Hustota porostu je jedním ze zemědělcem ovlivnitelných faktorů pro tvorbu výnosu cukrovky. Kolik rostlin na hektaru plochy umožní dosáhnout nejvyšších výnosů? Jednoznačnou odpověď na tuto otázku poskytují výsledky četných pokusů, které prokázaly, že při zvyšování hustoty porostu od 50.000 do 90.000 tisíc rostlin na hektar stoupá i výnos čistého cukru. Tento nárůst je způsoben nejen zvýšením výnosu bulev ale i zlepšením jejich zpracovatelské kvality. Proto je v současné době zemědělské praxi doporučována hustota porostu kolem 90.000 rostlin na hektar.
Hustota porostu v závislosti na výsevní vzdálenosti a polní vzcházivosti osiva
Zemědělec se při výsevu musí podle hustoty porostu, které chce dosáhnout, a v závislosti na očekávané vzešlosti porostu rozhodnout pro určitou výsevní vzdálenost. Těžké je toto rozhodnutí především proto, že polní vzcházivost osiva není stoprocentně předvídatelná. Usiluje-li pěstitel volbou nízké výsevní vzdálenosti o založení porostů s 90.000 tisíci rostlinami na hektar může při velmi dobrých podmínkách, za kterých bude dosažena lepší vzešlost porostu než s jakou původně počítal, docílit porosty s více než 100.000 rostlinami na hektar. Ohrožuje tato vysoká hustota porostu skutečně kvalitu sklizně, jak se někteří pěstitelé obávají?
Odpověď na tuto a podobné otázky přinésl dvouletý pokus založený v Institutu pro výzkum cukrové řepy v německém Göttingenu. V praxi odpovídajících podmínkách byl sledován vliv porostů s rozdílným počtem rostlin a mezerovitostí na kvalitu sklizně (tab. 1). Porosty s kombinací rozdílných hustot porostů a podílu mezer byly založeny pomocí odlišné výsevní vzdálenosti a vzcházivostí porostu. Nízké vzcházivosti rostlin bylo dosaženo přimíšením umrtveného osiva do osiva komerčního.
Tab.1: Stupně zkoušených faktorů hustota porostu a sklizňová rychlost v pokusných letech 1998 a 1999
Současně byl zkoumán vliv optimální a příliš rychlé pojezdové rychlosti sklizeče na kvalitu sklizně. Optimální sklizňová rychlost byla přizpůsobena půdním podmínkám (tab.1), které se v obou letech významně lišily. Na podzim roku 1998 zapříčinily silné, dlouho trvající srážky extrémně vysokou vlhkost půdy, díky které musela být zvolena nižší pojezdová rychlost při sklizni než v roce 1999. V září roku 1999 panovalo naopak sucho. Díky říjnovým srážkám bylo ale dosaženo pro řepnou sklizeň optimálních podmínek.
Jednotlivé pokusné parcely byly přibližně 200 m dlouhé a 2,7 m široké. Tato šířka parcely s šesti řepnými řádky odpovídá pracovní šířce sklizeče. Sklizeň (jednofázová) byla provedena v praxi často používaným samojízdným šestiřádkovým sklizečem značky HOLMER. Nastavení tohoto sklizeče provedl zkušený řidič pro každou hustotu porostu a rychlost zvlášť. Pro nastavení stroje byly v pokusu navíc založeny šestiřádkové parcely. Kvalita sklizně byla hodnocena na základě dosažené kvality sřezu bulev a celkových ztrát.
V roce 1998 dosáhl výnos cukrovky v průměru přes všechny hustoty porostů 60 t ha-1 a v roce 1999 68 t ha-1a stoupal přitom v obou letech s rostoucí hustotou porostu.
Kvalita sřezu bulev
Kvalita sřezu byla hodnocena na základě schématu dle Brinkmanna (1986). Špatná kvalita sřezu se vyznačuje vysokým podílem hluboce seříznutých nebo neseříznutých bulev. Hlubokým sřezem se zvyšují objemové ztráty, které zůstávají po sklizni na poli. Na grafu 1 je možno sledovat, že stejně jako v první roce nebyl ani v druhém pokusném roce zjištěn jednoznačný vliv hustoty porostu na podíl hluboko seříznutých bulev, jejich podíl byl silně závislý na ročníku. V roce 1999, jinak než v roce 1998, stoupal podíl takto seříznutých řep s výjimkou nejnižší hustoty porostu při příliš vysoké pojezdové rychlosti sklizeče.
