Prvním krokem ve zlepšování struktury půdy je vymezení a ohraničení oblastí, v nichž již ke škodlivému zhutnění půdy došlo. K těmto oblastem patří souvratě, okrajové části pozemku, koleje od techniky a další. Hluboké kypření půdy pak proběhne samostatně v těchto místech.
Pokud jsou zhutněním postižené rozsáhlejší oblasti, vyplatí se provést hluboké kypření na celém pozemku. Doporučuje se provést před tím ještě identifikaci výskytu vrstev zhutnělé půdy a jejich mocnosti. Je to nutný předpoklad úspěšnosti provedení tohoto zásahu, také proto, že podrývák se musí pod vrstvy zhutnělé půdy dostat a narušit je.
Pro dosažení maximálního efektu tohoto opatření je třeba také zvolit vhodný termín. Při optimální sjízdnosti pozemků je stanovení vhodného termínu závislé na obsahu vody v půdě a na struktuře půdy. Na písčitých půdách může obsah vody činit nejvýše 60 procent půdní kapacity. Pokud má půda ještě vyšší vlhkost, napáchá hloubkový kypřič na poli více škody než užitku: způsobí plastickou deformaci půdy a vznik nežádoucích „zón zamazání“ v půdě.
Naproti tomu při hlubokém kypření u nadměrně suché půdy je třeba počítat s neúměrným nárůstem energetické náročnosti práce i opotřebení pracovních orgánů kypřiče. U kypřičů, které provádí zároveň s kypřením i mísení půdy, lze za sucha počítat s nadměrnou tvorbou hrud. To může vést k problémům při dalších operacích zpracování půdy i při vývoji porostů.
Více informací v týdeníku Zemědělec.
