Hnojení kejdou a digestátem prochází v posledních letech procesem, který je z nežádoucí odpadní suroviny posunuje do pozice kvalitních statkových hnojiv. Zlepšuje se technika aplikace, logistika a efektivita dopravy, snižují se ztráty dusíku. Zatím nadstavbou je měření obsahu živin.
Kontinuální měření obsahu živin v kejdě či digestátu je novinkou, která má velký potenciál. Tak jak je nyní běžné pracovat s obsahy živin v dodávaných minerálních hnojivech, bude tomu v budoucnu stejně i u nejrozšířenějšího typu statkových hnojiv. Ale ještě než k tomu dojde, bude se měření obsahu živin v kejdě vyskytovat jen u progresivních zemědělských podniků.
Jedním z progresivních zemědělských podniků je Solmilk, a.s., působící v Olešné na Havlíčkobrodsku. Hospodaří na 900 ha zemědělské půdy, a jak z jeho názvu vyplývá, je zaměřen na pěstování brambor a výrobu mléka. Pro pěstování brambor využívá 100 ha orné půdy, z níž polovina je vyčleněná pro výrobu brambor určených na produkci chipsů, 40 ha slouží jako množící plochy a pouze 10 ha je určených pro brambory konzumní. Z toho je dobře vidět, že produkce konzumních brambor je ekonomicky nejobtížnější disciplínou, neboť jejich výkupní cena velmi kolísá a aktuálně je pod výrobními náklady.
Na zbylé části ze 770 ha orné půdy jsou pěstovány převážně obilniny, také řepka a hlavně pak silážní kukuřice a další krmné plodiny pro stádo skotu. To čítá asi 400 kusů dojnic holštýnského plemene a adekvátní počet ostatních kategorií, včetně výkrmu býků.
Jak zvýšit efektivitu hnojení
Protože pěstování brambor není snadné z pohledu agrotechniky a dosahování stabilních výnosů, přemýšleli v Olešné jak výrobu této tradiční plodiny z Vysočiny zefektivnit. Cílem bylo nejen zvýšit výnos, ale také kvalitu produkce, zejména dosáhnout větší vyrovnanosti prostu a tím i vyrovnanějšího výnosu a velikosti hlíz.
Tak jako ostatní zemědělské plodiny i brambory potřebují pro optimální růst vhodnou koncentraci živin. Fosfor a draslík doplňují v Solmilku klasickou cestou, tedy zásobním hnojením minerálními hnojivy na základě rozborů půd. Mateční substrát navíc draslík obsahuje a dokáže jej do půdy uvolňovat přirozenou cestou, tedy zvětráváním. A dobré obsahy draslíku jsou i v používaných statkových hnojivech.
Jiná situace je v případě dusíku. Brambory jsou náročné na jeho spotřebu, zároveň však vyžadují hnojení statkovými hnojivy, u nichž obsah dusíku není stabilní veličinou a navíc je nutné dodržet Nitrátovou směrnici. Ta konkrétně v Olešné znamená maximální celkovou dodávku 170 kg N/ha (vychází se z dosahovaného výnosu, půdních a klimatických podmínek, svažitosti pozemků atd.).
Původní agrotechnika pěstování brambor spočívala v klasickém přístupu k hnojení dusíkem. Tedy na podzim hnojení chlévským hnojem, orba a na jaře dohnojení minerálními dusíkatými hnojivy. To sice fungovalo, ale chybělo tomu zohlednění variability v dodávce dusíku v chlévském hnoji a zohlednění obsahu tohoto základního makroprvku v půdě. Na vyrovnanosti porostů a výnosech to bylo znát.
Řešení přišlo v podobě pořízení aplikační cisterny se systémem kontinuálního měření obsahů živin v kejdě, které dovoluje variabilní aplikaci na základě některého z měřených prvků, tedy i dusíku. Významným podnětem pro nákup bylo i to, že se ji podařilo zakoupit v rámci dotace určené pro zavádění prvků precizního zemědělství do praxe v rámci programu Podpora vývoje nových produktů, postupů a technologií v zemědělské prvovýrobě.
Celý článek najdete v Mechanizaci zemědělství 12/2020.
