Stále se zhoršující stav životního prostřední nutí všechny státy světa důsledněji se věnovat kontrole využívání přírodních zdrojů, průmyslové a zemědělské produkce a tím zaručit trvale udržitelný rozvoj a zachování plné rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů. Významný podíl na zhoršení životního prostředí má i zemědělská produkce a následně pak potravinářský průmysl při zpracování zemědělských produktů.
Emise plynů ze zemědělských činností, hlavně pak z chovů hospodářských zvířat, ovlivňují životní prostředí stejně, jako emise plynů z dopravy a průmyslu. Emise plynů, zvláště pak amoniaku mají prokazatelně negativní vliv na životní prostředí. Zemědělství produkuje až 90% celosvětové produkce amoniaku a dále pak metan, oxid uhličitý, oxid dusný a další, v mnoha případech toxické plyny. Tato skutečnost je celosvětově vnímána a jsou přijímány úmluvy, které mají za cíl vliv emisí plynů na životní prostředí omezit. Zemědělství, stejně jako průmysl jsou v těchto úmluvách rovnoměrně zastoupeny. Jsou stanovovány emisní limity, závazné pro všechny podepsané strany a ověřovány technologické postupy, jak těchto limitů dosáhnout.
Důležitým mezinárodním dokumentem, který ČR přijala, je “Protokol k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahující hranice států” z r. 1979, ke kterému byl přijat dodatek – Protokol k omezování acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozónu z r. 1999.
V dodatku v příloze IX – Opatření pro omezení emisí amoniaku ze zemědělských zdrojů se státy zavazují, že budou snižovat ztráty z celého dusíkového cyklu a dodržovat následující zásady:
1 Poradenský kodex správné zemědělské praxe
Tento kodex bude respektovat specifické podmínky na daném území příslušné strany a zahrne ustanovení ohledně:
hospodaření s dusíkem, s respektováním celého dusíkového cyklu,
strategie krmení dobytka,
nízkoemisních způsobů hnojení,
nízkoemisních způsobů skladování hnoje ,
nízkoemisních způsobů ustájení zvířat,
možností omezování emisí amoniaku užitím minerálních hnojiv.
2 Hnojení močovinou a uhličitanem amonným
Budou učiněna opatření k omezení emisí amoniaku z aplikací tuhých hnojiv na bázi močoviny.
3 Využití hnoje a kejdy
Budou uplatňovány nízkoemisní postupy aplikace kejdy (hnojného kalu), které prokazatelně vedou ke snížení emisí nejméně o 30% v porovnání s referenčním postupem specifikovaným v instrukčním dokumentu. Tuhý hnůj aplikovaný do půdy, který má být zaorán, bude zaorán minimálně do 24 hodin po jeho rozmetání.
4 Skladování hnoje
Budou využívány nové sklady kejdy, u velkých prasečích a drůbežích farem s více než 2000 vykrmovanými prasaty nebo s více než 750 prasnicemi nebo s více než 40 000 kusy drůbeže. Budou používány nízkoemisní systémy nebo postupy skladování, které prokazatelně vedou k minimálnímu snížení emisí o 40%, v porovnání s referenčním postupem. Pro stávající sklady kejdy se sníží emise o 40%.
5 Ustájení zvířat
Budou využívány systémy ustájení , které prokazatelně snižují emise amoniaku minimálně o 40%, zvláště u kategorií prasat a drůbeže v porovnáním s referenčními technologiemi.
V souvislosti s přípravou tohoto protokolu, státy sdružené do Evropské unie zpracovaly směrnici Rady EU 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečištění (Integrated Pollution Prevention and Control - IPPC) spojenou s uplatněním nejlepších dostupných technik. Příprava zemědělství, potravinářství a podniků na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu České republiky v oblasti životního prostředí na vstup do EU vyžaduje převzetí a uplatnění environmentálního práva EU a zvýšení standardu kvality životního prostředí. Implementace směrnice o IPPC přispěje k řešení strukturálních problémů ochrany životního prostředí v ČR ve všech jeho složkách (omezení emisí skleníkových plynů, amoniaku, kontaminace povrchových a spodních vod apod).
