Celospolečenský tlak na zvýšení ochrany životního prostředí a zvýšení kvality potravin se dlouhodobě promítá do politických a ekonomických rozhodnutí a představ o vývoji pěstebních systémů v rámci světového zemědělství. Vývoj ekologicky „šetrnějších“ pěstebních systémů lze vnímat napříč kontinenty, bez ohledu na sociální, politické či klimatické rozdíly.
Jednotným faktorem těchto trendů jsou společné cíle a vize. Druhou stránkou, a to již odlišnou, jsou stanovené cesty jejich dosažení a deklarace jejich naplnění. Zásadním problémem však zůstává otázka, zda je vždy ochrana životného prostředí spojena s produkcí odpovídajícího množství kvalitních potravin ve vztahu k potřebám společnosti, které majoritně pocházejí z lokálně blízkých zdrojů, včetně jejich zpracování v místě vzniku primárního produktu. Dosavadní přístup k ekologizaci zemědělství působí ze systémového hlediska nekoncepčně a nespecifikuje jasně klady a zápory navržených cest a způsobů řešení. Jinak řečeno, celospolečensky jsme si vyjasnili, co je ekologické a co konvenční zemědělství, a které je dobré a které špatné. Za zásadní lze však považovat otázku, proč nemáme jen to dobré, nebo alespoň to, co cíleně směřuje k naplnění celospolečenských představ, v souladu se stanovenými cíli. Neméně důležitá je však také skutečnost, zda potraviny vyprodukované celospolečensky požadovaným způsobem budou dostupné v daném regionu či státě. Zde se nejedná o již fungující systém regionálních potravin, ale o výrazně větší množství „globálních“ potravin bez jednoznačně definované kvality a původu primárního produktu.
Cesta k jednomu cíli
Podíváme-li se, ve vztahu k výše uvedeným skutečnostem, na mechanickou kultivaci porostů během vegetace, je patrné, že její rozvoj vychází primárně z požadavků na snížení pesticidní zátěže životního prostředí a jejich reziduí v potravních řetězcích napříč všemi živočišnými druhy. Z hlediska mechanické kultivace jde samozřejmě především o snížení spotřeby herbicidů, které představují jednoznačně důležitý ekologizační faktor. Na druhou stranu je jasné, že kultivace půdy během vegetace není jen otázkou regulace plevelů.*
Celý článek doc. Ing. Václava Branta, Ph.D., Jindřicha Šmögera, doc. Ing. Milana Kroulíka, Ph.D., a Ing. Michaely Škeříkové, Ph.D., vychází v dubnovém Farmáři.