemické přípravky se uplatnily pouze při moření osiva, při ničení ohnice nebo při preventivním postřiku proti plísni bramborové Výjimečně se také používaly při kalamitním napadení porostù živočišnými škùdci. Běžně se však používaly v ovocnictví, v chmelařství a vinařství.
Velký význam mìla administrativní opatøení. Roku 1919 byl založen Svaz pro zemìdìlského a zemìdìlskoprùmyslového výzkumnictví u nìhož byla zøízen Fytopatologická komise. Tato komise vybudovala po celém území republiky síť rostlinolékaøské služby, která získávala statistické údaje o zdravotním stavu kultur a sledovala biologické a existenèní podmínky pro výskyt škodlivých èinitelù. Mìla širokou síť dobrovolných zpravodajù, kteøí byli jmenování ministerstvem zemìdìlství.
Základním zákonem, podle nìhož vydávala èeskoslovenská vláda vládní naøízení a pøedpisy týkající se ochrany rostlin, byl zákon è. 165 o ochranì výroby rostlinné z 2. 7 1924 .
Rozmach chemické ochrany rostlin nastal u nás až po II. svìtové válce.
Triéry
Úèinným prostøedkem proti zaplevelení polí byly jež v 19. stol. triéry, stroje francouzského pùvodu (J. Pernollet), s nimiž se snadno z osiva odstraòovaly semena plevelù, stejného, obvykle kulovitého tvaru. Používaly se rovnìž na tøídìní smìsi semen, napø. na odstranìní oves nebo jeèmene ze pšenice.
Princip práce. Z násypky semeno padalo do dutého plechového válce uvnitø opatøeného polokruhovitými jamkami. Do jamek zapadla nejen semena plevelù, ale i obilní zrna. Podlouhlá obilní zrna obilovin do jamek zapadla jen z poloviny. Èást ènìla ven. Pøi otáèení bubnu byla stržena plechovým žlabem, který byl pøipevnìn k høídeli bubnu a dosahoval až k vnitøní stìnì bubnu. Pøi dalším otoèení bubnu vypadla z jamek vlastní vahou semena plevelù a spadla na žlab a odtud po naklonìné ploše do nádobky. Do horní èásti válce se umísťovalo síto, kterým propadl jemný písek a drobná semena plevelù. Na ménì èisté obilí se používal triér, který mìl umístìný vìtrník pod násypkou. Vyrábìly se triéry s rùznì dlouhým válcem i jeho prùmìrem. Složitìjší triéry mìly dva i tøi válce vedle sebe. Lišily se i v rychlosti otáèení bubnu za min (50 - 60krát). Triéry na náš trh dodávala napøi továrna Clayton a Schuttleworth, která mìla své zastoupení i v Praze.
Moøení osiva
V 2. pol. 19 stol. se zaèalo u nás v praxi uplatòovat i moøení osiva. Zpoèátku se používalo výhradnì mokré moøení. Osivo pšenice se namáèelo do roztoku modré skalice po dobu 12 hodin. Pøi ruèním setí se mohlo vysévat již po krátkém usušení, ale secím strojem až po 24 hodinách. Ménì rozšíøené bylo moøení jeèmene a ovsa. Tyto obiloviny se moøily v roztoku kyseliny sírové ( pomìr 3/4 kg kyseliny sírové do 100 litrù vody) po dobu 10 - 12 hodin. Øepkové semeno se namáèelo do roztoku kyselin sírové a karbolové. V 2 - 1 % roztoku kyseliny karbolové se moøilo øepné semeno po dobu 10 - 20 hodin. Pøed I. svìt. válkou se zaèala používat k moøení osiva také horké voda 53 - 56 stupòù Celsia. Znièily se tím zárodky snìtí. V praxi se používaly i jiné roztoky.
Rolníci si moøili osivo sami doma v kádi èi sudu. Aby se osivo již od poèátku moøení moøidlem lépe zvlhèilo, dávali jej mnozí zemìdìlci do koše. Plný koš pak ponoøili do roztoku s moøidla. Po pøedepsané dobì se koš z nádoby vytáhl a povìsil na tyè, kde odkapal. Poté se osivo nasypalo v tenké vrstvì na plachtu, kde doschlo. Pozdìji se používal také rychlejší zpùsob kropením, tak zvané moøení krátkou cestou.
