Homogenní kvalita krmiva má přímý vliv na produkci mléka a masa zvířat a také na nákladovou strukturu podniku. Od sečení pícniny až po její uskladnění se vývoj techniky zaměřuje na to, aby bylo se sklízenou plodinou nakládáno způsobem, který odpovídá jejímu využití.
Porost a povětrnostní podmínky zřídka umožňují kontrolovatelný proces sušení píce po jejím posečení. Heterogenní růst porostu vede k různému stupni zavadání na poli v celém pokosu. Velké výkyvy ve stupni zavadnutí způsobují různé úrovně kyselosti v siláži. A to zase omezuje její konzumaci zvířaty. Požadovaného cíle, to je kolísání rozdílu sušiny ve sklizené píci maximálně 10 %, se dosahuje jen obtížně.
Snaha o plnění tohoto požadavku přináší ze strany výrobců techniky mnohdy, pro někoho překvapivě, zdánlivý návrat k „překonaným“ technologiím. Při bližším pohledu si ale uvědomíme, že se jedná o návrat v úplně jiné technické kvalitě.
Vývoj prstových žacích ústrojí u sklízecích mlátiček vede k tomu, že se při sečení pícnin znovu začíná vracet prstové žací ústrojí. K návratu těchto ústrojí k sečení pícnin vede zájem zemědělců o používání žacích řádkovačů. Jejich výhody mohou být, především při sečení víceletých pícnin, nesporné. Jde především o použitý typ žacího ústrojí. Prstové žací ústrojí provádí řez s oporou a v porovnání s řezem bez opory (diskové nebo bubnové žací stroje) znamená potřebu menšího příkonu, 1–4 kW/m oproti 9–12 kW/mzáběru stroje a velmi čistý řez. Opakované pokusy prokázaly, že čistý řez znamená zrychlené obrůstání až o 14 dnů. Nevýhodou prstových žacích ústrojí je především vyšší nárok na údržbu a citlivost na kvalitu seřízení, nižší výkonnost způsobená nižší možnou pracovní rychlostí 7–10 km/h,oproti až 16 km/h u žacích strojů s řezem bez opory.
Jak u prstových žacích lišt, tak u rotačních žacích strojů jsou využívány kondicionéry nebo mačkací či lámací válce. U ústrojí pro úpravu pokosu se mění řešení možnosti nastavování intenzity zásahu. Nastavování různé intenzity narušení stébel podle druhu a stavu sklízené plodiny při zahájení sečení je nahrazováno automatickým nastavováním parametrů tak, aby bylo docíleno rovnoměrného stupně zavadnutí sečené píce. To ovšem vyžaduje informaci o okamžitém stavu porostu. Data o stavu porostu mohou být získávána buď prostřednictvím satelitních snímků, nebo prostřednictvím senzorů přímo na stroji. Satelity poskytují multispektrální data oblastí a z nich lze vytvořit mapu intenzity narušení sklizené píce. Řídící program sděluje cílové hodnoty nastavení intenzity zásahu prostřednictvím údajů o poloze.
Senzory na stroji zaznamenávají parametry porostu v reálném čase a okamžitě řídí nastavení kondicionéru. Jedná se o zajímavou technologii zejména pro farmy s velmi odlišnými plodinami.
Možnost autonomního řízení sečení, obracení a shrnování v budoucnu vyžaduje vhodné „chytré implementace“. Na jedné straně řídíte pracovní proces, ale také jste schopni proces ovlivnit. Vzhledem k nedostatku kvalifikovaných pracovníků se budou moci řidiči nebo operátoři v budoucnu věnovat „práci řidiče“, aniž by měli podrobné odborné znalosti pracovního procesu. V kombinaci s GPS lze před zahájením práce vytvořit vhodné jízdní strategie a přenést je do řídicí jednotky soupravy. To znamená, že chyby při jízdě a tím i možné škody jsou z velké části předem eliminovány. Toho pomáhá i k ochraně přírody.
Celý článek Jiřího Pospíšila najdete v Mechanizaci zemědělství 3/2024.*
Vlevo stébla porostu po řezu s oporou, vpravo řez bez opory
