„Původně jsme silážovali do hromad na zpevněném platu, ale ztráty byly obrovské a také kvalita nebyla bůhví jaká,“ řekl nám farmář Václav Kubát z Dobříčkova na Benešovsku, když jsme se k němu přijeli podívat na sklizeň silážní kukuřice do balíků. „O této nové technologii jsem se dočetl před veletrhem Techagro. Léta jsem tvrdil, že kdyby existovala technologie silážování kukuřice do balíku, jdeme okamžitě do toho. Vím, jak kvalitní je v balících senáž nebo seno. Srdce mi zaplesalo na výstavě Země živitelka, kde byl už stacionární lis s baličkou vystaven, a snažil jsem se se zástupcem firmy Göweil domluvit, aby přijeli s lisem k nám. Upřesnili mi to až dva dny před sklizní, ale já jsem jim věřil. Stejně jako celé technologii.“
Václav Kubát je přesvědčen o tom, že v porovnání s minulostí dosáhne špičkové kvality kukuřičné siláže, což se musí zákonitě projevit ve vyšší užitkovosti. Navíc je to absolutně bezztrátová technologie. Ztráty skrýváním kukuřičné siláže na platu byly veliké, nehledě na rychle se zhoršující kvalitu siláže v letních měsících vlivem zvětrání. Farmář se domnívá, že vzhledem k nulovým ztrátám bude moci v budoucnu snížit výměru kukuřice na zrno z dnešních osmi hektarů na šest a na zbylých dvou hektarech pěstovat tržní plodinu, která mu částečně pomůže balíky zaplatit. Nebo při nadbytku může s balíky siláže obchodovat, stejně jako to dnes dělá s balíky senáže, sena či slámy. Silážování do balíku prospěje i životnímu prostředí, neboť nebudou unikat žádné silážní šťávy. Václav Kubát věří tomu, že uvedené výhody by měly v konečném výsledku výrazně zhodnotit vícenáklady na tvorbu balíků.“*
Celou reportáž naleznete v Zemědělci č. 45.
