Již mnohokrát bylo prokázáno, že přídavek vhodného konzervantu do silážované hmoty pozitivně ovlivňuje - při dodržení všech zásad technologie silážování - průběh i výsledek fermentačního procesu, snižuje ztráty, významně zlepšuje stravitelnost živin a krmnou hodnotu siláží a následně pak zvyšuje jejich chutnost a produkční účinnost při zkrmování zvířatům. Již mnohokrát bylo prokázáno, že účinnost konzervantu je silně závislá na kvalitě jeho aplikace. Nedojde-li v silážované hmotě k rovnoměrnému rozptýlení konzervační látky v potřebném množství, očekávaný efekt se nedostaví. Z tohoto důvodu je nutné věnovat výběru vhodného aplikátoru silážních konzervantů nejvyšší pozornost.
Na aplikátory je v zemědělské praxi kladeno mnoho požadavků, především na rovnoměrnost a přesnost dávkování, s tím souvisí i požadavky na výkon. Pro každý druh konzervantu se hodí jiný přístroj. Záleží nejen na nastavení přístroje, ale i na umístění a velikosti nádrže, přístroje i trysky, použít lze i několik trysek. Velkou roli pro rozhodování hraje i cena, není však ani zdaleka nejdůležitější.
Trendem je používání co možná nejvíce koncentrovaného aplikačního roztoku (ovšem, pokud to není na úkor rovnoměrného rozložení látky v konzervované hmotě). Sníží se tak i množství vody, které přijde s konzervantem do silážované hmoty. Ačkoliv to je většinou množství téměř nepatrné, v některých případech může být pro zhoršení kvality fermentace podstatné. Doporučovaná sušina sklízené hmoty se stále posouvá níže a níže, téměř ke hranici uvolňování silážních šťáv – zde už je přesnost nanejvýš důležitá. Tomuto požadavku musí vyhovovat zejména aplikátory biologických přípravků. Zde se asi nevyplatí šetřit a doporučuje se koupit dražší aplikátor řízený elektronicky.
Pro sklizeň píce za extrémních podmínek často nezbývá než použít chemický konzervant a příslušný aplikátor na něj. Ten pak musí mít patřičný výkon (vyšší spotřeba) a hlavně antikorozívní vlastnosti.
Způsob aplikace
Konzervant je nutné dávkovat v požadovaném množství i kvalitě. Čím rovnoměrněji je vpraven do sklízené hmoty, tím rychleji dochází k enzymatickému uvolnění potřebných zdrojů energie a k nástupu homofermentativní laktacidogenní fermentace. Konzervační přípravky jsou prodávány ve formě tekuté, sypké nebo granulované, některé je nutné před aplikací rozpustit ve vodě nebo vodou ředit (!!!Pozor, nikdy se nesmí lít voda do kyseliny, vždy jen kyselina do vody!!!), ty granulované jsou aplikovány bez ředění (stejně je tomu u některých chemických konzervantů, aplikují se bez ředění). U kvalitních biologických silážních aditiv je množství vody použité k revitalizaci inokulantu před aplikací tak malé, že v žádném případě nemůže negativně ovlivnit technologické a fermentační parametry silážované rostlinné hmoty. Voda nutná pro aktivitu bakterií mléčného kvašení pochází zejména ze silážované hmoty samotné, nikoli z nádrže aplikátoru.
Čím je množství konzervantu aplikované na jednotku konzervované hmoty vyšší, tím vyšší je předpoklad, že bude jeho rozložení rovnoměrnější, že se dostane téměř ke každé částečce řezanky. Vyšší aplikační dávka konzervantu na jednotku konzervované hmoty však je nevýhodná v tom, že se musí dopravovat více konzervantu najednou (musí být větší nádrž, vícekrát se musí naplňovat). Uměním pak je zvolit a na aplikátoru nastavit přesně tu dávku, která je pro daný druh konzervovaného materiálu nejlepší.
Konzervační přípravky se téměř výhradně aplikují v tekutém nebo granulovaném stavu na sklízenou píci přímo na sklízecím stroji nebo plnicím lisu. Výjimkou je polévání poslední vrstvy silážované hmoty (případně materiálu kolem stěn silážního žlabu) protiplísňovým chemickým přípravkem. Aplikace konzervantu sprejováním navrstvené píce v silážním žlabu se nedoporučuje.
Samostatnou kapitolou je dávkování melasy. Dříve se v ředěné formě (jeden díl melasy na pět až deset dílů vody) polévala z cisterny na povrch naskladněné vrstvy píce v množství zhruba 5 kg melasy na tunu. Dnes se doporučuje (podle systému Dr. Piepera) její aplikace v neředěné formě přímo do koncovky metacího potrubí řezačky v množství 30 až 50 kg melasy na tunu píce.
Tekutá nebo granulovaná forma?
