Nová generace sklízecích řezaček New Holland dorazila na jaře i do ČR. Praktické představení při maximálním zatížení, které pro řezačku představuje sklizeň kukuřice, proběhlo v září nedaleko Velkých Němčic. Sklízen byl na letošní podmínky poměrně výnosný porost a řezačka New Holland FR 780 jej zvládala s přehledem.
Aktuálně vyráběná modelová řada sklízecích řezaček New Holland zahrnuje pětici provedení ve výkonovém spektru od 476 do 824 k (350 až 605 kW). Uvedené výkony poskytují šestiválcové motory FPT Cursor o zdvihovém objemu 13 a 16 l, pouze u nejvýkonnějšího modelu je použit dvacetilitrový osmiválec FPT Vector. Kromě osmi válců má tento motor ještě jedno specifikum, a tím je emisní norma Tier 2. Výkonově je totiž přes limit, který požaduje ty nejpřísnější emise. Logiku v tom nehledejme.
Intenzivní redukce
Emisní stupeň Tier 4f plní všechny čtyři motory FPT Cursor. Jak je pro techniku New Holland typické, je to s využitím Hi-SCR technologie, tedy systému, který vystačí se selektivní katalytickou redukcí a oxidačním katalyzátorem. Nepotřebuje tedy ani filtr částic, ani systém recirkulace výfukových plynů. Oproti původnímu systému SCR (Tier 4i) jsou doplněny některé komponenty, především je to katalyzátor CUC (zachytávající zbytky čpavku, který se nevyužil při redukci oxidů dusíku), dále třeba senzor NH3 na výstupu, snímač kvality AdBlue, nebo škrticí klapka ve výfukovém potrubí, která funguje zejména při zahřívání motoru, kdy zpomaluje průchod výfukových plynů. Přechodem na vyšší emisní limit nedošlo u motorů ke zvýšení spotřeby či snížení výkonu, ale právě naopak.
Dvakrát ekonomicky
Pro provoz řezačky nabízí výrobce tři otáčkové režimy, v nichž se motor může pohybovat. První má označení ECO OFF a znamená stabilní otáčky motoru 2100 za minutu, které jsou udržovány až do chvíle, kdy je zatížení motoru takové, že i při plné dodávce paliva začnou otáčky klesat. To není nic nového, avšak současné elektronicky řízené motory toho umí více a je třeba těchto výhod využít. Za tím účelem jsou k dispozici dva ECO režimy.
Při prvním z nich se motor snaží udržet otáčky v rozmezí 1950 až 2100 za minutu, což je ekonomičtější řešení. Je to podobné jako v osobním autě, když se jede klasickým systémem, tedy bez využití tempomatu. Auto sice z kopce trochu zrychluje a do kopce zpomaluje, ale spotřeba paliva je příznivější, než při snaze udržet konstantní rychlost jízdy. Pro ještě ekonomičtější provoz je k dispozici druhý režim, udržující otáčky motoru mezi 1800 až 1850 za minutu, což je výhodné například při sklizni senáží a málo vydatných řádcích, ale využití systému je možné i při sklizni kukuřice, záleží vždy na tom, jak zatížené je řezací ústrojí. To lze poznat i na monitoru v kabině, kde je vyjma číselného znázornění zatížení motoru zobrazován též graf zatížení s tečkou, která se v závislosti na něm v grafu pohybuje. Ekonomicky ideální je, když je v zelené oblasti, nehospodárný provoz je označen červeně. Faktem je, že nízké otáčky motoru jsou sice vždy hospodárné, ale je třeba brát i ohled na kvalitu řezu, která se zhoršuje při nízkých otáčkách řezacího bubnu a velké vrstvě materiálu mezi vkládacími válci.
Na souvrati (při zvednutí adaptéru) se vždy otáčky motoru snižují na 1700 za minutu. A při dopravě si otáčky motoru řídí automatika sama (stlačuje je až na 1600 ot/min), řidič určuje jen rychlost jízdy.*
Více informací v týdeníku Zemědělec.
