Při zpracování půdy může zemědělec volit mezi orebnými a bezorebnými technologiemi. V rámci dané technologie pak ale musí zvolit správnou techniku jak do konkrétních půdních a klimatických podmínek, tak odpovídající výkonu agregovaných traktorů.
Soukromý zemědělec Tomáš Bouček hospodaří na Královéhradecku již čtvrt století. Zemědělství má v krvi, vztah k půdě zdědil po předcích. První hektary po bývalém JZD v těsné blízkosti Hradce Králové získala rodina zpět v roce 1991, větší část u obcí Vrchovnice a Benátky pak v letech 1992 a 1993. Do začátku to bylo 70 ha. V současné době Tomáš Bouček pěstuje plodiny na 380 ha půdy a specializuje se pouze na rostlinnou výrobu. Obhospodařoval by i větší plochu, ale konkurence je v této oblasti značná a poptávka po půdě převyšuje nabídku. „Tady je zlatý pruh země české, Polabí a úrodná půda,“ objasňuje velký zájem o ornou půdu.
Od orby k bezorebné technologii
Dnešní technika se od té, s níž Tomáš Bouček začínal, značně liší. Tehdy to byl traktor Zetor 121 s poháněnou přední nápravou, pětiradličný pluh, smyk, brány, válce a pneumatický secí stroj Pneusej. A jako mnoho jiných i Tomáš Bouček tehdy všechna pole oral. Jakmile se však v průběhu devadesátých let zvětšila výměra, začal uvažovat o bezorebném zpracování půdy. Bezorebná technologie se osvědčila a tomu také následně odpovídal výběr nové techniky.*
Celý článek vychází v záříjovém Farmáři.
