Sklizni silážní kukuřice dominují samojízdné sklízecí řezačky. Kromě zvyšujících se nároků na jejich výkonnost při sklizni jsou kladeny vysoké požadavky také na kvalitu výsledné řezanky. Nejde však pouze o maximální míru rozdrcení kukuřičného zrna, ale také o strukturu sklízeného materiálu. Přitom se uplatňují různé typy řezacích bubnů a zařízení určených k drcení zrna. Někteří výrobci nabízejí také možnost nastavení pracovních otáček řezacího bubnu, tedy řeznou frekvenci.
Výběr samotných sklízecích adaptérů je široký, přičemž pro sklizeň hmoty celých rostlin se dnes využívají takřka výhradně plošné modely pracující nezávisle na řádcích silážních plodin. Některé plošné modely využíváme rovněž ke sklizni porostů obilnin a jejich směsek určených k silážování hmoty. Pro tyto účely však většina výrobců nabízí diskové, popřípadě lištové žací adaptéry. Jednou z možností je agregace s řádkovými odlamovacími adaptéry, díky nimž můžeme provádět silážování směsi listenů a palic. Naopak sklizeň zavadlé hmoty je záležitostí různých typů sběracích adaptérů.*
Článek Ing. Filipa Javorka vychází v prosincovém Farmáři.
