Smyslem různých technických řešení systémů navádění zemědělských strojů a jejich souprav je především eliminovat vliv obsluhy na jízdu techniky a zvýšit její efektivitu. Systémů pro navádění jednotlivých jízd existuje celá řada. Jsou spojeny především se samojízdnou technikou, ale existují i pro techniku závěsnou, kdy slouží především ke korekci pozice závěsného stroje či nářadí vůči pozici trakčního prostředku či reliéfu obhospodařovaného pozemku.
Mezi základní přednosti systémů navádění zemědělské techniky patří především minimální překryv pracovních záběrů v navazujících jízdách, čímž dochází ke zvyšování výkonnosti a snižování spotřeby pohonných hmot. V současnosti využívají především satelitní systémy pracující s různou přesností, ale existují i řešení založená na bázi mechanických nebo optických systémů. V případě satelitních technologií se stále častěji setkáváme se zvyšující se přesností či montáží na nižší výkonové kategorie trakčních prostředků. Satelitní systémy mohou být originálním příslušenstvím trakčních prostředků, a to napříč výrobci zemědělské techniky, nebo mohou být produktem různých specializovaných dodavatelů. Jednotlivé možnosti si v krátkém přehledu můžeme představit.
Satelitní systémy a automatické řízení
Není to tak dávno, co byly dané technologie vyhrazeny výkonným kolovým a pásovým trakčním prostředkům, a to jak kloubovým, tak s klasickým systémem řízení přední nápravy, popřípadě dvoupásových zemědělských traktorů. U výkonné techniky je lze dnes považovat více méně za standard. Obecně můžeme říci, že ve výše uvedených případech jde o trakční prostředky s nominálním výkonem od 184 do 221 kW (250 až 300 k). Postupně se však dané systémy začaly pozvolna rozšiřovat i do nižších výkonových tříd kolových traktorů s výkonem od 74 až 110 kW (100 až 150 k) výše. Můžeme rovněž konstatovat, že někteří výrobci nabízejí automatické řízení i u modelů s nominálním výkonem od 51 kW (70 k) výše. Nabídka daných systémů se tedy u jednotlivých výrobců trakčních prostředků mnohdy liší.*
Více se dočtete v článku Ing. Filipa Javorka v 37. čísle týdeníku Zemědělec.
