Půda patří mezi základní výrobní faktory a zároveň, díky své obtížné genezi, patří z hlediska ekonomického mezi tzv. vzácné statky. Je to důležitý a velmi těžko obnovitelný přírodní zdroj. Produkční a mimoprodukční funkce půdy jsou nezastupitelné. Půda je vystavena rostoucímu antropogennímu zatížení a je proto nutné věnovat náležitou péči technologiím zpracování půdy, snižujícím negativní vlivy na její stav.
Za hlavní rizika pro půdu a její kvalitu jsou považována: eroze, úbytek organické hmoty, omezení biologické aktivity půdy a její zhutňování. Půda je složitý systém vzájemně propojených organických i anorganických činitelů tvořících spolu živý organismus. Půda je skutečně živá a rozhodujícím faktorem úspěchu hospodaření na ní je, stejně jako u živých organismů, její zdraví. Kvalitní, zdravá půda je tak rozhodujícím faktorem pro dosažení kvalitní produkce v rostlinné výrobě.
Účelem zpracování půdy je změnit její strukturu tak, aby vyhovovala pěstovaným plodinám, aby se zvýšila účinnost hnojení a dalších agrotechnických zásahů a aby se půda dokázala vypořádat s rostlinnými zbytky po předplodině. Zpracováním je tedy nutné půdu upravit do stavu, kdy jsou plodinám poskytovány dobré stanovištní podmínky pro růst i vývoj se současným požadavkem na minimalizaci negativních dopadů na kvalitu půdy. Zájem o důsledky hospodaření na půdě by měly být trvalým zájmem toho, kdo na ní hospodaří. Je nutné si uvědomit, že tvorba půdy je velice pomalý proces, trvající stovky i tisíce let, v závislosti na typu matečního substrátu. Ztráta půdy však může být, a mnohdy i je, velice rychlá.*
Celý článek doc. Ing. Jiřího Maška, Ph.D. vychází ve Farmáři č. 7.
