Zemědělství, jako výrobní obor s plošným charakterem výroby, nezbytně potřebuje pro přemisťování materiálu mezi jednotlivými místy výrobního procesu dopravní systém. Tento systém je tvořen dopravními a manipulačními prostředky a sítí dopravních tras. Řešení a kvalita provedení přeprav spolu s postupy manipulace a skladování materiálů ovlivňují významně efektivnost výrobního procesu jako celku.
Tuto skutečnost podtrhuje i významný podíl spotřeby pohonných hmot v zemědělské dopravě z celkové spotřeby v zemědělství a jejich stoupající ceny.
Na procesu výzkumu, tvorby a vývoje dopravních systémů v zemědělství ČR se Výzkumný ústav zemědělské techniky (dříve Výzkumný ústav pro mechanizaci a elektrifikaci zemědělství) podílí už od svého založení v roce 1951. Spoluprací s výrobními podniky a definováním agrotechnických a technických požadavků na soustavu dopravně-manipulačních zařízení byl vytvářen progresivní tlak na výrobu nebo dovoz moderních zařízení. Tyto požadavky někdy předběhly i svou dobu. Příkladem je „dopravní traktor“, pro nějž byla požadována přepravní rychlost 40 km.h-1, účinnější brzdy na všechna kola, pérování atd. Takovýto traktor byl realizován firmou Zetor již v 60. letech (typové označení Zetor Z-3031 a Z-4031). Tehdejší požadavky jsou dnes standardem. Obdobně předstihl dobu traktorový návěs s poháněnou nápravou, realizovaný nejprve dílnou funkčních modelů VÚZT na počátku 60. let, posléze vyráběn v omezené sérii i ve variantě vysokozdvižné.
V historické vsuvce si zaslouží připomenout dopravní systémy pro přepravu velkoobjemových hmot - velkoobjemové sklápěcí vozy, dávkovací dopravníky stébelnin, jeřábovou manipulační techniku do seníků, soustavu výměnných účelových nástaveb pro zemědělský nákladní automobil a další, které byly ve své době na čelním místě technického vývoje i v rámci Evropy.
Převažujícím technologickým postupem dopravy je stále kombinovaný provoz pole-silnice, u něhož se z technického hlediska nabízejí modernější provedení podvozků přípojných traktorových vozidel využívajících široké nízkotlaké pneumatiky. Hledisko ochrany půdy před utužováním je stále zohledňováno. Současný trend zvyšování užitečné hmotnosti traktorových přípojných vozidel na 18 až 20 t, ale i 32 t, doprovázený nárůstem počtu náprav na 3 až 4, jejich aktivním řízením, zvýšenou pojezdovou rychlostí, je prostředkem nárůstu dopravní výkonnosti.
Tím je traktorová doprava schopna více konkurovat automobilové dopravě a reagovat na nárůst výkonnosti současných sklizňových strojů. Z hlediska exploatačního je pak výhodný trend k univerzálním podvozkům se soustavou výměnných nástaveb. Vznikají i nové technologické varianty přípojných vozidel: překládací vozy na obilí, vozy na plnění obřích vaků bramborami, tažený zásobník za samojízdnou řezačku apod.
Využití automobilní techniky se v zemědělství poněkud mění, odstupuje se od přímého odvozu od málo výkonných sklízečů. Automobily se napojují na výkonné sklízeče eventuelně s překládkou na okraji pole, uplatňují se v zásobování speciálních aplikátorů, převážně v diferencovaném dopravním systému. Rozvíjí se jejich využití v podnicích služeb včetně využití jednoúčelových nástaveb anebo kontejnerových provedení na automobilních nosičích.
Technologické linky dopravy u hlavních materiálů se vyznačují:
u obilovin nárůstem plošné výkonnosti sklízecí mlátičky až na 2,5 ha/h a nástupem využívání překládky na souvrati včetně varianty s využitím překládacích vozů;
u cukrovky poklesem ploch a jejich redislokací ke sníženému počtu cukrovarů klesl objem přeprav. Odpadá přeprava chrástu, automobilová doprava dominuje při likvidaci přícestných a zpevněných skládek;
u brambor v dopravních linkách převažují traktorové dopravní soupravy, automobily obsluhují úseky ke zpracovatelům a odběratelům. Objevují se nová technická řešení dopravních prostředků orientovaná na minimalizaci poškození brambor;
u pícnin nárůstem výkonnosti moderních samojízdných řezaček a samosběracích vozů a rozvojem nových technologií skladování pícnin do fólie zabalených balíků a silážování ve vacích. S tím jsou spojeny nové postupy a prvky v manipulaci jako je šetrné zacházení se zabalenými balíky (kleštiny na balíky pro nakladače nepoškozující fólii), velkoobjemové vozy se zadním sklápěním do zásobníků lisovacích strojů aj.;
u organických hnojiv poklesem jejich množství v důsledku snížení stavu zvířat, nárůstem užitečné hmotnosti rozmetadel hnoje i cisteren na kejdu, zvýšeným legislativně - ekologickým tlakem na polní skládky hnoje a způsoby aplikace kejdy;
u průmyslových hnojiv převládají dělené pracovní postupy s překládkou na okraji pole, výrazně se uplatňují organizace služeb, stoupá legislativně-ekologický tlak na tuto oblast.
Další vývoj v oblasti zemědělské dopravy a manipulace s materiálem lze spatřovat v:
dalších požadavcích na zvyšování dopravní výkonnosti v souvislosti s nárůstem výkonnosti sklizňových a aplikačních strojů. To je nezbytnou podmínkou zabezpečení jejich efektivního využívání;
využití elektroniky a automatizační techniky v řídící činnosti při obsluze traktoru a přípojného vozidla, zaměřené na minimální spotřebu, kontrolu prokluzu kol u traktorů a samojízdných nakladačů, monitoringu stability nakladačů, automatizaci skladových a expedičních procesů apod;
ochraně půdy a životního prostředí využíváním efektivních dopravních prostředků, optimalizaci materiálových toků za podpory logistických metod jak ve vnitřní zemědělské dopravě, tak v dopravě vnější při realizaci tržní produkce a zásobování zemědělských podniků;
hledání nových technologických postupů se zmenšenou energetickou a dopravní náročností, zlepšenými materiálovými vlastnostmi z hlediska dopravy a manipulace (objem, objemová hmotnost, přepravní jednotky), s uplatněním principu diferenciace dopravy jako principu ochrany půdy před utužováním koly dopravních prostředků;
analýze a modelování materiálových toků a hodnocení pracovních postupů s cílem snížení objemů přeprav jako celku, zvláště pak při realizaci produkce na trhu, snížení zátěže komunikací především snížením počtu jízd a snížení zátěže ovzduší emisemi. K tomu by měl přispět i zvětšený podíl železničních přeprav nejen v tuzemské přepravě, ale především v přepravách v nadnárodních obchodech a kooperacích či v mezinárodním propojení zpracovatelů.
Neméně významná je v procesu rozvoje moderní zemědělské dopravy i problematika:
nárůstu kvalifikačních požadavků na obsluhu strojů, což je u traktorů např. řidičský průkaz třídy C, má-li traktor vyšší pojezdovou rychlost než 40 km.h-1 (jedná se už o stroj kategorie N - tahač), náročnost při obsluze elektronických palubních systémů moderních traktorů nebo systémů prostorové orientace GPS;
nárůstu požadavků na síť polních cest (vyšší přepravované hmotnosti, nápravové tlaky a dynamické síly v důsledku vyšších rychlostí - 40 km.h-1) a účinné řešení problematiky správy a údržby polních cest.
Ing. Alexandr Bartolomějev
