Není nic nového na tom, že moderní zemědělská technika umožňuje dlouhodobě dosahovat efektivity v rostlinné výrobě. Ani na tom, že v oblasti mechanizace došlo v posledních letech k razantnímu pokroku. A to díky uplatňování senzorů, automatického řízení strojů a satelitů. Tyto technologie jsou založeny na zpracovávání toku informací a dat. Zároveň vyžadují speciální znalosti, aby bylo možné jejich praktické využití.
Ještě v nedávné minulosti byl převažujícím trendem v oblasti samojízdné i závěsné zemědělské techniky nárůst výkonu a stálé zvyšování pracovních záběrů i hmotností. Ale v současnosti je v mnoha ohledech dosaženo již adekvátních limitů.
Ukazuje se, že i záběry nářadí a výkony traktorů mají své hranice. Na významu získávají systémy, umožňující dokonalejší využití instalovaného výkonu u stávající techniky. A to formou zvyšování jejich produktivity a optimalizací činnosti. Poptávaná jsou také řešení pro snížení spotřeby přípravků na ochranu rostlin, hnojiv i paliva. A to jak od výrobců techniky, tak i od samostatných dodavatelů, specializovaných na elektroniku. Ti nabízí své produkty nezávisle na výrobci zemědělského stroje.
Samozřejmě by bylo možné ovládat například sekční kontrolu či variabilní dávkování osiva také manuálně na základě znalostí pozemku anebo zobrazené mapy. Nicméně v oblibě jsou automaticky pracující systémy. Docilují vyšší přesnosti, neznají únavu a přináší usnadnění práce pro řidiče. Jejich využití v praxi je stále závislé na vzájemné kompatibilitě. Určitým řešením je systém ISOBUS, kdy jednotlivé komponenty jsou vyráběny na základě společné normy. Dále je úspěch automatické regulace do značné míry závislý i na úrovni nezbytné kalibrace rozmetadel a postřikovačů.