Pøi mokrém moøení se muselo osivo sušit a nedalo se s ním hned sít. Tyto hlavní nevýhody mokrého moøení odstranila suchá moøidla. Výsledek moøení byl však závislý na pùdní vlhkosti, protože teprve v pùdì se vytvoøil na semeni koncentrovaný roztok moøidla. Suchá moøidla byla jemnì prášková, proto se s nimi muselo osivem promísit ve zvláštním pøístroji, který byl hermeticky uzavøen. Suché moøení bylo dražší. V prvních letech po II. svìt. válce se mokré moøení témìø nepoužívalo.
; K moøení osiva tekutými i suchými pøípravky se vyrábìly moøící stoje. Jejich výrobou
se u nás zabývalo nìkolik továren. Josef Klement v Hrobcích nad Labem zaèal v roce 1922 vyrábìt moøící stroj zn. Universum, který byl sestaven z nádoby v níž se moøilo osivo, jak moøidly chemickými, tak i horkou vodou. Stroj mìl pøídavné pøevodové zaøízení. Klementova továrna jej vyrábìla ve tøech velikostech o výkonu 0,3 0,6 a 1,2 tuny namoøeného osiva za 1 hodinu práce. Ve dvacátých a tøicátých letech vyrábìla i moøící stroj urèený na suchá moøidla zn. Rotar , který byl rovnì vyrábìn ve tøech typech. Velkoobchod hospodáøskými potøebami Aloise Veselého ze Znojma dodával na trh malý a lehký moøící pøístroj zn. Moravia. Ústøední hospodáøské skladištì v Opavì vyrábìlo a dodávalo moøící pøístroj Opavia. Oba tyto stroje byly vhodné pro obce, zemìdìlské a hospodáøské jednoty nebo pro vìtší zemìdìlce. R. Fiedler a spol v Praze vyrábìl moøící pøístroj zn. Novosev na suché moøení. Mohl být pohánìn ruèním, strojním popøípadì elektrickým pohonem. Jedna osoba s ním namoøila 0,5 tuny osiva hodinu práce. Firma Landhang v Dìèínì nad Labem dodávala tøídící a èistící stroj zn Petkus s pøídavným zaøízením na moøení osiva suchou cestou.
Boj s ohnicí
Na pøelomu dubna a kvìtna bylo u nás možné velmi èasto vidìt v porostech jarních obilovin silnì rostoucí širokolistou ohnici, která na pøelomu kvìtna a èervna žlutì vykvetla. Nìkteré pozemky tento úporný plevel promìnil v žlutì svítící plochy, které vypadaly, jakoby na nich rolník pìstoval místo obilovin øepku.
Ohnice bývala velmi úporný a nebezpeèný plevel zejména pro jarní obiloviny. Dozrává døíve než obilí a její semeno se tak ještì pøed sklizní obiloviny vysemení do pùdy. V jarních obilninách má pro svùj vývoj velmi dobré podmínky, protože na zaèátku má mnohem rychlejší vývoj než jeèmen. Již v dubnu svými listy pøekryje nízký porost jeèmene, brzy se rozvìtví a tím mladé rostlinky tak pøidusí , že jsou slabé a mají žlutozelenou barvu.
Ohnice byla nebezpeèná i pro cukrovku, ale protože se porost cukrovky na jaøe protrhával, okopával a pleèkoval, tak se rychle rostoucí rostlinky ohnice pøi tìchto pracovních operacích znièily.
V obilovinách se ohnice nièila mechanicky, postøiky, ale i støídáním plodin v osevním postupu. Doporuèovalo se jarní obiloviny na nìkolik let z osevního postupu vypustit. Nìkdy staèilo krátce po zasetí pole pøevláèet. I tímto zákrokem se rychle rostoucí rostlinky ohnice znièily.
