Dnešní zemědělci jsou v rámci snahy o snižování množství chemických vstupů při pěstování polních plodin nuceni přistupovat k alternativám v podobě ekologických přípravků nebo používat nových agrotechnických postupů. Momentálně je jedním z největších omezení zákaz aplikace glyfosátu pro ukončení vegetace a rovnoměrné dozrání plodin. To způsobuje, že zemědělci musí provádět sklizeň některých plodin v době, kdy porost není zcela zralý a jeho vlhkost tak není optimální. To následně zapříčiňuje vyšší náklady na dosoušení a čištění. Nezanedbatelné náklady jsou pak také v podobě vyšší spotřeby pohonných hmot a vyššího opotřebení sklízecích mlátiček.
Možné řešené popisovaného problému nabízí dvoufázová sklizeň a momentálně nejvíce diskutovanou plodinou, pro kterou by se na našem území mohlo více využít této technologie je řepka olejná, jež je nejvíce pěstovanou olejninou jak u nás, tak v řadě dalších zemí. Jedná se o jednu z nejnáročnějších plodin na sklizňový management. Mezi hlavní důvody patří nerovnoměrné dozrávání a s tím související vysoké riziko předsklizňových ztrát způsobených pukáním šešulí a vypadáváním semen. Sklizeň řepky se provádí obvykle v době, kdy je vlhkost semen kolem 8 až 10 %. V tuto chvíli je nutné v co nejkratším časovým termínu sklizeň provést. Delší setrvání spolu s nepřízní počasí, zejména větru, deště či krupobití může způsobit významné předsklizňové ztráty a některé studie uvádí ztráty vyšší než 50 %.
Většina odborných prací se shoduje v tom, že pokud to podmínky umožňují, je lepší provést sklizeň řepky přímo, zejména v teplejších oblastech ideálně v terénu chráněném před prudkým větrem. Co se týče výnosů a ztrát není v porovnání přímé a dvoufázové sklizně moc velkých rozdílů, takže záleží hlavně na farmářích, k jakému způsobu sklizně se přikloní.
Dvoufázová sklizeň je nejvíce rozšířena na území Severní Ameriky ve státech USA a hlavně v Kanadě. Její velkou oblibu nalezneme také v Austrálii. V Kanadě je tímto způsobem sklizena velká část úrody. Důvodem je chladnější podnebí. Obvykle se tam pěstuje řepka jarní, která je sklízena v průběhu srpna a září. Problémem v případně severnějších částí je riziko dešťů, krupobití a větru, které známe i v našich podmínkách, ale také riziko mrazů a sněhu, které způsobují křehkost šešulí. V severních a výše položených částech Kanady přichází první mrazy již průběhu září a nezřídka se objevují ke konci srpna. Pro porovnání: k roku 2022 vyprodukovala Kanada pře 18,2 miliónu tun řepky což je ve srovnání s produkcí v České republice víc jak 15násobek.
Obecně se ve světě k dvoufázové sklizni řepky přistupuje právě z důvodu lepšího sklizňového managementu a lepšího časového plánování sklizně. Vhodná je zejména ve vlhčích a chladnějších oblastech, kde porosty dozrávají velice nerovnoměrně. K řádkování se přistupuje ideálně v době, kdy probíhá změna barvy u 40 až 60 % (některé zdroje uvádí dokonce 60 až 80 %) semen na hlavní větvi rostliny a vlhkost semen je ideálně mezi 40 až 45 %. Pokos lze provést také v době, kdy změna barvy probíhá už u pouhých 30 až 40 % semen na hlavní větvi, a to bez významného omezení výnosu nebo kvality produkce. To farmářům může výrazněji otevřít časové okno, ve kterém mohou naplánovat řádkování. Co se týče vlhkosti je možné pokos provést i při nižších vlhkostech, a to v rozmezí mezi 25 až 30 % vlhkosti semen, ale pouze za optimálních podmínek. Při nižších vlhkostech však roste riziko pukání šešulí a tím možnost vyšších ztrát.
Plánování první fáze sklizně by mělo začínat kontrolou porostu přibližně 7 až 10 dní po ukončení kvetení, kdy probíhá kontrola změny barvy semen a tím jejich blížící se zralost. Semena v šešuli na spodní třetině hlavního stonku v Kanadském podnebí dozrávají první. Jako změna barvy se počítají pouze semena s malými skvrnami. Semena nacházející se ve vrchní třetině, by měla být pevná a při stisknutí mezi prsty by mělo být možné s nimi pootáčet bez toho, aby se rozmáčkla nebo rozpadla. Po hlavní větvi rostliny se následně provede kontrola semen v šešulích umístěných na větvích vedlejších. Kontroluje se, zda jsou pevná a bez průsvitu. Pro posouzení stavu porostu na celém poli se kontrola provede na více místech. Podle dosažených výsledků se odvodí procentuální zastoupení změny barvy celého pozemku. Kontroly by se měly následně opakovat každé 2 až 3 dny se stejným postupem posouzení změn barvy semen, dokud není pozemek vyhodnocen jako vhodný k řádkování.
Podstatným faktorem ke správnému dozrání porostu v řádku je vlhkost. Snižováním vlhkosti probíhá odstraňování chlorofylu ze semen. Enzym, který je za dozrání odpovědný, potřebuje 14 dní, aby zajistil dozrání semen do stavu vhodného pro sklizeň. Také je třeba si uvědomit, že pro správné posouzení stavu porostu a k provedení řádkování, je více důležitá barva semen než celková barva pole, slámy nebo samotných šešulí.
Celý článek Ing. Ondřeje Blechy najdete v Mechanizaci zemědělství 8/2024.
