Sláma je bohatým zdrojem organických látek nutných k udržení půdní úrodnosti i při nedostatku statkových hnojiv. Je proto velice rozumné slámu do půdy nějakým způsobem vrátit. Asi nejjednodušší je slámu již při sklizni rozdrtit a spolu s ostatními rostlinnými zbytky rovnoměrně rozptýlit po pozemku.
Nové technologie zpracování půdy
V posledních letech se ve světě i u nás v rostlinné produkci stále více prosazují technologie předseťové přípravy půdy, pro které se vžil název půdoochranné nebo také technologie mělkého zpracování půdy. Také se lze setkat s názvem minimalizační nebo bezorebné zpracování půdy.
Podstata všech těchto technologií spočívá v omezování hloubky zpracovávané vrstvy půdy na nezbytné minimum, přičemž současně nedochází ani k úplnému zapravení rostlinných zbytků do půdy. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o takový způsob obdělávání pozemku, ze kterého je vyloučena orba jako tradiční operace zpracování půdy.
Se změnami ekonomických podmínek se v našem zemědělství mění také struktura rostlinné a živočišné výroby. Přibývá podniků hospodařících bez živočišné výroby, nebo s živočišnou výrobou bez potřeby slámy. V rostlinné výrobě se zvyšuje zastoupení zrnin. Vzniká proto problém, jak využít slámu, která není potřebná ve vlastní živočišné výrobě, ani se jí nelze zbavit jinak, např. prodejem.
Hnojení slámou
Hnojení slámou s sebou však přináší také určitá rizika. Jestliže je sláma uložena v bezprostřední blízkosti seťového lůžka, tak svým fyzikálním a chemickým působením ovlivňuje klíčení a vzcházení následné plodiny. Je-li uložena na povrchu jako mulč, tvoří izolační vrstvu, která působí pozitivně, protože zabraňuje odparu půdní vláhy.
Velké množství plev a úhrabků nashromážděných na povrchu však může znamenat pásové zaplevelení pozemku. To způsobuje problémy především v následně pěstovaných porostech ozimé řepky a ozimých obilovin. Velké množství organických zbytků na povrchu půdy také působí jako přirozená ochrana pro hlodavce. Umožní jim lepší přezimování a ochranu proti jejich přirozeným nepřátelům, především dravcům. Sláma uložená pod seťovým lůžkem brání kontaktu osiva s kapilárním systémem půdy a klíčící rostliny pak mohou trpět nedostatkem vláhy. Semena se proto nesmí dostat do přímého kontaktu s čerstvou slámou. Všechny tyto negativní vlivy lze odstranit nebo minimalizovat již při sklizni předplodiny a následnou volbou vhodných postupů a strojů pro podmítku, předseťovou přípravu půdy a setí.
Sklízecí mlátička jako součást moderních technologií zpracování půdy
Velice důležitou úlohu hraje sklízecí mlátička. Ta musí zajistit, aby sláma byla dostatečně rozdrcena (90 % částic má být menších než 8 cm) a jak sláma, tak další organické zbytky (především plevy a úhrabky) byly rovnoměrně rozptýleny po celé šířce sklízecí mlátičky. Ukazuje se, že moderní sklízecí mlátičky z hlediska drcení a rozptylu slámy těmto požadavkům vyhovují. Problematický je ovšem rozptyl plev a úhrabků. Ty u strojů, které jsou vybaveny pouze drtičem slámy, zůstávají ve velké vrstvě v řádku za mlátičkou. Nejnovější stroje proto mohou být vybavovány na přání zákazníka také rozmetadlem plev, které tento nedostatek odstraní.