V dobì, kdy mìly mladé rostlinky ohnice 4 - 6 lístkù se provádìl postøik 20 % roztokem zelené skalice. Na malém pozemku se støíkalo zádovou støíkaèkou, na vìtším støíkaèkou taženou potahem. Na jeden ha se spotøeboval roztok vyrobený ze 400 - 500 litrù vody do níž se zamíchalo 80 - 100 kg zelené skalice. Postøikem se ohnice úplnì neznièila, ale jen poškodila, èímž získala obilí èas, aby ohnici pøerostlo. Obilovinám postøik skalicí v této koncentraci neškodil. Støíkalo se za suchého poèasí. Pøišel - li po postøiku brzy déšť, tak se jeho úèinek snížil a jen málo oslabená ohnice mohla znovu rychle rùst. Støíkaèky na ohnice našim zemìdìlcùm dodávala firma Nechvile Vídeò a Lux Z Chocnì
Další zpùsobem, jak bylo možné zlikvidovat mladé rostlinky ohnice v rùstové fázi 4 - 6 lístkù, bylo poprašování. Používala se k tomu smìs jemnì mletého nehašeného vápna a zelené skalice. Zaplevelené pole se poprašovalo za rosy nebo po dešti rušnì nebo rozmetadlem dávkou 60 kg na ha. Úèinek poprachu se snížil, když po aplikaci silnì pršelo. Postøikem ani poprašování se však nepodaøilo všechnu ohnici z pole odstranit.
Další možnost se naskytla v kvìtnu, kdy ohnice vykvetla. Úèinným prostøedkem byla speciální høebenová pleèka s jejíž pomocí se nièila kvìtenství ohnice. Nejznámìjším vyrábìným typem u nás byla Kožíškova patentní pleèka. Na høídeli mìla upevnìné ètyøi høebeny, které se pomìrnì velkou rychlostí otáèely pomocí pøevodù od pojezdového kola. Høebeny bìhem jedné minuty 116krát prohrábly kvetoucí porost ohnici, èímž ji zbavily nejen kvìtù, ale i rozvìtvených èástí. Za 10 hodin s ní dìlník s jednokoòským potahem dokázal ošetøit až 10 ha obilovin. Kožíškovy pleèky vyrábìla známá strojírenská firma K a R. Ježek v Blansku u Brna. Na trh jí dodávala ve tøech velikostech o zábìru 130, 150 a 175 cm.
Postøik chemickými pøípravky
Chemické prostøedky se používaly již na pøelomu 19 a 20 století. Nejèastìji se s nimi ošetøovaly ovocné stromy. Velká pozornost se však vìnovala také chmelu. Chmelaøi je používali v boji s mšicí chmelovou a sviluškou chmelovou. V roce 1926 a 27 byly tìžce zasaženy èeské chmelaøské oblasti perenospórou, která se o nìkolik let pøedtím vyskytla i v nìmeckých chmelnicích v Nìmecku. Jedinou úèinnou ochranou byl ochranný postøik. Proti perenospoøe pravidelnì støíkali i vinaøi.
Postøiky èi poprachy porostù polních kultur proti živoèišným škùdcùm a houbovým chorobám byly v první republice jen okrajovou záležitostí. Proti nejzávažnìjším houbovým chorobám obilovin, rzím a plísni snìžné a mazlavé se moøilo osivo. Postøik proti hmyzím škùdcùm se použil jen v pøípadì kalamitního výskytu. Postupovalo se tak napø. pøi pøemnožení brouka hrbáèe oseního poèátkem 20 let 20 stol., jehož larvy nièily mladé obilní rostlinky. Napadené porosty obilovin se tehdy støíkaly svinibrodskou zelení. Pøi ochranì proti tomuto škùdci se doporuèovaly i další prostøedky, jako hloubení izolaèních pøíkopù nebo dodržování støídání plodin. V jarních obilovinách se chemicky nièila ohnice.
Zemìdìlci chemicky ošetøovaly i porosty cukrové øepy. Pøi výskytu plísnì øepné je støíkaly 2 % roztokem bordeuxké jíchy.
