Až v Petrovicích u Karviné se letošním září konal již třetí ročník soutěže Traktortrial určený pro poměření sil zejména podomácku vyrobených traktorů a jejich majitelů. Pro ty co se na toto zajímavé klání vypravili až z Čech to byla jistě daleká cesta, ale výsledná podívaná stála zato.
Ještě několik minut opřed startem první soutěžní disciplíny totiž vytrvale pršelo a tak se tamní motokrosová trať se proměnila v pěkné bahniště. První ze soutěžních disciplín pak byla opravdu náročná a pro většinu ze soutěžních traktorů neřešitelná. A o co se jednalo? O tracorpulling. Tedy pulling upravený do podoby možností amatérských závodníků a jejich strojů. Organizátoři tarktortrialu si totiž vyrobili vlastní pullingový vozík a to s většinou atributů, které mají ty větší profesionální.
Princip petrovického vozíku byl ale obdobný. Tedy deska, na kterou se se zvyšující zátěží posunuje závaží a tím se zvyšuje tahový odpor. Konstruktéři vozíku to přitom vyřešili jednoduše. Na šikmou pojízdnou plošinu umístili malotraktor, který byl nastartován na volnoběh a tak sloužil jednak jako posuvné závaží a jednak jeho hydraulický systém byl využit pro natažení závaží zpět a ovládání opěrných kol.
Bláto a zase bláto
Bohužel v hlubokém blátě, teto sytém určený pro tvrdý podklad, selhával. Jednak pouze tři traktory dotáhly pullingový vozík až do cíle a když už tam byl tak byl zase problém jej dostat zpět. Při tažení nazpátek se pod něj hrnulo bláto a tím se tažení znemožňovalo. Takže musel být tažen zpět ve směru jízdy, což zase dělalo problém tažnému traktoru a ten se při obtížném tažení vozíku na start několikrát zahrabal a musel použít naviják.
Většina soutěžících tedy s vozíkem moc nehnula tažené vzdálenosti byly v řádu centimetrů, případně několika metrů. Ono nebylo divu, protože podomácku vyrobené speciály mají malá kola, jsou lehké a pokud mají dvoutaktní motory tak sice velmi dobře čoudí, ale s výkonem přeneseným na podložku to není valné. Soutěžící s čísly 15 a 17 se dokonce zapřáhli za sebe a zkoušeli to ve dvou, ale krom dýmu a bláta odletujícího od kol ničeho nedosáhli.
Jako první dotáhnul vozík až do cíle traktor Zelenáč, kterého si jeho majitel Ervin Wnuk pěkně vyparádil a získal i ocenění za nejkrásnější traktor. Faktem je že pro dotažení vozíku do cíle spotřeboval několik pokusů, ale zdařilo se to s časem 2:06 minuty.
Druhým traktorem který se zátěží dojel do cíle byl Belarus, kterého si na klasický předělal jeho majitel z traktorbagru. Do cíle dojel v čase 1:10 minuty a jak se ukázalo později tento čas stačil na to aby tuto disciplínu vyhrál. Po Belarusu byl připraven další dospělý traktor a sice z roku 1959 (klasika Zetor Super), ale zklamal a odtáhnul vozík jen do vzdálenosti 3,04 metru.
Jako poslední si zátěž zapojil Pepa Fríza s Fénixem. Jeho traktor byl velmi pěkně upraven a řidič to s ním uměl a tak nebylo překvapením, že i on dotáhnul vozík do cíle. První se soutěžních disciplín tak měli závodníci i diváci za sebou a mohli se těšit na další.
100 koní versus 100 lidí
Tou další disciplínou byl traktorový sprint, ale ještě něž k němu došlo připravila zajímavou atrakci firma Mitrenga, která je prodejcem zemědělské techniky na severní Moravě. A o co šlo?
Stokoňový Zetor 105 Proxima Power změřil své síly se stovkou dospělých chlapů. Tedy 100 koní versus 100 lidí. A jak to dopadlo? Většina z přítomných favorizovala traktor, ale ten to měl předem prohrané. Proč? Je jednoduchým pravidlem, že traktor neutáhne nikdy větší hmotnost než co sám váží. Tedy přesněji nevyvine větší tahovou sílu než tu, která odpovídá jeho hmotnosti. Když si vezmeme v úvahu, že každý z mužů, kteří se drželi lana vyvine sílu přepočtenou na hmotnost minimálně 50 kg, pak je to v součtu 5 tun. Ve skutečnosti však vyvinou sílu jistě vyšší. Proxima má však hmotnost jen 4,6 tuny a mimoto mnohem menší styčnou plochu s podložkou než 100 mužů. Diváci tak mohli vidět zajímavý úkaz. Kola traktoru se otáčela dopředu zatímco se pohyboval dozadu.
Firma Mitrenga připravila i další soutěž s traktorem, a to jízdu zručnosti o mistra volantu při jízdě s Prximou a návěsem. Nejrychleji se trať podařilo projet Radomilu Švarcovi z Lipníka nad Bečvou.
Sprint a trial
Jak jsem již zmínil, druhou ze soutěžních disciplín byl sprint na 50 metrů. Traktory jezdily ve dvojicích a tak to velmi dobře odsýpalo. Opět to bylo v bahnitém terénu, tentokrát to však soutěžícím nevadilo a s radostí dělali parádičky pro diváky, kdy o kouřové efekty a odletující bahno nebyla nouze. Nejrychlejší byl traktor Miroslava Štajera s názvem Lord Karsoň Evo II a byl to traktůrek opravdu pěkný.
V mezičase se divákům předvedlo tažení zabržděné Pragy V3S s cisternou, kterou přetahoval vyprošťovací tank T 55. Jak jinak než bez problému. A pak už přišla na řadu poslední disciplína a to klasický traktor trial.
Pořadatelé připravili velmi technickou trať s úzkými průjezdy v nichž byly v nevýhodě traktory větších rozměrů. Menší stroje se pak lépe vytočily ale zase měly problémy v prudkých výjezdech které na bahnité trati nebyly snadnou záležitostí. Některé z traktorů dokonce jeden z výjezdů nezvládly a musely tak vzdát. I v této disciplíně byl nejrychlejším Miroslav Štajer na svém Krasoňovi.
Celkové výsledky zahrnují všechny soutěžní disciplíny a byly rozděleny do tří kategorií. Ve velkých traktorech vyhrál Jan Štajer s traktorem Bejby, druhé místo obsadil Josef Fríza s Fénixem a třetí místo získal Jiří Mašek.
V malých traktorem zaslouženě zvítězil již několikrát jmenovaný Miroslav Štajer, druhým byl Michla Habusta s Traktorkem, a třetí pozici obsadil Petr Kubánek s Kubejskem II. V sériových traktorech si nejlépe vedl Tomáš Blatoň s Belarusem druhým byl Viliám Babiš se Zetorem 50 Super a třetí pozici obsadil Karel Ondrejka s malotraktorem TK-4K-20 Turbo.
Partnerem akce byla již zmíněná firma Mitrenga, která krom soutěží vystavila též plejádu traktorů Zetor a Case IH a dalšími partnery byly firmy Fuchs Oil a Mitas.
A co návštěvnost diváků? Pořadatelé si zajisté nemohli stěžovat a i přes nevlídné počasí se jich v blátě statečně brodilo opravdu hodně. Jak je vidět i na fotografiích.