Axiální sklízecí mlátičky firmy Case IH mají díky svému technologickému pracovnímu postupu jinou konstrukci drtiče slámy, než sklízecí mlátičky tangenciální. U tangenciálních sklízecích mlátiček je drtič slámy umístěn za klávesovým vytřásadlem a nadrcená sláma je následně rozptylována směrovacími plechy po šířce záběru stroje. U axiálních sklízecích mlátiček tvoří drtič slámy zároveň odmítací buben axiálního mláticího a separačního mechanismu. Je proto umístěn v mlátičce stroje. Rozdrcená sláma je drtičem následně dopravována na dvojici rozmetacích kotoučů se svislou osou otáčení, které zajišťují její rovnoměrný rozptyl po celé šířce záběru.
Měření uskutečněná na tomto typu sklízecí mlátičky (Case IH 2188) při sklizni ve žňové sezóně 1999 ukázala, že kvalita drcení a rozptylu slámy je z pohledu použití při půdoochranné technologii zpracování půdy vyhovující. To ovšem bohužel nebylo možno říci o rozptylu plev a úhrabků, které zůstávaly v řádku za čistidlem sklízecí mlátičky. Objevily se proto snahy o úpravu rozmetacích kotoučů těchto sklízecích mlátiček tak, aby tato nevýhoda byla zmírněna či odstraněna. Objektivní vyhodnocení vlivu těchto úprav na kvalitu rozmetání plev a úhrabků je náplní tohoto článku.
První úprava spočívala v prodloužení hřídele pohonu rozmetacích kotoučů o 200 mm. Tím se snížila rovina rotace kotoučů tak, že při vhodné úpravě přívodu plev a úhrabků z čistidla sklízecí mlátičky mohly být kotouči rozmetány i tyto částice.
Druhá sledovaná úprava spočívala v tom, že na spodní stranu rozmetacích kotoučů byly připevněny další rozmetací lopatky. Jejich působení má rovněž zajistit rozptyl drobného materiálu přicházejícího z čistidla sklízecí mlátičky.
Měřenou plodinou byla vždy pšenice ozimá. Bohužel z organizačních důvodů nebylo možno zajistit to, aby všechny zkoušené stroje pracovaly na jednom pozemku. Různé výnosy sklízených porostů a jejich celkový stav proto mohou zde popsaná měření částečně ovlivňovat. Měření sledovaných parametrů se uskutečnilo v provozních podmínkách tak, že při práci sklízecí mlátičky byly odebírány vzorky, ze kterých bylo po vyhodnocení možno usuzovat na kvalitu rozmetání plev, úhrabků a slámy po celé šířce záběru sklízecí mlátičky.
Naměřené výsledky
Jak již bylo uvedeno, v roce 1999 bylo zjištěno rozložení podrcené slámy a plev s úhrabky na sklízecí mlátičce Case IH 2188 bez dalších úprav. Výsledky měření jsou patrné z grafu na obr. 1.
Z diagramu na obr. 1 vyplývá, že bez jakýchkoliv úprav stroje je podrcená sláma rozhazována po celé šířce záběru přibližně rovnoměrně. V prostřední části se podíl hmotnosti pohybuje asi okolo 10 %. Na krajích sice klesá, ale poměrně mírně. Pokles je možné zdůvodnit snahou o to, aby nebylo velké množství slámy rozhazováno do ještě neposečené části pozemku, což by komplikovalo sklizeň následujícího řádku.
U plev a úhrabků je situace podstatně horší. Jak je patrné, největší podíl hmotnosti je rozmetán ve střední části záběru stroje, kde se podíl hmotnosti plev a úhrabků pohybuje kolem 20 % jejich celkové hmotnosti. Směrem od středu ke krajům tento podíl pak rychle klesá a v obou krajních pásech záběru sklízecí mlátičky plevy a úhrabky nejsou zastoupeny vůbec. Rovnoměrnost rozmetání plev proto neodpovídá požadavkům půdoochranných technologií.
Jako druhý stroj byla stejnou metodikou měření zhodnocena sklízecí mlátička, u které byla použita první ze zmiňovaných úprav, tj. prodloužení hřídelí pohonu rozmetacích kotoučů. Výsledky měření jsou patrné z grafu na obr. 2.
