Zkušené oko vedoucích pracovníků v zemědělství rozezná již na stavu porostů pěstovaných plodin existenci poškození půdní struktury. Na souvratích, kde probíhá otáčení souprav, či překládka sklizených produktů, se utužení půdy projevuje ve větší míře. A to například u obilnin tak, že rostliny jsou slabší, mají méně odnoží a nižší vzrůst.
Totéž může být patrné i v řádcích v porostu, kde rozdíly ve vývoji rostlin dají vyniknout poškození půdy v důsledku pojezdů těžkých sklizňových strojů v předcházejícím roce.
Vhodně provedené opatření k nápravě tohoto stavu (podrývání) se projeví často hned v následujícím vegetačním roce srovnáním porostu, takže rozdíl mezi hlavní plochou a souvratěmi není patrný.
To samé platí i o zbývající výměře pozemku – ozdravení půdní struktury vede ke zlepšení zásobenosti živinami, lepší kondici i zdravotním stavu rostlin. Zvýšení výnosu pak odůvodňuje investici do opatření pro obnovu půdní struktury. To však musí být provedeno správně, tj. se zohledněním situace na jednotlivých pozemcích, protože v opačném případě může být dosaženo i celkového zhoršení situace.
Všímavý pozorovatel může podle tvorby kaluží na povrchu pole usoudit na špatné možnosti odvodnění v důsledku existence utužených vrstev. Uzavřený povrch půdy po jejím zpracování může zhoršit vysychání ornice na jaře a omezení možností přípravy půdy.
