Při používání hnojiv je důležitá jejich rovnoměrná aplikace. Potom postačuje vlhkost půdy, rosa anebo vzdušná vlhkost k jejich rozpuštění, protože hnojiva vodu přijímají poměrně rychle. Ve formě roztoku se pak dostávají živiny ke kořenům rostlin. V závislosti na vývojové fázi rostlin je třeba zvolit vhodný termín hnojení. Aplikací ve vhodný čas, kdy rostlina nejvíce potřebuje přísun živin, se nejlépe podpoří růst jak nadzemních částí rostlin, tak i rozvoj kořenů. Další možností, která se v posledním období také rozvíjí, je uložení hnojiva do půdního depa souběžně se zpracováním půdy.
Také na stanovištích, ovlivněných letními přísušky, je rozdělení dávek výhodné. Při opravdu velkém suchu lze druhou dílčí dávku dusíku v metání snížit anebo i úplně vypustit. Velikost pozdní dávky dusíku je závislá na mnoha faktorech. Svou roli hraje předplodina a schopnost dodávky dusíku z půdy, dále také zvolená intenzita pěstování a s tím spojené reálné očekávání výnosu, disponibilita vody a účel pěstování. Tak například u pšenice, pěstované po ozimé řepce a cukrové řepě, je možné celkovou dávku snížit o 10 až 20 kg dusíku na hektar.
U porostů ozimých obilnin, které jsou na jaře dobře vyvinuté, postačuje nižší dávka regeneračního hnojení pro diferenciaci klásků. Odnožování takových porostů již není zapotřebí podporovat. Odlišná situace nastává v případě, že včasně seté porosty na podzim neobdržely žádný dusík, takže trpěly nedostatkem této důležité živiny. Za takové situace je třeba regenerační hnojení aplikovat včas, aby byla podpořena tvorba klásků v odnožích a tím i zajištěna hustota prostu a dostatečná úroveň výnosu.