Půda je jedním z nejdůležitějších přírodních zdrojů na Zemi. Obecnou vlastností je její pomalá obnovitelnost. Proto poškození půdního prostředí různými vlivy bývá patrné i po mnoho desítek let. Současné období je charakterizováno stoupajícím tlakem na produkční schopnost půdy spolu s leckdy nevhodnými technologickými systémy obhospodařování.
Mezi základní rizika pro snížení kvality zemědělské půdy patří vodní a větrná eroze, úbytek organické hmoty v půdě, omezení biologických aktivit v půdě a její nežádoucí zhutnění. Při degradaci zemědělské půdy velmi často dochází ke kombinaci výše zmíněných jevů. Mezi těmito nežádoucími jevy lze rovněž nalézt příčinnou souvislost. Půda degradovaná jedním z těchto jevů ztrácí odolnost vůči dalším rizikům. Při hospodaření na půdě jakýmkoliv systémem by mělo být trvale v popředí zájmu uchování úrodnosti půdy a jejích ekologických funkcí.*
Článek doc. Ing. Petra Nováka, Ph.D., a doc. Ing. Jiřího Maška, Ph.D., vychází ve 12. čísle časopisu Farmář.
