Do značné míry jsou strukturální vlastnosti půdy stanoveny používanými způsoby jejího zpracovávání. Klíčovou roli hraje úroveň života v půdě, její prokořenění a obsah organické hmoty.
Hluboká orba a hloubkové kypření půdy jsou příkladem fyzikálních opatření ke zlepšení struktury půdy a jejího vodního režimu. Pokud se půda prokypří i pod orniční horizont, zvětší se prostor k životu půdních mikroorganizmů. Čím větší je rozdíl v obsahu živin mezi horní a spodní vrstvou, tím větší význam pro rozvoj půdního života toto opatření má. Kořeny rostlin se lépe vyvíjejí a mohou růst do větších hloubek. Půda se provzdušňuje a také se zvýší obsah mobilních živin v půdě.
Hluboké kypření půdy se stane potřebným v případě, že došlo k poškození struktury půdy nebo toto poškození konkrétní pracovní operace na poli vyvolají. Anebo může vzniknout potřeba jen lokálního odstranění zhutnění, například v místech skládky cukrové řepy, na souvratích či v kolejových řádcích.
A jak budou jednotlivé plodiny na takové opatření reagovat? Například u okopanin lze počítat se zvýšením výnosu o pět až deset procent, zatímco u obilnin se tento interval pohybuje od dvou do deseti procent.
Primární účinnost kypření půdy spočívá v mechanickém narušení kompaktních zón zhutněné půdy. Působením kypřiče takto vznikají hrubé meziprostory, jimiž se mohou vyvíjet kořeny pěstovaných rostlin, docházet k výměně plynů a ke vzlínání půdní vlhkosti. Měřitelné je zlepšení půdní struktury prostřednictvím zlepšení vodního režimu i retenční schopnosti půdy a jejího provzdušnění.
