Zemědělství, podobně jako další odvětví ekonomiky, bude stále více závislé na moderních technologiích a informacích. Vše začalo precizním zemědělstvím, dnes nástupem technologií „smart“, založených na sběru, zpracování a interpretaci velkého objemu dat. Tento trend se rozhodně nevyhne ani technologiím zpracování půdy a aplikaci hnojiv.
Moderní technologie a práce s daty můžeme považovat za klíčový nástroj, jak reagovat a naplňovat požadavky společnosti a strategické cíle EU. Na jednu stranu bude zapotřebí adaptovat technologie na měnící se podmínky jak trhu, tak například klimatu. Druhým důvodem je bezesporu konfrontace s požadavky na snižování energetické a materiálové spotřeby, efektivnější využívání hnojiv a odpadů a omezování produkce skleníkových plynů, zakotvené v programu uhlíkového zemědělství.
V požadavcích také můžeme vidět určitý střet. Na jedné straně je požadavek na udržování a zvyšování obsahu organického uhlíku v půdách, na druhou stranu je doporučováno, aby se obsah organické hmoty nenavyšoval dodatečným přísunem statkových hnojiv.
Přestože jsou opatření namířena na chovy hospodářských zvířat, také způsoby aplikace hnojiv, jejich forma a technologie zpracování přispívá do celkového auditu uhlíku v zemědělských podnicích. Hospodářské postupy, které mají být prospěšné obsahu organické hmoty v půdě, jako je pěstování meziplodin, snižování intenzity zpracování půdy, osevní postupy mohou vhodně doplnit postupy zpracování odpadů a hnojiv a jejich následná aplikace. Zajímavostí je například toaleta pro krávy, kdy jsou exkrementy odváděny k dalšímu zpracování.
Společně s požadavkem na snižování spotřeby minerálních hnojiv vstupují do hry organominerální hnojiva. S ohledem na formu hnojiva se otevírají další možnosti jejich aplikace. Nabízí se zonální a cílená aplikace hnojiva do půdního profilu do rozdílných vrstev kořenové zóny. S požadavkem na variabilní aplikace se nabízí možnosti variabilních aplikací s přihlédnutím na heterogenitu pozemku. V neposlední řadě se také přímo dotýkáme konstrukce strojů na aplikaci uvedených forem hnojiv.
Nejenom v souvislostech s aplikacemi organominerálních hnojiv, ale obecně, přichází trend slučování operací, osazení strojů vyšším počtem zásobníků, oddělených dávkovacích ústrojí, ukládání hnojiv do rozdílných hloubek a samozřejmě nezbytného elektronického a softwarového vybavení pro řízení dávek.
Samotné pěstební systémy, zajišťující efektivní hospodaření s vodou a přispívající k omezení degradačních procesů půdy, jsou základem nejen efektivního využití půdy a dosažení požadovaných výnosů plodin, ale zároveň přispívají k dlouhodobému a setrvalému využívání půdy a krajiny.
V současné době jsou uplatňovány pěstební systémy založené na intenzivním zpracování půdy, spojené s orbou, nebo systémy založené na kypření, bez obracení půdy. Ve všech případech je kladen důraz na omezení rizikových faktorů, spojených s degradací půdního prostředí vlivem eroze, zhoršených infiltračních poměrů a zhutnění horní vrstvy půdy během jednotlivých operací. V poslední době se celkem oprávněně dostávají do popředí také systémy pro pásové zpracování půdy, které je navíc spojeno se zonálním ukládáním hnojiva.
Při přechodu z minerálních hnojiv na organominerální je vhodné poukázat na některá možná úskalí. Zjišťování vlastností organominerálních hnojiv představuje z hlediska aplikace důležitý krok k zajištění přesného dávkování, dopravy a aplikace.
Výsledky měření najdete v Mechanizaci zemědělství 2/2024, článek připravili Milan Kroulík a Václav Brant.*