Ze sloupcového diagramu na obr. 2 je patrné, že sláma je po celé šířce záběru rozhozena také přibližně rovnoměrně. Plevy a úhrabky jsou však oproti prvnímu diagramu rozhozeny podstatně lépe. Ve střední části záběru sklízecí mlátičky dosahuje jejich hmotnostní podíl asi 16 % z celkové hmotnosti, na krajích pak okolo 10 %. Rovněž je třeba si všimnout, že rozložení plev téměř kopíruje rozložení slámy. To lze vysvětlit tím, že rozmetací kotouče v tomto případě skutečně aktivně rozmetají nejen slámu, ale také plevy.
Poslední měření bylo uděláno na stroji, u kterého byly na spodní stranu rozmetacích kotoučů připevněny další rozmetací lopatky. Výsledky měření jsou na sloupcovém diagramu na obr. 3.
V tomto případě z diagramu plyne, že jak sláma, tak plevy jsou sice rozmetány po celé šířce záběru sklízecí mlátičky, ale rovnoměrnost rozmetání slámy ani plev není ideální. Ve střední části záběru stroje je asi 20 až 25 % z celkové rozmetané hmotnosti, na krajích pak asi 10 % a v obou krajních pásech pak jenom asi 3 % materiálu. Plevy a úhrabky jsou rozmetány lépe, než na stroji bez úpravy, zajímavé však je zhoršené rozmetání slámy. To je velmi pravděpodobně způsobeno tím, že odběr vzorků pro toto měření byl uskutečněn na výnosnějším pozemku. Nicméně i zde je patrné, že rozložení plev a úhrabků také téměř kopíruje rozložení slámy. Lze proto konstatovat, že i tato velice jednoduchá úprava rozmetacích kotoučů může rozmetání plev a úhrabků u axiálních sklízecích mlátiček Case IH zlepšit.
Doporučení
Na základě výsledků uskutečněných měření lze konstatovat, že kvalita rozmetání plev u axiálních sklízecích mlátiček Case IH bez úprav neodpovídá požadavkům kladeným půdoochrannými technologiemi hospodaření. To i přesto, že jak kvalita drcení, tak kvalita rozhozu rozdrcené slámy z tohoto pohledu většinou vyhovuje.
Jestliže se použije úpravy spočívající v prodloužení hřídelí pohonu rozmetacích kotoučů asi o 20 cm, situace s rozhozem plev a úhrabků se podstatně zlepší. Tuto poměrně jednoduchou úpravu lze na základě výsledků našich měření doporučit. Určitá nevýhoda tohoto řešení je technického charakteru. Spočívá v tom, že ložiska uložení hřídelů pohonu jsou během práce stroje více namáhána z důvodů změny polohy těžiště rozmetacích kotoučů. To se samozřejmě posune dále od ložisek poháněcích hřídelů.
Jestliže se použije druhé úpravy, spočívající v dodatečném namontování rozmetacích lopatek také na spodní stranu rozmetacích kotoučů, situace se také zlepší, i když ne tolik, jako při použití předchozí popsané úpravy. Na výnosných pozemcích může nastat komplikace s rozhozem slámy. To je ale možné předpokládat i na stroji bez úprav. Výhodou tohoto řešení však je, že je velice jednoduché. V případě potřeby jej lze udělat i s poměrně skromným technickým vybavením. Obě úpravy lze proto na základě výsledků těchto měření doporučit. Prodloužení poháněcích hřídelů je sice ve srovnání s použitím přídavných rozmetacích lopatek složitější, ale jeho použitím lze dosáhnout lepších výsledků. Nicméně i druhou z uvedených úprav lze doporučit. Oproti stroji bez úprav dojde i v tomto případě k podstatně lepšímu rozmetání plev a úhrabků s tím, že kvalita rozmetání slámy zůstane přibližně zachována.
František Kumhála
Milan Kroulík
Zdeněk Kvíz