Graf 1: Kvalita sřezu bulev cukrovky v závislosti na hustotě porostu, mezerovitosti a sklizňové rychlosti, Göttingen 1998 a 1999.
Zůstanou-li bulvy naopak neseříznuté, zhoršuje se jejich zpracovatelská hodnota v cukrovaru. Významný vliv hustoty porostu na podíl neseříznutých bulev nebyl v tomto pokusu prokázán. Ve druhém pokusném roce byl celkově vyšší. Se zvyšující rychlostí sklizně se podíl neseříznutých bulev zvyšoval.
Z výsledků obou pokusných let vyplývá, že hustota porostu nehraje důležitou úlohu při kvalitě sklizně. Tento výsledek potvrzuje, že kvalitu sklizně významněji ovlivňují jiné faktory, jako např. optimální nastavení ořezávacího ústrojí sklizeče na sklízený porost.
Ztráty
Celkové ztráty výnosu cukrovky jsou tvořeny všemi po sklizni na povrchu i v ornici zanechanými celými bulvami s maximálním průměrem větším než 4,5 cm a odlomenými špičkami kořenů s více než 2 cm na místě zlomu.
Celé bulvy byly po sklizni s pole sesbírány, zatímco hmotnost zlomu kořenů byla na základě průměru místa zlomu a k němu předem stanoveného hmotnostního faktoru vypočítána.
Celkové ztráty se vyšplhaly na 5-14% biologického výnosu, přičemž nebyl zjištěn jednoznačný vliv hustoty porostu (graf 2).
Graf 2: Ztráta celých bulev a zlomu kořenových špiček v závislosti na hustotě porostu, mezerovitosti a pojezdové rychlosti, Göttingen 1998 a1999.
Ztráty celých bulev
V obou letech byly nejmenší ztráty celých řep pozorovány v porostech s nejnižším počtem rostlin na hektar. V roce 1999 byly zaznamenány nejvyšší ztráty u porostu s 108.000 rostlinami na hektar. Především malé řepy, které se v takovýchto porostech často vyskytují, mohou obzvláště na čistících ústrojích sklízecího stroje vypadnout. Obsluha musí proto dbát, aby mezery např. mezi čistícími rošty a prosévacími koly, nebyly při sklizni hustých porostů příliš velké. Optimálního nastavení těchto mezer nebylo v roce 1999 v pokusu dosaženo. V roce 1998 napomohla vedle optimálního nastavení sklizeče i za vlhkých podmínek na bulvách ulpělá půda k tomu, že byly ve srovnání s rokem 1999 ztráty celých bulev nízké. Tato zvyšovala objem malých bulev a zabránila tak jejich propadu.
Ztráty zlomem špiček kořene
Převážný podíl celkových ztrát (nejčastěji přes 70 %) tvořily v obou letech ztráty zlomem špiček kořene. Zatímco je hustota porostu neovlivňovala, narůstaly ztráty zlomem špiček kořene při sklizni příliš vysokou rychlostí. V roce 1999 byly celkově vyšší než v roce 1998. Toto mohlo být způsobeno vyšší sklizňovou rychlostí v roce 1999, která společně s vyšším výnosem zapříčinila, že na čistícím ústrojí sklizeče bylo najednou čištěno větší množství řep. Z tohoto důvodu na sebe řepy častěji a s větší energií narážejí, což vyvolává zlom špiček kořene. Další příčinou ztrát může být i otupení vyorávacích radlic, k němuž v sušším roce 1999 mohlo taktéž dojít. Všechny příčiny zlomu špiček řepných bulev se nedají jednoznačně určit, neboť mohou vznikat jak při navádění, ořezávání, vyorávání a čištění řep tak i při přepravě do zásobníku nebo při jeho vyprazdňování.
Zjištěné výsledky ukazují, že při vyšších hustotách porostů se riziko vzniku ztrát celých bulev stejně jako špiček kořenů nezvyšuje.
Shrnutí
Pěstování cukrovky v v současnosti doporučovaných porostech s přibližně 90.000 rostlinami na hektar umožňuje dosažení maximálního výnosu bulev s nejlepší zpracovatelskou kvalitou. Pěstitel se nemusí ani při výborné vzešlosti, na jejímž základě mohou být porosty s více jak 100.000 rostlinami na hektaru, obávat nízké kvality sřezu ani vysokých ztrát. Neboť přesné, individuální nastavení moderních sklizečů na sklízený porost umožní kvalitní sklizeň porostů s hustotou do 110.000 rostlin na hektar.
