Většina rostlin pěstovaných plodin se v průběhu svého vývoje adaptovala tak, že živinou, přijímanou v největším množství, je dusík. Kořenový systém rostlin je adaptován tak, aby dokázal dusík přijímat. A to jak v podobě nitrátových iontů, tak i v podobě amonné. Rostliny umí přijímaný dusík využívat pro tvorbu bílkovin a má kromě jiných funkcí i svůj význam ve fotosyntéze (důležitý prvek tvorby chlorofylu).
Ukládání minerálního hnojiva přímo do půdy je také součástí technologie pásového zpracování půdy (strip-till). Strategie hnojení se volí podle zvolené intenzity postupu strip-till. Pokud je pozemek zpracováván jen kypřením půdy v pásech a ostatní plocha je ponechávána bez zpracování, pak základní hnojení má být realizováno v plné míře do půdního profilu. Pokud by minerální hnojivo bylo jen aplikováno povrchově, vyskytovalo by se v kořenové zóně rostlin jen nedostatečné množství živin.
V klasickém zemědělství, tedy při celoplošném zpracování půdy, probíhá aplikace hnojiva přímo do půdy dvěma způsoby. A to buď souběžně se setím do hloubky pěti až deseti centimetrů, tedy známé hnojení pod patu, pokud je používaný secí stroj k tomu vybavený. Anebo pak společně se zpracováním půdy, a to buď při základním zpracování půdy, kdy je hnojivo ukládáno do půdního depa do hloubky 15 až 30 cm, anebo společně s předseťovou přípravou půdy.*
Více informací v Zemědělci č. 1+2/2020.
