Výkonnou techniku na sklizeň kukuřice na siláž reprezentují samojízdné sklízecí řezačky různých výkonových kategorií. Ve výrobních programech jednotlivých výrobců se objevují stále výkonnější modely. Roste také spodní hranice jejich výkonu.
Na různých trzích se stále objevují také nesené a tažené modely s kolovým řezacím ústrojím. Výkonnější zástupci, zejména tažených řezaček, disponují bubnovým ústrojím. Vraťme se ale k samojízdné technice. Tu výrobci nabízí s šesti-, osmi- a dvanáctiválcovými pohonnými jednotkami, s různým zdvihovým objemem. Ten se mezi jednotlivými agregáty prolíná. Například některé šestiválcové motory svým objemem odpovídají osmiválcové technice, případně jí převyšují. S motorizacemi se pojí systémy pro snižování emisí výfukových plynů. Používají se jak filtry pevných částic, tak vstřikování roztoků vody a močoviny. Pohon pojezdu nabízí různé možnosti plynulé regulace rychlosti v daném pracovním rozsahu či režimu. V praxi se osvědčuje především pohon všech kol. Nechybí ani přizpůsobení pojezdové rychlosti stavu porostu a výnosu hmoty.
Vkládací ústrojí je osazeno upínáním k připojení sklízecího adaptéru. Pro sklizeň silážní kukuřice jde o plošné, na řádku nezávisle pracující adaptéry určené pro sklizeň hmoty celé rostliny. Mezi chovateli se vedou diskuse o vhodné výšce strniště, a to s ohledem na obsah živin v rostlinách a minimální znečištění krmiva spodními částmi rostlin. Kromě plošných adaptérů se využívají adaptéry řádkové, které označujeme také jako odlamovací. Jejich prostřednictvím se sklízí směs listenů a palic, které procházejí celým vkládacím a řezacím ústrojím, zatímco ostatní části rostlin jsou rozdrceny a ponechány na povrchu pozemku. Závěsný systém rovněž umožňuje kopírování povrchu pozemku.
S agregací adaptérů souvisí také výbava řezačky, do níž patří systém aktivního kopírování a navádění na střed řádků. Navádění na řádky zajišťují čidla spojená s hmatači, umístěnými v pracovním záběru adaptérů. Samotné vkládací ústrojí je tvořeno dvěma nebo třemi páry vkládacích válců a liší se také aktivní délkou vkládání. Délka vkládání, průměr vkládacích válců a intenzita stlačení materiálu před vstupem do řezacího ústrojí řezačky rozhodují o kvalitě řezanky a struktuře krmiva. Otáčky válců slouží k nastavení délky řezanky a platí zde nepřímá úměra. Čím vyšších otáček válce dosahují, tím kratší řezanku sklízíme a naopak. Pohon válců umožňuje plynulou nebo stupňovou regulaci otáček, a tedy také plynulé nebo krokové nastavování teoretické délky řezanky. Součástí vkládacího ústrojí jsou rovněž bezpečnostní prvky, které chrání řezačku před vniknutím cizích předmětů – detektor kovů, kamenů a systém, který zastavuje vkládání při vniknutí masivní překážky.
Srdcem řezačky je řezací buben, jehož šířka a průměr se liší zejména s ohledem na výkon řezačky. Výrobci se v tomto případě specializují na vývoj a výrobu řezaček nabízených ve dvou výkonových řadách. Dané řady se kromě výkonu motoru liší také rozměry řezacího bubnu. Někteří výrobci však bez ohledu na výkon motoru nabízí v rámci celé řady vždy jedinou šířku řezacího ústrojí. Bubny se dále liší uspořádáním nožů a jejich délkou.
Celý článek Ing. Filipa Javorka najdete v prosincovém Farmáři.*
