Při putování za jelenem v honitbách našich západních sousedů se nedala vynechat ta nejznámější – nejmodernější a největší továrna na výrobu traktorů v německém Mannheimu. Areál, ve kterém se traktory Lanz vyráběly již v roce 1916, patří od roku 1956 do velké rodiny závodů, jejichž brány opouštějí stroje v zelenožluté barevné kombinaci, John Deere.
Modernizace při plném výkonu
A svoji pozici moderního závodu v Mannheimu nehodlají patrně hned tak opustit. Investice do provozu areálu, který se rozkládá na 46 hektarech, činila za poslední tři roky 151 milionů marek (snad ještě čtenáři rok po zrušení této měny nezapomněli, jaký býval její kurz) a určité přestavby a modernizace probíhají prakticky neustále. Momentálně se například chystají prostory pro výrobu nové řady traktorů 5020, jejíž premiéra by se měla uskutečnit na letošní výstavě SIMA v Paříži.
Výroba však přitom plynule pokračuje a denně čítá na 180 kusů traktorů různých typů o výkonech 75 až 160 koní. Například úspěšné řady 6000, jejíž výroba započala v roce 1992, se dosud vyrobilo 250 000 kusů. Z produkce zůstává přitom pouze 10 % v Německu, všechny ostatní traktory jsou určeny na export prakticky do celého světa.
Zhruba 3000 zaměstnanců se tedy v žádném případě nenudí a od února 2002 se zde pracuje na dvě směny. Nejen technika je v Mannheimu moderní. Velice progresivní je hlavně systém a organizace práce. Zásoby potřebných součástek nejsou nikterak velké, pracuje se systémem „just in time“ a komponenty jsou z dodavatelských provozů dováženy skutečně právě v potřebném čase. Například kabiny zhotovované přesně podle přání odběratele přijíždějí z nedalekého Bruchsalu každou půlhodinu. Jednotlivé díly se na skladě opravdu příliš neohřejí, v průměru asi čtyři hodiny. Jen motory tvoří v tomto případě výjimku a jejich zásoba vystačí na tři až čtyři dny práce. Jenže ty jsou dováženy z francouzského Saranu. Na naši otázku zdali se někdy stane, že něco momentálně chybí, nám bylo odpovědí jen zamítavé kroucení hlavou a na takovou situaci si nevzpomněl ani největší pamětník.
I když značka John Deere řeší výrobu řady komponentů dodavatelským způsobem, vždy sama vytváří projektovou dokumentaci a poté pouze zadává výrobu. O pravidelné kontrole kvality dodávaných dílů snad ani nemá smysl se zmiňovat, ta je pochopitelně samozřejmostí.
Každý svého štěstí strůjcem
Dělníci jsou organizováni ve skupinách, z nichž každá se pohybuje s právě vyráběným traktorem po jednotlivých stanovištích. Při finálních kontrolách kvality je tedy velice jednoduše zjistitelné, co má která skupina „na svědomí“ a podle toho je také hodnocena. Proto si málokterý člen skupiny dovolí svou nedbalostí znehodnotit výkony svých spolupracovníků. A pokud přesto dovolí…. Fungují ale i další motivační faktory. Neexistuje pracoviště, kde by chyběla tabule zlepšovacích návrhů. Sebemenší zlepšení produktivity práce se bere v potaz a zaměstnanci je vyplacen 30% podíl z ročního zisku, který jeho návrh přinesl. Není proto divu, že se účastní 70 % zaměstnanců, rekordní odměna totiž činila 125 000 marek a to je suma, která by k občasnému přemýšlení zřejmě donutila i absolutního flegmatika.
Přesně podle přání
Každý vyráběný traktor se pohybuje po 78 pracovištích s předem přesně vypracovanou specifikací. Stejně popsané jsou i jednotlivé díly a bez této dokumentace by nastal asi pořádný zmatek. V budoucnu proto nahradí papíry kódy.
Momentálně po ukončení výroby řady 10 probíhá v Mannheimu montáž dvou typových řad traktorů John Deere, 6020 a 6020SE. Ta druhá se v době naší návštěvy vyráběla teprve druhý týden a nahradila u nás dobře známé traktory desítkové řady 6010SE. Od poloviny letošního roku se začne sériově vyrábět již zmiňovaná řada 5020. Za připomínku jistě stojí i vlastní výroba převodovek, které nejsou využívány pouze pro traktory vyráběné zde, ale dodávají se do výrobních závodů John Deere po celém světě.
Dokonce i barvu traktoru si může budoucí uživatel vybrat, pochopitelně za patřičný příplatek. Britská královská panství používají traktory bílé, jistý americký výstředník si objednal růžové. Přesto zůstává ještě dostatek barevných odstínů, které uspokojí choutky každého hospodařícího volnomyšlenkáře, ale tradice je přeci jenom tradice.
Hotové traktory procházejí několika testy kvality a případné chyby jsou operativně odstraňovány. Každý desátý vyrobený traktor jde nakonec „k ledu“. Zkouška funkcí a kvality použitých materiálů v mrazicím boxu při teplotě -32°C je pro traktory testem do života. Na ploše mannheimského areálu se totiž tak jako tak ani neohřejí a putují za svými novými majiteli.
Kabiny a náhradní díly jsou z Bruchsalu
Původní myšlenkou bylo přestěhovat do Bruchsalu vzdáleného asi 40 km od Mannheimu celou výrobu traktorů. Nestalo se tak a ve výrobních halách se vyrábějí kabiny jak pro traktory, tak pro sklízecí mlátičky, řezačky a kloubové nakladače. Továrna, v jejímž areálu je také školicí středisko John Deere a zkušební dráha, zaměstnává na 600 pracovníků.
Také kabiny jsou sestavovány z dodávaných komponentů, v Bruchsalu se jich vyrábí asi jen 10 %.
Nedaleko výrobních hal se nachází centrální sklad náhradních dílů John Deere zásobující Evropu, Afriku, Blízký a Střední Východ. Byl založen v roce 1983 a zabírá 48 000 m². V systému on-line je zapojeno 1600 dealerů produktů John Deere a náhradní díly jsou expedovány na 3500 míst. Skladovací haly dlouhé 95 m a vysoké až 25 m pojmou 100 000 skladových položek. Dost se již napsalo o německé důkladnosti, ale přesto by se těžko hledal nadšenec, který by se tady při takovém množství položek s chutí pustil do inventury. Dodávky náhradních dílů jsou přes obrovitost skladů vyřizovány obratem a pokud se přeci jenom stane, že nějaký náhradní díl momentálně chybí, je počítač schopen vyhledat nejbližší zdroj k jeho dočasnému zapůjčení.
Moderní výroba strojů se světovými parametry, operativní dodávky náhradních dílů a kvalitní servis, všechny tyto faktory jsou příčinou úspěchu značky John Deere. Podle množství investic i každoročně uváděných novinek se na tom v nejbližší době pravděpodobně nic nezmění.
Roman Paleček