Mìïnatými pøípravky, pøedevším bordeuxkou jíchou a mìïnatým vápnem se ošetøovaly porosty brambor proti výskytu plísnì bramborové. Proti plísni bramborové se všeobecnì støíkalo v oblastech, kde se pìstovaly ranné brambory a také v porostech sadbových brambor na Èeskomoravské vysoèinì.
Roztoky chemických látek se aplikovaly rùznými typy ruèních, zádových, potažních i motorových støíkaèek a rozprašovaèù. Zemìdìlcùm je dodávaly v rùzných velikostech a rozlièném provedení mnohé domácí i zahranièní továrny.
Jednou z prvních byla vídeòská firma František Nechvile. Byla to nejen nejstarší, ale také nejvìtší rakouská odborná továrna, která se již pøed I. svìt. válkou specializovala na pøístroje na ochranu rostlin. Fr. Nechvile, rodák z Dolní Rovné u Pardubic, svou firmu ve Vídni založil v roce 1882. Nejprve se v jeho továrnì vyrábìly stroje pro sklepní hospodáøství. Brzy se však staly jejím hlavním výrobním programem rùzné typy støíkaèek.. Továrna vyrábìla jejich celý sortiment od zádových až po potažní. Z dalších firem, která se našem trhu uplatnila byla nìmecká firma Holder. Byla to motorová pojízdná støíkaèka zn. Autofix., Wotanka a støíkaèka na pohon koly zn Utta. Pojízdné støíkaèky, èerpadla, voznice a mìdìné rušní zádové støíkaèky o obsahu 5, 10 a 15 litrù vyrábìla také továrna J. Klementa z Hrobcù nad Labem. Malé i velké pojízdné støíkaèky pro zahrady, sady a pole vyrábìla i kovoobrábìcí továrna A. Císaøe v Dolních Beøkovicích na Mìlnicku. Firma Haleška z Rakovníka dodávala koncem dvacátých let v praxi oblíbenou samojízdnou motorovou støíkaèku zn. Rakona. Ve tøicátých a ètyøicátých letech se na našem trhu prosadila firma Bratøi Sigmundové, pozdìji Sigma Pumpy v Olomouci - Lutínì. Olomoucká firma vyrábìla široký sortiment ruèních i motorových støíkaèek.. Své filiální zastoupení mìla i v Praze. Mnohé firmy se také specializovaly na výrobu malých ruèních støíkaèek a rozprašovaèù, urèené pro drobné pìstitele, zahrádkáøe a pro hubení škùdcù v domácnosti. Neznámìjší z nich byla plechová støíkaèka zn. Flyt, kterou na trh dodávala továrna Aloise Duda z Prahy Vinohrad.
Po II. svìt. válce nastal v chemická ochranì rostlin bouølivý rozvoj. Pøibývaly pøípravky i nová výkonnìjší technika. V roce 1956 se u nás zaèal sériovì vyrábìt závìsný traktorový postøikovaè P 900, který se stal základním mechanizaèním prostøedkem ve støediscích ochrany rostlin, které byly vytvoøeny pøi strojních a traktorových stanicích. Poèátkem 60 let byla v rámci RVHP (Rada vzájemné hospodáøské pomoci) povìøena Nìmecká demokratická republika. Velmi rozšíøeným se stal tehdy kombinovaný nesený postøikovaè a poprašovaè S 083.
Od poèátku padesátých let se nìkteøí pracovníci zemìdìlských podnikù specializovali na práci s chemickými pøípravky na ochranu rostlin.. Pøi aplikaci tìchto jedovatých látek sedìli na sedaèce zprvu potahového postøikovaèe, z níž ovládaly koòský potah, nebo pozdìji na sedaèkách traktorù èi malotraktorù bez kabin, nebo v nedokonale uzavøených kabinách a pøitom se nechránili odpovídajícími ochrannými pracovními prostøedky. Tento jejich hazard se zdravím dokumentují nejen mnohé fotografie, které jsou uveøejnìné v soudobé odborné literatuøe, èasopisech i v novinách, ale i osobní svìdectví pamìtníkù.