V současné době neexistuje v české legislativě environmentální předpis, který by splňoval požadavky Směrnice IPPC. proto je navrhován zákon, který bude transponovat Směrnici IPPC do českého legislativního prostředí a doplní platnou legislativu se současným provázáním požadavků plynoucích ze směrnice IPPC s platnými právními předpisy v oblasti životního prostředí v ČR. V rámci zákona budou uplatněna opatření na principu:
- prevence,
- integrace (integrované povolení činnosti),
- substituce škodlivých látek,
- snižování rizika u zdroje,
- uplatňování nejlepších dostupných technik.
Zvláště uplatňování principu nejlepších dostupných technik v resortu zemědělství přinese zásadní změnu v jeho restrukturalizaci a rozvoji.
Nejlepší se v daném případě rozumí nejefektivnější technika z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí.
Dostupnou se rozumí technika, která umožňuje realizaci v zemědělské výrobě nebo potravinářství za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a technické podmínky.
Technikou se rozumí jak používané technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, vybudováno, provozováno a vyřazováno z činnosti. Zákon o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) bude v ČR přijat pravděpodobně do r. 2003 před naším vstupem do EU. Resort zemědělství se musí na tuto skutečnost připravit jak z hlediska technicko technologického (zákon bude klást nároky na inovaci technik pro zachování konkurenceschopnosti podniků), tak z hlediska legislativy. Podklady pro legislativní úpravu je však nutné připravit na základě využitelných nejlepších dostupných technik v resortu zemědělství. Podstatou bude v resortu zemědělství dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, tj. neposuzovat dopad činnosti na jednotlivé složky životního prostředí odděleně, ale hlavně najít optimální řešení jejich současného negativního působení na kvalitu životního prostředí a lidské zdraví.
Při realizaci integrované ochrany životního prostředí je nutné sledovat nejen produkované znečištění, ale identifikovat i příčiny jeho vzniku a v maximální možné míře předcházet vzniku znečištění přímo v produkční chovatelské nebo zpracovatelské technologii. Proto je nutné vypracovat podrobnou analýzu současného stavu technického zabezpečení zemědělské a potravinářské výroby a na základě této analýzy zpracovat podklady pro návrhy nebo převzetí nejlepších dostupných technik BAT (Best Available Technique) zpracovávaných na evropské úrovni. Tyto techniky se soustřeďují do tzv. Referenčních dokumentů (BREFs) pro jednotlivé výrobní obory, které budou používány jako srovnávací základna pro stanovení limitních hodnot znečištění životního prostředí ve stávajících činnostech.
V zemědělské výrobě se budou vytvářet BATy pro chovy prasat a drůbeže v kapacitních hodnotách chovů od 2000 ks výkrmných prasat, nebo 750 prasnic, 40000 ks drůbeže. Ve zpracovnách zvířecích těl a živočišného odpadu (kafilerie) pro provozy s kapacitou zpracování nad 10 t odpadu denně. V potravinářském průmyslu budou zahrnuty tyto provozy:
- jatka o kapacitě větší než 50 t opracovaných těl denně;
- zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin (kromě mléka) z :
- živočišných surovin, o výrobní kapacitě větší než 75 t hotových výrobků denně,
- rostlinných surovin o výrobní kapacitě větší než 300 t hotových výrobků denně
(v průměru za čtvrtletí);
- zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde množství zpracovávaného mléka je větší
než 200 t denně (v průměru za rok).
V rámci porovnání současně užívaných technik s modelovými BATy bude nutné posoudit případné důsledky nedostatečných investic do obnovy strojové techniky na ekonomiku finálního produktu a jeho konkurenceschopnost na trhu.
Pro splnění požadavků Protokolu ACETO a Směrnice Rady 96/61/EC byl ve VÚZT, v rámci projektu NAZV „Omezení vlivů emisí toxických plynů ze stájí na životní prostředí“, zpracován „Národní program snižování emisí amoniaku, který mimo jiné obsahuje tři dílčí podprogramy:
Dílčí program 1
Pro současná zařízení postavená podle platných předpisů navrhnout a ověřit vhodné technologie, které u nich zajistí snížení emisí s nízkými investičními nároky. Tyto technologie vzít za základ pro „nejlepší dostupné techniky“ (BAT) z ČR v rámci zákona IPPC. Nevhodná zařízení , která by vyžadovala vysoké investiční nároky zrušit. Tuto problematiku navrhujeme zařadit do státní politiky životního prostředí a rozvoje zemědělství jako dílčí konkrétní program.