Přípravky v tekuté formě jsou při jejich správné aplikaci schopné po povrchu jednotlivých částic konzervované hmoty účinnou látku rozptýlit rovnoměrněji a rychleji než přípravky ve formě granulované. Při použití tekutých přípravků tak dochází k rychlejšímu nastartování fermentačního procesu než u granulátu, tento rozdíl činí řádově několik hodin. Záleží však nejen na druhu, formě a množství konzervantu, ale především na druhu a kvalitě konzervované hmoty a jejím zpracování. Ve srovnání s tekutou formou se účinnost granulované formy snižuje zejména při aplikaci na píci o vysoké sušině (nad 45 %), s delšími částicemi (nad 4 cm) a při jejím nedostatečném dusání.
Předností granulovaných přípravků je zejména jednoduchost aplikace - nemusí se nic ředit a přelévat, jen se vysype pytel do násypky aplikátoru.
V některých případech je (ale není to pravidlem) stejné účinné množství konzervantu ve formě granulované dražší, než u přípravků v sypké nebo tekuté formě. Důvodem je zejména to, že u granulované formy je nutné započítat náklady na granulaci, u tekuté formy konzervantu (za předpokladu jeho rovnoměrnějšího a rychlejšího rozložení ve hmotě ve srovnání s konzervantem granulovaným) lze počítat se snížením jeho spotřeby.
Výkon
Požadavky na výkon aplikátoru jsou dány doporučenými aplikačními dávkami jednotlivých konzervantů. U biologických tekutých konzervantů bývá účinná látka velmi koncentrovaná, tudíž aplikační dávka i po jejich naředění je i několikrát nižší (většinou 0,2-2 litry na tunu píce) než u chemických tekutých konzervantů (3 až 6 litrů na tunu píce). Dávky granulátu bývají od 0,2 do 0,5 kg na tunu píce. Melasa se dříve užívala v dávce do pěti litrů na tunu píce, podle metodiky Dr. Piepera se jí dává 30 až 50 litrů na tunu. Podle výkonu řezačky, sběracího vozu nebo lisu je pak nutné nastavit aplikační zařízení.
Výkon aplikátorů na tekuté konzervační přípravky je ovlivňován velikostí trysky. K aplikátorům bývají dodávány trysky různých velikostí, jejich použitím se řídí dávkování konzervantu. Průchodnost trysek se může snížit nesprávným technologickým postupem, zejména pokud se použije „starší“ (jeden a více dnů) roztok probioticko-enzymatického konzervantu, který již je trochu „želatinovaný“ (zahuštěný).
Aplikátory bývají napájeny stejnosměrným proudem 12 V nebo 24 V baterie, mají příkon do 90 Wattů, pojistky do 16 A, tlak nastavený na 0,3–2 bar (vše podle druhu a výkonu čerpadla).
Umístění aplikátoru a nádrže
Nádrž roztoku se u některých aplikátorů (např. ATP-01 W) umísťuje na takové místo, aby dno nádrže bylo výše než čerpadlo aplikátoru. Tím je zajištěno, že při otevření ventilu (kohoutu) nádrže bude čerpadlo okamžitě zatopeno roztokem, a tak nebude hrozit zničení čerpadla jeho chodem nasucho. Držák trysky lze umístit i pod hladinu nádrže roztoku, protože bývá vybaven protiodkapávacím ventilem.
U jiných aplikátorů (HP 20 nebo CLIPTON AB) se naopak čerpadlo montuje tak, aby se nacházelo, když je kontejner (kanystr) naplněný, nad hladinou kapaliny. To má výhodu v tom, že kontejner může být na řezačce či jiném sklizňovém stroji uchycen na rámu nízko u země, snadněji se pak umísťuje (nakládá, může k tomu být využita speciální kladka, která je součástí rámu) i naplňuje, navíc nezvyšuje těžiště stroje.
Pokud se silážovaná píce ukládá do vaků, je výhodné aplikátor (ať již na tekuté, či na granulované přípravky) umístit přímo na plnicí lis. Obsluha lisu pak může operativně měnit dávku i druh konzervantu, případně na nějakou dobu aplikaci konzervantu vypustit.
Druh a velikost nádrže na konzervant
Dnes již se prodávají výhradně nádrže umělohmotné, některé z nich již mají speciální úchytky pro snadnou manipulaci. Nádrže na biologické přípravky jsou většinou stabilně využívány (roztok se v nich vyměňuje), nádrže na chemické přípravky jsou vyměnitelné, často i recyklovatelné.
Velkou roli začíná hrát i velikost nádrže. Sklízecí řezačky mají čím dál tím větší výkonnost a každé zdržení sklizňové linky při přečerpávání konzervačního roztoku, případně výměně nádrže, je nežádoucí. Použití 30litrových kanystrů, dokonce i 100litrových sudů, je dnes téměř minulostí. Trendem je používání stálé objemnějších nádrží, na 200, dokonce i na 400 litrů. Příklad: když řezačka zpracuje za hodinu 20 tun hmoty a doporučená aplikační dávka chemického konzervantu je 5 litrů na tunu, pak za dvě hodiny se ho spotřebuje 200 litrů, za celý den 4 sudy (poznámka: některé řezačky mívají výkon vyšší).
