Cílem každého pěstitele je dosáhnout vysokých výnosů a úroveň výživy přitom hraje důležitou roli. Výživa má být po celou vegetační dobu vyvážená tak, aby rostliny mohly přijímat kromě dusíku v potřebné míře i další živiny. V opačném případě dochází ke snížení výnosu anebo negativnímu ovlivnění kvality produkce. Používaná hnojiva proto mají již své složení specifikované podle potřeb jednotlivých plodin.
Většina rostlin pěstovaných plodin se v průběhu svého vývoje adaptovala tak, že živinou, přijímanou v největším množství, je právě dusík. Jedná se přitom o přirozenou reakci na přítomnost nitrifikačních bakterií v půdě. Jejich činností právě dochází k tvorbě dusíku (proces nitrifikace). Kořenový systém rostlin je adaptován tak, aby docházel dusík přijímat. A to jak v podobě nitrátových iontů, tak i v podobě amonné. Rostliny umí přijímaný dusík využívat pro tvorbu bílkovin a má kromě jiných funkcí i svůj význam ve fotosyntéze (důležitý prvek tvorby chlorofylu).
Proto je dostatečná zásobenosti dusíkem pro většinu rostlin nezbytná. V opačném případě nelze vytvářet dostatek stavebního „materiálu“ pro rostliny a jejich růst se tak i zpomaluje. Kromě nižšího vzrůstu je nedostatek dusíku zřetelný i na nižší intenzitě zeleného zbarvení rostlin. Jaký je obsah dusíku v půdě, je možné zjistit vzorkováním na pozemku anebo i analýzou zrna po sklizni. Pokud obsahuje zrno nízký obsah bílkovin, pak tento jev poukazuje na nízkou hladinu dusíku v půdě.*
Více informací v týdeníku Zemědělec č. 2.