Dílčí program 2
Pro snížení emisního potenciálu je nutno stanovit podklady pro projekty nových systémů ustájení hospodářských zvířat. Podklady by měly respektovat doporučení pro omezení emitujících ploch, prašnosti a řízení relativní vlhkosti vzduchu v návaznosti na použitý systém větrání a klimatizace. Bude vhodné se věnovat výzkumu zavádění biofiltrů, hlavně otázkám jejich účinnosti v souvislosti s ekonomikou provozu. Dále bude vždy nutné brát v úvahu nutnost kompromisu mezi požadavky na minimalizaci emisí a ekonomickými náklady na uplatnění vhodné technologie. Rovněž tuto problematiku je vhodné zařadit do státní politiky životního prostředí a rozvoje zemědělství jako dílčí konkrétní program.
Důležitým prvkem programu zaměřeným na podporu uplatňování Kodexu správné zemědělské praxe je osvěta, zvyšující povědomí zemědělců o nutnosti snižovat emise amoniaku.
Dílčí program 3
Navržené a ověřené technologie chovu hospodářských zvířat, skladování a manipulace s hnojem, kejdou a kompostem by měly být zpracovány do metodik pro jejich užití v zemědělské praxi a měl by se jimi postupně doplňovat Kodex správné zemědělské praxe. Zahraniční zkušenosti s omezováním emisí před doporučením k zavedení by měly být ověřeny v provozních podmínkách.
Zvláště pak :
monitorování a vyhodnocování emisí NH3 ve vztahu k plnění emisního stropu,
zajišťování koordinace a poskytování podnětů k orientaci vhodného výzkumu a vývoje zaměřeného na minimalizaci emisí,
systematické vyhledávání možností emise minimalizovat – včetně vyhodnocování zahraničních zkušeností a možností podpory šíření úspěšných či ověřených nejlepších dostupných postupů,
doporučovat výrobu aplikačních zařízení a zařízení pro záchyt emisí amoniaku (biofiltry a pračky vzduchu pro různě velká zařízení) tak, aby byly plně využity výhody ekonomiky velkého měřítka – včetně k tomu nutné mezinárodní koordinace a spolupráce,
sestavování údajů nutných pro povinné pravidelné podávání zpráv o plnění protokolu v oblasti emisí amoniaku.
Při implementaci Protokolu ACETO a Směrnice Rady 96/61/EC, se jedná o nový, u nás doposud neznámý nástroj integrovaného přístupu povolování výrobních činností, který se dotýká většiny našich velkých a středních průmyslových a zemědělských provozů. Podmínky povolení vycházejí z uplatnění tzv. nejlepší dostupné techniky z hlediska optimální ochrany životního prostředí jako celku. Předmětem zkoumání a podmínek povolení bude celý technologický proces, včetně minimalizace spotřeby energie, surovin a čerpání přírodních zdrojů. Povolení nahradí ostatní složková povolení, bude vydáváno na dobu určitou, plnění podmínek bude pravidelně kontrolováno, revidováno a aktualizováno.
Hlavními partnery procesu přípravy a uplatňování nového zákona jsou státní správa, majitelé a provozovatelé výrobních zařízení, veřejnost a ochránci přírody a samozřejmě Evropská komise. Žádný z partnerů v ČR však není doposud uspokojivě připraven. Vstupujeme na neznámý terén, chybí zkušenosti i experti. Uplatnění Směrnice 96/61/EC je obtížně řešitelným úkolem i pro mnoho vyspělých členských zemí EU. Mění se základní principy ochrany prostředí po jednotlivých složkách, organizace státní správy neodpovídá těmto novým přístupům a povolovací orgány, ani výrobci a podnikatelé nemají potřebné investiční prostředky na nutné technologické inovace a nejsou zvyklí na vyjednávací proces plně otevřený veřejnosti. Chybí mnoho přípravných prací v oblasti státní správy i výrobní sféry, než bude možné směrnici IPPC v plné míře uplatnit v podmínkách ČR.
Ing. Antonín Jelínek, CSc., Ing. Petr Plíva, CSc., Ing. Martin Dědina