Umístění trysek
Důležité je umístění vývodu aplikátoru, tedy místo dávkování konzervantu. Pokud se aplikují biologická aditiva, která nejsou korozívní, lze trysky aplikátoru umístit nejlépe tam, kde rovnoměrně proudí již nařezaná hmota, tedy hned za metací ústrojí řezačky, a to z té strany, ze které se rotor otáčí (viz nákres). Trysku lze umístit i před metací ústrojí, resp. nad nebo za sběrací ústrojí. Při silážování píce do balíků, do vaků, nebo při jejím sběru samořezacími sběracími vozy, je u sprejových aplikátorů výhodné využít speciálního rámu, který umožňuje použití více sprejovacích trysek a tím i plošnější ošetření sklízené rostlinné hmoty.
Použití konzervantů (hlavně chemických), které mají korozívní schopnosti, je omezeno. Lze je aplikovat jen tak, aby nepoškodily sklizňové stroje. Většinou se proto aplikují až na konec metacího potrubí, nebo přímo v silážním žlabu na jednotlivé vrstvy navezené hmoty. Tím se ale jejich účinnost podstatně snižuje. Ve Finsku se běžně aplikuje konzervant s vysokým podílem kyseliny mravenčí na píci vysypanou z vozu na příjmový dopravník silážní věže z trubky (s několika otvory) připevněné u stropu jakéhosi přístřešku, který brání nevhodného rozprachu konzervantu větrem (viz foto 10).
Při aplikaci melasy na naskladňovanou píci v silážním žlabu po vrstvách jsou ztráty vysoké. Má-li se aplikovat přímo na řezačce, je třeba ji vozit v cisterně za řezačkou, protože její spotřeba je vysoká (viz foto 14).
Nastavení aplikátoru
Pro správné nastavení aplikátoru se využívá jednoduché rovnice. Doporučenou aplikační dávku (litry nebo kilogramy na tunu píce) násobíme hmotností píce na voze (který ji odváží do konzervačních prostor) a dělíme dobou (počtem minut), která byla potřebná pro naplnění vozu. Zjistíme například, že vůz se naplnil za dvacet minut, vešlo se do něj 10 tun píce, doporučená dávka je dva litry na tunu. Proto 10 x 2 : 20 rovná se 1. Použijeme tedy trysku o průchodnosti jeden litr za minutu. Správné dávkování lze ověřit „slepou“ zkouškou. Po zapnutí aplikátoru se po dobu jedné minuty roztok odchytává do připravené nádoby, odpovídá-li objemu jeden litr, pak je vše v pořádku a může se začít sklízet naplno.
Pro měření dávky konzervantu se může mezi čerpadlo a trysku namontovat průtokoměr. Ten však nesmí být v žádném případě u traktoru nebo sklízecí řezačky namontován v kabině (jen vně, za sklem).
Cena aplikátoru
Při výběru aplikátoru doporučuji řídit se především vhodností pro konzervační přípravek, který chcete aplikovat, způsobem montáže, regulovatelností dávky a hlavně otázkou servisu, resp. dostupnosti náhradních dílů. Cena aplikátoru, která se v průměru pohybuje od 15 do 45 tisíc korun, by při tom měla hrát jen doplňující roli (některá aplikační zařízení vybavená počítačem jsou i mnohem dražší). Jakkoliv se zdá být počáteční investice do aplikátoru vysoká a jeho montáž na sklízecí stroj nebo plnicí lis náročná, určitě se vyplatí. Dnes již si nedokážeme představit sklizeň bez toho, že bychom, v případě nepříznivých podmínek pro konzervaci, nebyli připraveni operativně aplikovat vybraný konzervant, dnes již si nedokážeme představit, že by někdo použil konzervant bez aplikátoru. Polévání sklízené píce na žlabu po vrstvách je již, snad, minulostí (pokud ovšem nejde o povrchové protiplísňové ošetření).
Závěr
V nabídce na našem trhu je více než patnáct aplikátorů různého typu a výkonu, nezbývá než si vybrat. V dalším příspěvku je přehled o aplikátorech, které jsou na českém trhu nabízeny.
Tento příspěvek je jedním z výstupů grantu NAZV MZe ČR, který je registrován pod č. 0176.
Příloha:
Foto (archiv autora příspěvku):
1 – aplik01.jpg – V dnešní době již je běžné, že na řezačce je připevněn aplikátor a v případě potřeby je konzervant do sklízené píce přidáván.
2 – aplik09.jpg – Konzervant bývá aplikován nejen na řezačce, ale i na sběracím voze, případně jiných sklízecích strojích.
4 – aplik12.jpg – Aplikátor na granulovaný konzervant připevněný k rámu plnicího lisu.
5 – aplik07.jpg – Sudy s konzervantem lze připevnit i na předek traktoru.
7 – aplik08.psd - Umístění trysky za metací ústrojí řezačky (nákres).
8 – aplik11.jpg - Umístění nosiče s několika tryskami.
10 – konz22.jpg – Ve Finsku se běžně aplikuje konzervant na píci vysypanou na příjmový dopravník silážní věže.
Ing. Radko Loučka, CSc. – VÚŽV Praha Uhříněves